Den smíření

Na začátku srpna jsem byl římskokatolickou farností v Babicích u Lesonic pozván na Den smíření, který farnost pořádala při příležitosti 62. výročí popravy pátera Václava Drboly a žehnání jeho busty.

To, že hrůzným plodem babických událostí byli nespravedlivě odsouzení a popravení včetně pátera Václava Drboly je jasný a známý fakt. Pravděpodobně se však také již nikdy přesně nedozvíme, kdo konkrétně události řídil a případně stál v jejich pozadí.

Možná by se mohlo zdát, že události staré více než 60 let se nás dnes dotýkají pouze okrajově a že se nás obyvatel z jiných obcí a měst ani tak moc netýkají. Přiznám se, že si to nemyslím. Historii, ať je slavná nebo neslavná si je třeba připomínat a brát si z ní poučení.

Důvodem mého článku však není snaha naší neslavnou „babickou“ historii pouze připomenout. Celé setkání v Babicích si v sobě totiž neslo poselství širší. Již samotný název Den smíření to také dokazuje.

Pokud tedy máme chuť si vzít do nastávajících podzimních měsíců z naší historie nějaké poučení tak to „babické“ není jen informací o nedávné existenci krutého a nesvobodného režimu, ale i o tom, že pomsta a nenávist nejsou program a zejména samy o sobě vedou jenom ke zmaru a další zkáze. Naopak je to umění smíření a často i odpuštění, které nás může dovést k novým vztahům a třeba i nápravě a lepšímu životu.

Možná to píši příliš pateticky a málo srozumitelně, ale pokud si v současné době například v naší politice tyto věci nedokážeme uvědomit a více než na dobré vztahy a péči o fungující společnost se nadále soustředíme na vzájemné pošťuchování, oplácení nebo dokonce pomstychtivé chování ve smyslu čím hůře tím lépe, potom se respektu občanů a lepšího života nedočkáme. Není důvod.