Čest a disciplína, chrabrost a věrnost

Celoživotní motto Adolfa Opálky „Čest a disciplína, chrabrost a věrnost“ zaznělo v sobotu 28. 5. z úst starostky obce Rešice Petry Jílkové.

Rešice jsou rodištěm nadporučíka Adolfa Opálky a já jsem měl možnost se zúčastnit sobotní velmi důstojné vzpomínkové akce, kterou obec uspořádala při příležitosti 80. výročí operace Anthropoid, tedy při příležitosti 80. výročí od úspěšného smrtícího útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, při příležitosti 80. výročí od hrdinného boje sedmi československých výsadkářů proti téměř tisícovce nacistů v Resslově ulici v chrámu Cyrila a Metoděje, při příležitosti vzpomínky na hrdiny a oběti druhé světové války.

Nejen tedy v budově Národního Muzea v Praze, nýbrž i na mnoha dalších místech, jsme si v České republice připomínali při příležitosti 80. výročí smrtícího útoku na Heydricha své hrdiny, svoji minulost a také poučení z naší minulosti plynoucí.

S velkým zájmen si nyní v neděli při psaní tohoto článku listuji a následně čtu v publikaci „Nikdy nezapomeneme“, kterou o hrdinech zahraničního odboje Adolfu Opálkovi a Františku Pospíšilovi vydali v Rešicích. Mimo jiné se dočítám, že Rešice jsou jedinou obcí, ze které pocházejí hned dva velitelé československých paravýsadků. Adolf Opálka byl velitelem paravýsadku OUT DISTANCE a František Pospíšil paraskupiny BIVOUAC.

Kde jinde než v jejich rodišti by tedy měli obyvatelé vzpomínat na své hrdiny. Zároveň a nechci tuto skutečnost pominout, je obdivuhodné, že jsme schopni si jako obyvatelé, jako národ dnes uvědomit, že přestože se za hrdinské činy našich vojáků nacisté velmi tvrdě, brutálně a nemilosrdně mstili, jednalo se o hrdinské činy, které byly pro budoucnost naší země morálně nesmírně zásadní, posilující, upevňující nezlomnost našeho charakteru a zachování hrdosti, svébytnosti a také naší mezinárodní autority.

Nelze však zapomínat ani na to, že vraždění všech pomáhajících a blízkých či příbuzných hrdinů, vyhlazení Lidic a Ležáků a s tím spojená ohromná hrdá bolest, to vše je rovněž součástí naší historie.

Nevím a neví to asi nikdo a můžeme se pouze domnívat, co prožívali Adolf Opálka, František Pospíšil a všichni ostatní bojovníci za svobodu národa a naší vlasti.

Jsem však přesvědčen, že oběti statečných lidí, jejichž životy vyhasly v pražském kostele v Resslově ulici, na popravištích i v koncentračních táborech nesmí pro nás být pouze vzpomínkou, ale musí být pro nás především poselstvím. Poselstvím hrdosti, úcty, sebeobětování, poselstvím lásky k vlasti a k druhému člověku.

A také poselstvím, že rozhodovat o naší budoucnosti by neměl strach, ale naše víra, že má smysl bojovat proti útlaku, nespravedlnosti, že má smysl se nikdy nevzdávat, že má smysl podporovat ty, kteří bojují a pokládají své životy za svobodu a v boji proti útlaku a nespravedlnosti kdekoliv na světě.,

Zveřejněno 31. 5. 2022 v Jihlavských listech.