Schizofrenní situace, říká k Pavlově cestě na summit Macinka. Vystrčil jeho účast hájí
9. 6. 2026
Chodí mi výhrůžky, ale vděčnost Tchajwanců je k nezaplacení. Nesmíme přistupovat k Číně jako lokajové, říká Vystrčil
10. 6. 2026
Vláda včera schválila prezidenta Pavla jako šéfa delegace na Valné shromáždění OSN. Očekávané rozhodnutí o složení české delegace na summit NATO ale posunula na 22. června. Snaží se kabinet jen natahovat čas?
Hostem Ptám se já byl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).
Prezident Petr Pavel se v pondělí vydal na jednání koaliční vlády ANO, SPD a Motoristů se záměrem vyjasnit si pozice ohledně klíčových zahraničních cest ústavních činitelů.
Po schůzce ocenil, že ho vláda schválila do čela delegace na Valné shromáždění OSN, které se bude v září konat v New Yorku. Podle vyjádření Hradu se Pavel zároveň „v zájmu prezidentem preferovaného kooperativního vztahu s vládou“ rozhodl přistoupit na posun termínu (na 22. června), ve kterém chce kabinet oznámit podobu delegace na červencový summit NATO v Ankaře.
O složení delegace na alianční summit se prezident pře s kabinetem Andreje Babiše (ANO) bezvýsledně už několik měsíců. Pavel na své účasti na summitu trvá. Má také připravenou kompetenční žalobu pro případ, že ho vláda do delegace nezařadí. Chápal by to totiž jako omezování svých pravomocí. Premiér už dříve řekl, že by prezident součástí delegace být neměl, protože české výdaje na obranu by měl na summitu obhajovat kabinet.
Do sporu s vládou se kvůli zahraniční delegaci dostal také druhý nejvyšší ústavní činitel státu. Koalice odmítla poskytnout vládní letadlo šéfovi Senátu Miloši Vystrčilovi a zástupcům z řad podnikatelů, kultury a univerzit pro cestu na Tchaj-wan.
Premiér to zdůvodnil tím, že by to mohlo být vnímáno jako oficiální podpora Tchaj-wanu, která by mohla poškodit české obchodní zájmy v Číně. To Vystrčil odmítl. Nakonec absolvoval let komerční linkou. Doprovázela ho čtyřicetičlenná podnikatelská delegace, další desítka se připojila na Tchaj-wanu.
Podle Vystrčila by pomohlo, kdyby se opět obnovila komunikace o zahraniční politice mezi nejvyššími představiteli Česka.
„To vyloženě dnes chybí. Jak při plánování zahraničních cest, ale třeba když se teď bavíme o summitu v Ankaře, tak předtím bude summit předsedů parlamentů jednotlivých zemí v Istanbulu. A měli bychom si říkat, co tam budeme prosazovat, jakým způsobem budeme připravovat půdu pro Českou republiku,“ řekl šéf Senátu v Ptám se já.
„Já Tomiu Okamurovi nedokážu vysvětlit, že není dobré, aby tam (v Istanbulu) říkal, že máme vystupovat z NATO. Protože má přece názor, že bychom neměli být v NATO. V tom by měl koordinační roli sehrát ministr zahraničních věcí. Nevím, co tam bude (Tomio Okamura) říkat. Ale rozhodně si myslím, že koordinovat tuto věc by bylo dobré.“
Jak vyřešit spor prezidenta s vládou? Jaké výsledky dovezl z cesty na Tchaj-wan šéf Senátu? A jaký signál vysílá Česko, když chce stáhnout část vojáků z východního křídla NATO?
Co v rozhovoru zaznělo?
*/ 1:00 Projevilo se nějak na delegaci na Tchaj-wan to, že jste nakonec musel letět standardní linkou? – Pro mě z toho žádné komplikace osobně nevznikly. Samozřejmě ty komplikace se týkaly mé delegace, ať to byli podnikatelé, zástupci univerzit nebo zástupci kultury či dalších oblastí. Ale nakonec jsme to všichni zvládli. Já z toho mám velmi dobrý pocit. Spousta lidí tu cestu dlouho připravovala, Svaz průmyslu a dopravy, Česko-taiwanská komora, lidé kolem mě, tak jsem moc rád, že to dobře dopadlo a že jsme tam podle mě odvedli velmi dobrý kus práce. A mám z toho dobrý pocit i z hlediska toho, jakou jsme tam přivezli zprávu a jak jsme tam byli přijati.
*/ 2:30 S Tchaj-wanem budujeme v posledních několika letech poměrně systematicky vzájemné vztahy. Vy jste byl na Tchaj-wanu v roce 2020, pak tam byla Markéta Pekarová Adamová coby předsedkyně Poslanecké sněmovny. Teď jste jel tedy znovu. Tak nestaly by se ty výsledky, které jste přivezl a prezentoval, což je navýšení investičního fondu a pak také posílení přímých letů mezi Prahou a Tchaj-wanem, i tak díky systematicky dlouhodobě budovaným lepším vztahům? – Kdybych si nemyslel, že ta cesta je důležitá, tak bych tam nejezdil. A jsem přesvědčený, že Tchaj-wan je demokratická, svobodná země, která je nám velmi blízká a ty kontakty s ní nám otvírají obrovské okno příležitostí. To znamená to, že byl o 50 milionů eur posílen investiční fond pro pouze české a tchajwanské podnikatele, nikoho jiného, to, že se navýšil počet přímých linek během týdne o další čtyři k těm třem, to je jenom špička. A potom je tam možnost prohlubování těch vztahů, které souvisejí s dalšími investicemi v Česku ve spolupráci v oblasti technologií. Tchaj-wan je velmi dobrý v hardwaru, my jsme dobří v softwaru.
*/ 6:00 Projevilo se na vaší cestě nějak to, v jakém politickém kontextu v rámci české politiky se odehrála? Přece jenom to byla cesta kritizovaná vládními představiteli, neměl jste ten speciál, tak jestli jste vnímal nějakou reakci na tchajwanské straně, nebo jestli to přešli? – Vnímal jsem to tak, že si toho Tchajwanci velmi váží, i přes tyto problémy. Nakonec v roce 2020 to nebylo o moc jiné, tam dokonce byl proti i prezident. Tentokrát jsem to nezaznamenal. Tak jsem zaznamenal velikou vděčnost, až jsem se cítil někdy trošku trapně za to, jak to bylo oceňováno ze strany Tchajwanců, napříč politickým spektrem.
*/ 7:00 Kdy jste si tuhle cestu vlastně naplánoval? – Tu cestu jsme plánovali minimálně už od začátku tohoto roku a počítali jsme se všemi alternativami. – Nejsou tyhle vaše cesty na Tchaj-wan tak trochu truc cesty proti aktuálním vládám? Sám jste zmínil, že když jste tam jel v roce 2020, tak to bylo navzdory všem, včetně prezidenta. Teď to bylo navzdory vládě Andreje Babiše. Neudělal jste jim to trochu naschvál? – Ne, přece tady nejsem od toho, abych dělal nějaké vládě naschvály. – Ale mohl jste jet za časů vlády Petra Fialy, která tomu byla nakloněna. Ale vy jste si počkal. – My jsme drželi kurz, který si myslím, že je pro Českou republiku výhodný a který přináší úctu, autoritu a i v rámci pragmatické politiky, kromě té hodnotové, kterou děláme také, i příslušné výsledky. A to se přesně stalo. To znamená, jedna věc je, jak jsme se bavili o fondech, o linkách a o investicích. A druhá věc je hodnotová sounáležitost. A když jsem se tam účastnil konference o Václavu Havlovi a otevírali jsme lavičku Václava Havla a viděl jsem, jak Tchajwanci velmi podobně vnímají Václava Havla a všechny věci s ním spojené a jak nám to krásně zapadá všechno do sebe, tak jsem si říkal: „Proboha, s těmito lidmi nespolupracovat?“
*/ 9:00 Ale mohl jste tam jet už loni na jaře a vláda by vás v tom podpořila. Vy jste jel až letos na jaře. A to za časů vlády, které se to ale ani trochu nelíbí. – Jel jsem v okamžiku, kdy všechny ty věci byly připraveny. A to dá práci, protože podnikatelé, co tam se mnou jeli, tam už mají buď byznys, nebo ho chtějí rozšiřovat. Anebo věděli, proč tam jedou a jaké kontakty navazovat. Zrovna tak to bylo s univerzitami, aby se domluvila strategická partnerství.
*/ 11:00 Těmi otázkami ale mířím k tomu, když nastoupil po volbách Petr Macinka jako ministr zahraničních věcí a řekl, že končí česká zahraniční hodnotová politika a nastupuje politika pragmatická, tak jestli jste to neměl potřebu tak trochu vyvážit a říct, že do toho ty hodnoty chtě nechtě dostanete? – Myslím, že každá pragmatická politika musí být hodnotová. Dělám hodnotovou pragmatickou politiku, protože pokud se snažíte uchránit bezpečí, pokud se snažíte, aby tady byla odpovídající úroveň demokracie, pokud chcete, aby tady byly dodržovány základní demokratické principy, tak v tom okamžiku děláte hodnotovou politiku. A tu děláte i v rámci toho, že třeba obchodujete s někým jako rovný s rovným nebo že obchodujete tak, že dbáte a respektujete důstojnost toho druhého. Anebo že chcete, aby ty podmínky byly vzájemně výhodné. To je hodnotová politika. Pokud chcete být podřízený někoho, když s ním obchodujete, takzvaně bych řekl lokajem, tak to potom je politika, která není hodnotová, ale ta zpravidla není ani pragmatická, respektive pragmatická v tom smyslu, že na tom musíte prodělat.
*/ 11:00 Včera jste v Událostech, komentářích, kde jste na tohle téma debatoval právě s Petrem Macinkou, ministrem zahraničních věcí, řekl, že byste rád, aby se obnovila komunikace o zahraniční politice mezi nejvyššími představiteli, kteří do zahraniční politiky promlouvají. Máte v plánu nějaké setkání třeba s ministrem zahraničí, že byste alespoň vy dva koordinovali? – Přál bych si trošku víc, aby se tak stalo, protože to vyloženě dneska chybí. Jak při plánování zahraničních cest, tak třeba, když se teď bavíme o summitu v Ankaře, předtím bude summit předsedů parlamentů jednotlivých zemí v Istanbulu. A měli bychom si říkat, co tam budeme prosazovat, jakým způsobem budeme připravovat půdu pro Českou republiku. Pak V4, jak teď budeme dál pokračovat, co je hlavním směrem, kterým chce jít vláda.
*/ 13:00 Nabyl jste dojmu, že by vám spolupráce s Petrem Macinkou mohla nějak fungovat? – Nenabyl jsem žádného dojmu. Jediného, k čemu jsme se dostali, že je ochota ze strany Petra Macinky se sejít a bavit se o tom. Mně to teda přijde trošku zvláštní, protože by to mělo být spíš tak, že by tady měly být nabídky na ta setkání. A případně aktivní přístup k organizaci takových setkání. Ale protože tady nejsem od toho, abyste se cítil nebo necítil dotčený, tak to musím takhle překousnout nebo polknout a řeknu: „Dobře, tak se sejdeme a pojďme si povídat o těch věcech, kterými můžeme pomoci, aby to bylo dobré.“
*/ 14:00 Do Istanbulu na setkání předsedů parlamentů pojedete s Tomiem Okamurou? – Věřím, že tam pojedu s Tomiem Okamurou. – A tam byste si třeba sladili pozice? – Tam si myslím, že bychom typicky měli ladit pozici zejména s Ministerstvem zahraničních věcí. Protože já Tomiu Okamurovi nedokážu vysvětlit, že není dobré, aby tam říkal, že máme vystupovat z NATO. Protože on má přece názor, že bychom neměli být v NATO. Takže předpokládám, že tam by koordinační roli měl sehrát ministr zahraničních věcí.
*/ 15:30 Jak v pozici druhého nejvyššího ústavního činitele budete vnímat to, pokud vláda neschválí účast nejvyššího ústavního činitele, tedy prezidenta republiky, na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře? – Kdybych to měl říct slovy současné vládní koalice, tak to vnímám jako nenaplnění národních zájmů, když to řeknu jemně. A jinak bych řekl, že to je skoro zrada národních zájmů, nejvyššího národního zájmu. Protože naším národním zájmem je tam obstát co možná nejlépe. Když chcete někde obstát co možná nejlépe, tak by to mělo být tak, že tam pošlete ty nejvýznamnější, nejschopnější a nejsilnější vyjednavače. Což je jednoznačně prezident republiky a premiér. A ti by tam měli v tandemu hájit národní zájmy České republiky, měli by se domluvit. Souhlasím s tím, že by ho měla definovat vláda, že prezident by ho potom měl respektovat a měli by společně dělat všechno pro to, abychom ho co možná nejvíce v rámci toho jednání naplnili. A to si myslím, že nejlépe by bylo možné, pokud by tam byli společně prezident republiky a premiér. Jestli se tak nestane, tak to vidím jako selhání této koalice z hlediska hájení národního zájmu České republiky, když používám její rétoriku, která je velmi častá.
*/ 17:00 A co by v takovém případě z vašeho pohledu měl dělat prezident? Měl by se tomu nějak bránit, měl by se obrátit na Ústavní soud, měl by to přejít? – Řeknu svůj názor a nejsem právník. Článek 63 Ústavy říká, že prezident zastupuje stát navenek. Jinými slovy, je to jeho pravomoc a jeho pravomoc je zároveň jeho povinností. A pokud se stane, že mu bude zabráněno vykonávat svoji povinnost, čili svoji pravomoc, to je jedno a totéž, tak je povinen naplňovat Ústavu. A v tom okamžiku vlastně nemá jinou možnost, ať chce, nebo nechce, než se domáhat toho, aby mohl naplňovat Ústavu, tak musí podat kompetenční žalobu. A není to tak, že on o tom má rozhodovat.
*/ 19:00 Jak vnímáte to, že vláda odsunula rozhodnutí o delegaci na 22. června, což asi na první pohled každého napadne, že potom zbývá velmi krátký časový úsek na to si ještě u Ústavního soudu vymoci účast na tom summitu. – Odůvodňování „my ještě nevíme přesně, co bude obsahem toho jednání, tak ještě chceme počkat, než rozhodneme, kdo tam pojede“ mi přijde dětinské. Ale ať si o tom udělá obrázek každý sám. Jsem přesvědčený, že o tom, kdo nás bude reprezentovat na summitu NATO v Ankaře, už mělo být dávno rozhodnuto. A že tam měl jet společně prezident a premiér, že měli být domluveni a že to bude tak, že ten, kdo řekne, jaký zájem tam budou společně hájit, je skutečně vláda. To nezpochybňuji, vláda odpovídá za zahraniční politiku. Prezident to, myslím, několikrát deklaroval. Říkal: „Ale já jsem připraven ten zájem, který vláda bude chtít prosazovat, hájit také a v tomto duchu tam vystupovat.“ Takže tomu postupu nerozumím. Přeji si, aby došlo k tomu, že prezident s premiérem společně na ten summit poletí.
23:00 Prezident jako takový je instituce, je to první a nejvyšší ústavní činitel. Pak je Senát, který má své představitele, předsedu a další. Rovněž tak Poslanecká sněmovna. Potom je vláda a premiér. A náš úkol je společně komunikovat, a pokud je to jen trochu možné, také společně dělat kroky, které pomáhají České republice a pomáhají tomu, abychom měli v zahraničních věcech autoritu, respekt a zároveň dosáhli potřebných výsledků. Někdy to není úplně jednoduché, protože na věci nemusíme mít stejný názor. Například v případě Tomia Okamury je to veliký problém, na který dlouhodobě upozorňuju, protože zvolit si do čela Poslanecké sněmovny někoho, kdo má menšinový názor Poslanecké sněmovny z hlediska našeho členství v NATO a z hlediska našeho členství v Evropské unii, musí způsobovat problémy. To je jasné.
*/ 25:00 A kam až to zajde? Co máme čekat? Veřejnost asi úplně není zvědavá na vyostřené hádky mezi nejvyššími představiteli státu, kteří místo toho, aby se zajímali o zájmy státu, řeší, kdo komu povolí kam vycestovat, jakým letadlem… – Budu se snažit, abychom nikam dál nezacházeli, abychom se přece jen snažili ty věci, které máme dělat, protože je to naše povinnost z hlediska pozic, které zastáváme, dělat pokud možno tak, že se dopředu domluvíme. A jestli se to podaří, nebo ne, nezáleží jenom na mně. Vy jste sama říkala, že teď vám připadalo, že jsme se s panem ministrem zahraničí i dokázali trochu bavit. Tak uvidíme, co bude dál. Jsem přesvědčený, že skutečně doba, ve které žijeme, není dobou, kdy bychom se měli zabývat nějakými vzájemnými spory. Ale spíše bychom měli hledat možnosti, jak společně čelit bezpečnostním hrozbám, jak společně čelit hrozbě, která souvisí s tím, že jsme prostě surovinově závislí. Jak čelit hrozbě, že ztrácíme postupně jako součást Evropy konkurenceschopnost. To jsou přece problémy, které máme společné a kde je jedno, jestli jste z koalice, nebo opozice. A tam bychom se měli spojovat.
*/ 28:00 K té bezpečnosti, co nejnovější informace o rozhodnutí ministra obrany Jaromíra Zůny? iRozhlas přišel s tím, že získal materiál, který byl schválen a který počítá s tím, že by Česko mělo stáhnout část svých vojáků z východního křídla NATO. To je opět poměrně citlivá zpráva před summitem Severoatlantické aliance. Jak takové kroky vnímáte? – Tu zprávu nemám. Můj názor řeknu obecně, že obranu východní hranice Evropské unie bychom měli společně posilovat. Já jsem říkal, že si dovedu představit, že naopak v rámci všech členských zemí NATO, které jsou v Evropě, bychom se měli bavit o tom, jak posílíme východní část Evropské unie, její obranu. Protože to je životní zájem nás všech členských zemí NATO, evropský pilíř NATO, který je potřeba posilovat. A to říká Donald Trump naprosto správně, že jsme tady své úlohy zanedbali a své domácí úkoly neplnili, tak je potřeba plnit i tím, že budeme společně posilovat východní hranici Evropské unie, východní hranici NATO. A proto se mi ten krok, pokud je to pravda, znovu říkám, že jsem to nečetl, nezdá, že by do toho zapadal a překvapuje mě.
*/ 30:00 Jak vůbec vnímáte ministra Zůnu na pozici ministra obrany? Zvládá to, nakolik je to podle vašich představ, a nakolik ne? – To by asi mělo být tak, že bych si nejdříve o tom popovídal s panem ministrem Zůnou. Já osobně jsem z toho, jakým způsobem vykonává svou pozici, rozpačitý. A myslím si, že by bylo dobře, pokud bychom měli v čele Ministerstva obrany člověka, na kterého se můžeme z hlediska jeho rozhodování spolehnout v tom smyslu, že to rozhodnutí, které dělá, je skutečně jeho rozhodnutí, o kterém je přesvědčen a které vychází z jeho vlastních zkušeností, případně z nějakých odborných názorů. A nikoliv z toho, co mu někdo někde řekl, že má říci. – Takže takový loutkový ministr, nebo jak to mám pochopit? – To nevím, já jsem to řekl takto zaobaleně a nezdá se mi, že bych to měl víc rozvádět. – Myslíte? – Myslím si, že to všichni vědí.
