Vystrčil k růstu platů veřejných činitelů: Marná lhůta byla jediným řešením. Došlo ke zpochybnění kvality právní normy

*/ Chyba. Chaos. Prodloužení agonie. To jsou slova některých ústavních právníků, kteří komentovali úterní rozhodnutí Senátu ohledně nastavení platů pro soudce, státní zástupce a politiky. Neschválili jste žádné stanovisko, což znamená, že novela musí čekat do 16. února. Teprve potom ji bude moci posoudit prezident republiky. Právníci i ministr práce a sociálních věcí přitom už dlouho dopředu upozorňovali na to, že je potřeba, aby novela ještě v lednu vyšla ve Sbírce zákonů. Bylo to od Senátu zodpovědné?

Rád bych připomněl, že součástí jednacího řádu Senátu a našeho právního pořádku je i možnost schválení zákona uplynutím tzv. marné lhůty. A to se přesně stalo. Důvod bylo, že jsme se nedokázali shodnout na žádném jiném řešení. Zákon, který přišel ze sněmovny, obsahoval další pozměňovací návrhy, které někteří senátoři a senátorky napadali a zpochybňovali kvalitu právní normy.

V takových případech to pak dopadá, že o normě nechcete hlasovat nebo se zdržujete hlasování. V Senátu to potom znamená onu marnou lhůtou, kdy je zákon schválen, ale není to tak, že by pro něj senátor musel proaktivně hlasovat. Pro svědomí senátora je to vlastně lepší, byť je výsledek stejný, než když by zvedl ruku pro něco, co se mu nelíbí, nebo naopak hlasoval proti něčemu, co bylo potřeba.

*/ Od začátku ale zaznívalo, že je potřeba, aby novela vyšla ve Sbírce zákonů do konce ledna. Bylo to tedy zodpovědné?

To se ptejte těch, kteří byli proti schválení. Pokud by pozměňovací návrhy senátorů ze senátorského klubu Starostové a nezávislí byly schváleny a zákon by s těmito návrhy byl vrácen do sněmovny, tak by znamenal navýšení platů ústavních činitelů o kdysi zmiňovaných 13 %. A to pro nás bylo nepřijatelné.

Stejně tak nemohli být pro schválení ti, kteří pozměňovací návrhy navrhovali. Jediné možné řešení tedy pak byla marná lhůta, o které všichni věděli a s níž já nemohu nic dělat. Nemůžu říkat senátorům a senátorkám, jak mají hlasovat. Rozpolcenost mezi potřebností a nekvalitou byla zkrátka tak velká, že vedla potom k marné lhůtě.

*/ Řešíte jako předseda Senátu s účtárnou, kolik peněz a kdy jako senátoři v této situaci za leden dostanete?

Jsem informován panem kancléřem o tom, že to řeší a v tuto chvíli existuje doporučení ministerstva práce a sociálních věcí, které říká, že by bylo vhodné počkat až na okamžik, kdy bude zřejmé, zda pan prezident normu podepíše, či nikoliv.

Pokud ji podepíše, potom bude možné platy senátorkám a senátorům, poslancům, pracovníkům NKÚ, ÚSTR a dalším vyplatit. Pokud se tak nestane, potom bude potřeba dovozovat z toho, co řekl Ústavní soud ve svém rozhodnutí, a z toho, jak se dříve platy vyplácely, jakým způsobem postupovat. Platy za leden by tak byly později, a já to považuji za nejlepší ze špatných řešení.

*/ Samotný zákon byl z vašeho pohledu špatně připravený?

Z mého pohledu bylo škoda, že se k řešení přistoupilo tak pozdě, protože to zúžilo prostor pro diskusi. Ústavní soud rozhodl v květnu. Nicméně řešení, které navrhuje vláda, že bychom do 31. 12. 2025 nechali situaci v té podobě, jako kdyby o tom Ústavní soud vůbec nerozhodoval, jinými slovy platy by zůstaly stejné, považuji za docela rozumné.

Co nepovažuji za rozumné, je, že byly v Poslanecké sněmovně přidány další pozměňovací návrhy, a to v době, kdy už chaos i bez toho byl poměrně značný. To potom vyvolalo v Senátu marnou lhůtu, protože někteří senátoři a senátorky nebyli schopni – a já to chápu – se s tím vyrovnat.

*/ Je to chyba ministra práce a sociálních věcí. Vy jste připomínal rozhodnutí Ústavního soudu, kvůli kterému bylo potřeba zákon novelizovat. Padlo už v květnu, to znamená na jaře…

Osobně si myslím, že ta chyba je ještě starší. Spočívá v tom, že někteří politici se rozhodli, že budou používat návrhy na zmrazování a rozmrazování platů ústavních činitelů jako nástroj volební kampaně.

Pokud je zmrazení někdy schváleno, je to nějakou dobu dobré, protože platy politiků nerostou. Když ale dojde k rozmrazení, jsou tam nasčítány nazpátek roky, kdy platy nerostly. Takže zatímco ostatním rostou platy třeba o tři, o čtyři procenta, ústavním činitelům rostou o patnáct procent. Tento faktor potom způsobuje neustálé debaty, diskuse, závist a nenávist.

Odstranit je to podle mě možné jedině tak, že se všichni dohodnou na tom, jakým způsobem navážeme platy ústavních činitelů na fungování naší společnosti po stránce hospodářské, po stránce její prosperity, a jejího zadlužování. A pak už do toho nebudeme sahat…

*/ Jaký bude další osud vládní předlohy, která měla především zavést pravidla pro ukládání elektřiny z obnovitelných zdrojů? A stane se kritičtější posuzování návrhů z Poslanecké sněmovny trendem budoucnosti? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.