Vystrčil: Dárky máme za stovku, se ženou rád vařím. Co nerad dělá doma a jak hodnotí Fialu?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil v bilančním rozhovoru pro Blesk Zprávy zavzpomínal na rok 2022 a pustil nás i do svého soukromí. Prozradil, jak tráví volný čas se ženou a vnoučaty, ale také to, že nenávidí plýtvání, a tak si s manželkou dávají dárky jen za sto korun. Řekl také, proč by si přál, aby si lidé pomáhali a uvědomili, v jaké společnosti žijí. Zhodnotil i vládu premiéra Petra Fialy (ODS) a opoziční chování.

Blíží se konec roku 2022, co pro Vás znamenal? 

Končilo mi senátní období, a tak mě čekaly senátní volby a zároveň byly volby komunální. Do toho vnoučata chodila do školy a my jsme konzultovali některé věci, které se týkají předmětů, zejména matematiky a maličko i fyziky. Tím jsem se zabýval a snažil jsem se, aby rodina fungovala, což se podařilo, a jsem za to vděčný, rodina mi velmi pomohla i během senátních voleb, kdy se mi podařilo obhájit mandát. Musím říct, že jsem skutečně cítil, že mám důvěru lidí ve svém senátním obvodu, a to mě moc potěšilo.

Takže ve Vašem volném čase studujete s vnoučaty?

Nene, spíše mám všetečné otázky, jestli jsou připravené. Toho času, abych se s nimi učil, není tolik –  nehledě na to, že část z nich je v Praze a druhá část v Třešti. To sice není daleko od Telče, ale také to v Telči není. Spíše se bavíme o tom, co je důležité a co není důležité. Navštěvujeme se, povídáme si a něco slavíme, což je pro nás důležitější než to, že se někde učíme.

A uvědomují si, že mají za dědečka jednoho z nejvyšších ústavních činitelů v Česku?

No tak já si myslím, že taková Šárka určitě ne, té jsou 4 roky, takže ta z toho ještě moc rozumu nemá. Nejstarší vnouče tomu už ale docela rozumí a o politiku se – pro mě někdy až překvapivě  – zajímá, a dokonce mě upozorňuje na některé věci, které se vyskytují například na sociálních sítích.

Dcery i manželka „obětmi“ povolání. A co Vystrčila doma nebaví?

Takže se tak hezky navzájem doplňujete.

To nevím, ale obecně bych asi řekl, že pro lidi kolem mě je to takový nevděčný úděl, že se známe. Přestože je to neživí, tak jsou prostě známější než ti ostatní, a pokud se setkávám já s kritikou, tak se někdy s tou kritikou setkávají i oni a je to pro ně obtížné. Zejména pro moje dcery a manželku, pro kterou bylo obtížné období senátních voleb a té kampaně. Tehdy musely dcery i žena snášet různé lži nebo nepravdy a řekněme i útoky a úplně dobře se s tím nesrovnávaly.

A vy?

Já jsem na to přeci jenom více zvyklý, respektive to beru jako součást své práce.  Ale proč na to mají doplácet nebo za to mají nějakým způsobem trpět i moji rodinní příslušníci? To prostě není úplně příjemné..

Mám si tedy představit i nějaké osobnější útoky i přímo na Vaši ženu?

Podívejte se na to tak, že máte manželku a ona ví, že něco, co o vás říkají, není pravda. Teď to ale všude slyší a ptají se jí na to ještě třeba v práci. To není úplně příjemné. Není to pro ni vlastně pochopitelné, jak je možné, že v té oblasti, které se říká politika, se takové věci dějí a bují tam takové pomluvy a řekněme i tvrdé střety. Žijeme také trošku odlišně, třeba si někam vyjdeme a teď jsou tu i lidé, kteří se vyjadřují kladně, a pro ni to může být i ztráta času, ač se to hezky poslouchá. A když je to záporné, tak je to pro nás oba nepříjemné.

A už se to třeba uklidnilo, když už je po volbách?

Není to zdaleka tak intenzivní, jako to bylo ve volbách a dá se říci, že z větší části se to uklidnilo.

Vy jste zmiňoval, že trávíte čas s vnoučaty, ale mě zajímá i to, jak vypadá Váš volný čas s manželkou? Zajdete si na procházku, pustíte si večer film? 

My společně moc času netrávíme a pokud ano, tak chodíme společně na procházky se psy – to si myslím, že je úplně naše nejčastější činnost. Pak jsme často doma, kdy se snažíme společně něco dělat na našem domě. Teď musím říct, že jelikož není manželka moc sportumilovná, tak u nás běžely dvě televizní obrazovky kvůli fotbalu. No a také se hodně bavíme o tom, jak to u nás funguje a jak to dělat tak, aby to fungovalo i dál, protože je pro nás charakteristické, že trpíme nedostatkem času a snažíme se držet rodinu pohromadě. To je naše společné vnímání, že rodina je prostě základ. A je to základ všeho.

Když zmiňujete práci na domě, prozradíte, co je Vaše nejméně oblíbená činnost? Je to vrtání poliček nebo třeba mytí nádobí? 

Obecně nemohu říct, že nerad uklízím, ale problém je, že pak nemohu dělat něco jiného. Třeba odpovídat na emaily. Ne, že by se mi nechtělo vytírat podlahu, ale pak prostě nic dalšího neuděláte. Co teda ale nemám rád, je práce na zahrádce, to mi moc nejde. Nějaké plení třeba.

A v čem jste sehraní?

S manželkou jsme velmi sehraní, když připravujeme kimchi, což je naše oblíbené jídlo. Máme na to svůj speciální recept a tam si myslím, že nám to funguje velmi dobře a tam si i hodně odpočineme. To jsem vlastně také neřekl, to máme s manželkou rádi také, zajít si do restaurace a povídat si zde s přáteli v těch českých hospůdkách.

Nechtěl jste už třeba trošku zvolnit?

Já myslím, že v nějakém okamžiku to máme všichni a říkáme, že bychom mohli zvolnit. Někdy si člověk říká, že je toho na něj hodně, ale obecně mě to pořád baví a zdá se mi, že tu energii ještě mám a práce mě těší a také se těším domů a těší mě moje vnoučata.

Přejděme k trošku vážnějšímu tématu a to je válka na Ukrajině. Ta bude s rokem 2022 historicky spjatá. Jakou jste kvůli konfliktu postřehl změnu? 

Mně teda během války došlo několik věcí a u některých jsem si utvrdil své přesvědčení. Mám na mysli třeba to, že už jsem před lety upozorňoval na to, že je velice nebezpečné, pokud si vytváříme ekonomickou závislost v energetice na totalitních zemích. A nyní se jednoznačně ukázalo, že to bylo klíčové a že to, že máme plyn z Ruska, je obrovský problém. Jednak nám to neumožňovalo naplno hájit svobodu a demokracii mimo naše území, a jelikož nám dodávali tu energii, tak byla hrozba, že nám plyn zastaví úplně. Je úplně hrozivé, do jaké situace jsme se kvůli tomu dostali a navíc ta závislost byla chválena a byla vysvětlována jako něco normálního a přirozeného našimi nejvyššími politiky, včetně pana prezidenta Zemana.

A nezapomeneme na to, že to není výhodné, neuděláme tu chybu znovu a tu závislost si uděláme někde jinde?

Já si myslím, že je to dokonce ještě trošku posunuté a že obdobná závislost může být v některých případech vytvořená vzhledem k Číně, což si pořád moc nepřipouštíme. Včetně toho, jestli to bude mít následky. Na druhou stranu, abych byl korektní, ono není možné se jednoduše a rychle té závislosti zbavit. Nemůžete říct, že už najednou nechceme žádný fotovoltaiky, protože je potřebujeme.

Prostě máme tu několik poučení a to první je pozor na závislost a to druhé je, že pokud chceme do budoucna být nadále svobodnou a demokratickou zemí, tak to nemůže být tak, že se budeme starat jen sami o sebe. Musíme se dívat kolem sebe a pokud někdo je v úzkých a je v úzkých proto, že tam dochází k narušování jeho územní identity, tak bychom mu měli pomáhat, protože nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc my.

„Válka nás naučila, že si máme dát pozor“

Nezlepšila se paradoxně i naše připravenost? Obecně bezpečnost. Přeci jenom reakcí je, že si lidé dávají větší a pozor a na obranu poputuje více peněz. 

Máte pravdu, dneska si konečně více uvědomujeme, že pokud se chceme starat o bezpečí, tak musíme začít u sebe a být pozornější. Musíme pozorněji přistupovat i k tomu, komu poskytujeme informace nebo kdo nám třeba staví jadernou elektrárnu. Je to prostě další poučení, že je potřeba dbát na svoji bezpečnost a uvědomit si, že bezpečnost a zdraví je víc než plný žaludek.

Řekl bych také, že je velice povzbuzující, jakým způsobem se naši lidé postavili k pomoci Ukrajině a k agresi Ruska. Byli jsme v tom okamžiku příkladem pro větší část Evropy. To je potřeba zdůraznit a velmi poděkovat všem lidem za to, jak úplně sami od sebe a spontánně reagovali.

A jak se s válkou podle Vás popasovala vláda Petra Fialy (ODS), která je u moci už rok? 

Co se týče války a naší pomoci Ukrajině, tak s tím velmi dobře, a to nejen v rámci toho, co děláme jako Česko, ale i v rámci toho, jakým způsobem vystupuje navenek. Chováme se velmi dobře a správně a je to zásluha vlády Petra Fialy. Nakonec Petr Fiala byl vlastně společně s premiérem Polska a Slovinska první na Ukrajině, čímž vyjádřili jasnou podporu Ukrajině a odezvy jsou jednoznačně pozitivní. Za to si zasluhuje vláda ocenění.

Nicméně politologové upozorňují na to, že na domácí půdě ale selhali.

V roce 2022 jsme museli zvládnout čtyři věci najednou. První je končící covid, protože opravdu není definitivně konec a pořád nefunguje všechno normálně. Pak je tu válka na Ukrajině, dále hospodářské a ekonomické potíže, které jsou částečně vyvolané válkou na Ukrajině a částečně hospodařením a tištěním peněz předchozí vládou. A poslední věc je předsednictví radě Evropské unie, kde vlastně naši ministři museli vedle svých rezortů vést debaty o tom, jak se bude chovat celá EU. Normálně má ministr na starost jednu věc a tady jsou čtyři najednou a den má pořád jen 24 hodin a prostě se někde musela udělat priorita, takže možná trošku utíkaly ty věci, které se měly udělat pro občany. Ale i v tom součtu si myslím, že to zvládla velmi dobře.

Co se ale opravdu nepovedlo? Sama vláda uznává problémy s komunikací. 

Uznávám, že v případě boje proti dezinformacím či lepšího informování občanů a u rychlejšího zavádění některých opatření to vždycky šlo udělat ještě lépe. Ale není to tak, že bychom se v kterékoli z těchto věcí dostali do situace, kdy to nebylo zvládnuto. Bylo to tak, že některé věci se děly na poslední chvíli a cítili jsme to i v Senátu, kam chodily zákony, které kvůli rychlosti nebyly tak kvalitní, jak by měly být. Ale nikdo na to nekašlal a navíc tomu ani nepomáhala opozice.

Vystrčil o fatálních omylech Zemana i unavené společnosti

Jak to myslíte?

Ze začátku bych řekl, že jsme s nimi docela byli na jedné lodi, ale postupně se mi zdá, že opozice má tendence těch problémů, které se nahromadily, využívat ve svůj prospěch. To je špatně. Na druhé straně opozice tady je proto, aby kritizovala vládu, ale nejsem si úplně jistý, že to je rozumné v okamžiku, kdy jde o naše bezpečí a jde o celospolečenské problémy. Ale jsme v demokracii a nemůžeme říkat, co opozice může nebo nemůže dělat.

A nepřijde vám, že se ty extrémističtější skupiny přeci jenom uklidnily a stáhnuly se více do pozadí. 

Přišlo mi to zjevné hned na začátku, když vypukla válka. Ono vemte si i ten obrat našeho pana prezidenta, který najednou začal připouštět, že Vladimír Putin má genocidní chování, což znamená, že připouští, že z jeho strany došlo k opakování fatálních omylů ve vytváření naší politiky vůči Rusku. Na to se trošku zapomnělo, protože jsme všichni najednou na jedné lodi. Měli bychom ale myslet na to, že tady je těch problémů způsobených tou předchozí zahraniční politikou více a měli bychom myslet na budoucnost. Ale nicméně ano, uklidnily se, některé dokonce otočily, ale řekl bych, že v současné době už někteří znovu vystrkují růžky a znovu říkají: Podívejte se, my chceme mír a nechceme válčit s Putinem, a přitom také říkají, že když nebudeme bojovat, tak bude válka brzy u nás a nevím, kde ještě. Ty růžky znovu vystrkují tihleti dezinformátoři a příznivci totalitních praktik a je potřeba se tomu tvrdě postavit.

Čím to je? 

Pravdou je, že ta společnost začíná být unavená, a přitom je dlouhodobě solidární. Je pravdou, že sem přišly statisíce ukrajinských uprchlíků a to má nějaký vliv na to, jak se žije v České republice. To všechno klade zvýšené nároky na obyvatelstvo, které to zvládá úžasně, ale není to zadarmo.

Vystrčil: Jsme zvyklí křičet o pomoc, ale na sebe už nekřičíme

A dopadla krize nějak i na vás, musel jste se třeba nějak uskromnit?

Já si myslím, že ten hlavní princip je, že pokud se můžeme uskromnit, tak je to dobré, protože je to i v zájmu naší země. Prostě se snažit chovat šetrně. My se o to doma snažíme. Musím říci, že jako politik cítím tu atmosféru ve společnosti a každému z nás se pracuje lépe ve společnosti, která je spokojená a která nemá problémy. Jakmile cítím, že společnost má problémy, vznikají tam věci k řešení, je více práce a je to méně příjemné.

Ale mě zajímá nějaký konkrétní příklad šetřeni u Vás doma. Je to menší teplota nebo i to, že více přispíváte na charitu?

Rozhodně se dá mluvit o zvýšení některých příspěvků a je to o topení, ale i o spotřebě elektrické energie. Zejména moje manželka je velmi šetrná a ten důvod je zřejmý, čím menší je ta spotřeba té energie, tím menší je ta spotřeba celková a ta závislost. Potom je o tom, že se kdykoli je to možné zapojit do některých věcí, kde můžeme pomáhat. Myslím, že se o to maximálně snažíme, třeba dcera dělá v charitě, ale přijde mi hloupé to tu vykládat a vykládat, co člověk dělá nebo nedělá a co by dělat mohl.

Nerad se chlubíte!

No já to řeknu takhle, každý z nás by si měl uvědomit, jaké má možnosti a všichni je nemáme stejné. V okamžiku, kdy jsou drahé energie, kdy se ne všem žije dobře a za rohem je válka, bych měl přispívat tomu, abychom nadále žili v přátelském prostředí. A každý z nás tomu může přispět jinak. Já třeba asi víc z hlediska toho, co můžu někomu dát, ale to prostě neznamená, že jsem lepší! To vůbec ne! Někdo dělá vše proto, aby hlavně zabezpečil svou rodinu, a i to znamená, že dělá hodně a dělá možná více, než ten, co má hodně a nedělá nic. To hlavní je uvědomění si, že teď je doba, kdy pokud můžu, tak bych měl být solidární.

Jsme na tom dneska tak, že bychom si mohli říct, že prostě přece můžeme slevit a přeci nemusíme jít večer do té hospody a mohli bychom to udělat jinak, protože to přece může být i lepší pro mě. Přece chci žít v hezkém prostředí, kde nikdo není vyhoštěný. Neměli bychom ty rozdíly zvětšovat a měli bychom je zmenšovat i těmi svými opatřeními. Jsme tu nějak zvyklí křičet na stát: Pomoz mi! Ale už nejsme ochotní zakřičet sami na sebe: Cos udělal ty?

Vy budete mít o svátcích po Vánocích projev…

Prvního ledna. Po Vánocích 26. prosince jej bude mít Zeman.

Budete koukat?

Budu. Poslechnu si, co řekne prezident.

Je podle vás důležité, aby politici promluvili k národu?

Já si myslím, že ano. Je důležité, aby lidé, kteří byli zvolení lidmi do čelních ústavních funkcí, řekli, co si myslí a jak tu situaci vnímají a případně jaké vidí největší problémy a jaké vidí jejich řešení. To by od nich mělo zaznívat, ačkoliv se ne vždy setkáme s kladným přijetím, jako když učitel studentovi vytkne, že neumí násobilku. On s tím nemusí být spokojen a řekne si, že je to zbytečná kritika a už to nebude potřebovat, ale pak přijde na to, že to byla pravda a že mu to mohlo i zajistit lepší pracovní uplatnění.

Těšíte se na nového prezidenta, ať už to bude kdokoliv?

Bude to změna a myslím si, že je dobře, že k té změně dojde. Řekl bych, že je hodně důležité, aby nový prezident, ať to bude kdokoliv, skutečně dbal na to, aby plnil svou roli, aby byl charakterem a morální autoritou, aby byl schopen ten národ povzbudit a potěšit v době, kdy je to potřeba. Také by měl dodržovat Ústavu a nakládat s kompetencemi tak, jak to Ústava předpokládá. Pokud to bude ten prezident dělat, tak já budu spokojený a doufejme, že takového prezidenta si vybereme.

„Na dárky máme se ženou limit stovku“

Co si vlastně k Vánocům přejete?

Přeji si, aby lidé byli schopni si navzájem pomáhat. A to i v případě, když nemáme na všechno stejný názor. Přeji si, abychom dokázali vnímat to, v jaké společnosti žijeme a jak v ní žijeme a že k tomu po dobu fungování tohoto světa nedocházelo příliš často. A že je to pro nás odpovědnost, že to není jen štěstí, ale i závazek. Měli bychom jednat tak, aby to měli podobně i ti, co přijdou po nás. A tam se mi zdá, že maličko selháváme a že pořád se snažíme jenom o to, abychom se my v tý naší době měli dobře.

To souvisí s tím, že pomáháme na Ukrajině. To souvisí s tím, že v nějakém okamžiku prostě část našich prostředků vydáme a jsme solidární. Děláme to proto, aby naše děti byly vychované a naše vnoučata také. Nepotlačujeme to a nepotlačujeme tu naši duchovní část života. Neskáčeme jenom na ten blahobyt. Přál bych si, aby to tak bylo.

Kvůli tomu všemu, co jste řekl, má to i vliv na to, jak bude vypadat Štědrý den u Vás doma? Třeba v rámci dárků?

My to máme dlouhodobě nastavené tak, že máme limit na cenu dárků. Někteří to porušují, ale ten limit byl stovka. Možná dvě stovky. Víte, já jsem proti plýtvání a moje manželka zejména, a když si představím ty naprosto šílené hory papíru po rozbalení, přijde mi to nevýchovné. Máme to takhle nastavené v rodině, ale na rovinu říkám, že se to netýká dětí, ale u dospělých to tak máme nastavené. Nejdůležitější na těch Vánocích přece není to, jak drahý dostanete dárek proboha.

A co pro Vás tedy znamenají, co s rodinou děláte?

Já se víc těším třeba na to, že máme betlém, kde jsou figurky, které namaloval Mikoláš Aleš, a my to budeme s vnoučaty dávat dohromady. To je přece ta nádhera. Pak půjdeme spolu koupit toho kapra a tak dále. A děti se tedy těší i na ty dárky.

blesk.cz | 12:49 | Rubrika: Politika | Autor: Nikola Forejtová, swp

Odkaz na článek.