Den učitelů

Návštěvy škol, školních akademií, dětských koncertů, výstav, setkání s  žáky a jejich učiteli patří obvykle k mým nejpříjemnějším zážitkům.

A vůbec, dovolím si napsat, že obecně prostředí našich školek, základních i středních škol, základních uměleckých škol a nesmím zapomenout také na malotřídky a další školská zařízení, na mě působí obvykle velmi příjemně a povzbudivě.

„Dnes je svátek Váš, nezkoušejte nás,“ jsme psali ještě jako žáci vždy 28. března křídou na tabuli. Všichni učitelé totiž měli (mají) svátek a my jsme doufali, že nebudou zkoušet. Bylo tomu tak, zpravidla nezkoušeli a dokonce si někdy s námi ten den třeba i jen tak povídali. Alespoň nám žákům připadalo, že si s námi naši učitelé jen tak povídají, i když ono to z jejich strany přitom nakonec často bylo zase o škole, tedy přesněji o životě, o výchově, o zkušenostech, zkrátka o tom, jak se věci mají a jak vlastně fungují.

Někteří moji známí mi někdy vyčítají, že jsem příliš přísný a že kritikou zrovna nešetřím. Je pravdou, že jsem přesvědčen, že vždy je co zlepšovat a že člověk by neměl nikdy podléhat sebeuspokojení. Na druhé straně je třeba i chválit a děkovat.

Proto rád píši, že přes všechny neduhy jsem přesvědčen, že naše školy se svými učiteli, žáky a dalšími zaměstnanci fungují velmi dobře. Velký počet z nich ve svém senátním obvodu znám totiž osobně. To znamená, že při svém tvrzení vycházím z osobních zkušeností a osobních poznatků a nikoliv z nějakých výzkumů či jiných vnějších anonymních hodnocení.

Navíc, shodou okolností mám již delší dobu možnost sledovat, jak učitelé a studenti jedné ze škol naprosto nezištně pomáhají svému těžce nemocnému kolegovi – oblíbenému učiteli. A obdobně i na jiných školách dokáží naši učitelé žáky a studenty nejen učit, nýbrž i vychovávat. Tak jsem si řekl, že při příležitosti Dne učitelů napíši, že jsem přesvědčen, že hlavně díky učitelům to s kvalitou našeho školství a tím pádem i s našimi dětmi nebo vnuky není vůbec tak špatné, jak se nám někteří snaží namluvit.