Dolní Vilémovice, Strachoňovice, Ořechov, Telč, Třešť, Polná, Slavonice, Dačice, Stonařov a mnozí další

Vím, že se nemá porovnávat neporovnatelné a že se nemají míchat hrušky s „jabkama“, protože potom hrozí, že vznikne nedorozumění nebo zmatek.

Přesto si na přechodu jara a léta neodpustím tak trochu porovnávání neporovnatelného a napíši alespoň pár řádků o tom, co všechno jsem během dubna a začátku května stačil prožít a zažít a na co se v nejbližší době těším. Všechny ty pro některé možná zdánlivě neporovnatelné události jsou pro mě propojeny nadšením, obětavostí a zejména ohromnou dobrovolnou chutí pobavit, poučit či potěšit druhé.

Paní starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková si svým úsilím a zarputilou obětavostí doslova vymodlila poklad, který se našel na začátku dubna v rodném domě Jana Kubiše a já se již těším na jeho otevření.

Ve Strachoňovicích v dubnu pro sebe i pro nás z okolí uspořádali výlov a upekli ryby v době, kdy se u nás obvykle ryby neloví.

K památníku Adolfa Opálky u Ořechova se na konci dubna díky tradičně starostlivému starostovi Pavlu Volavkovi, jeho ženě Helence a zejména díky brněnskému čundrákovi Julkovi Malečkovi zase sešli za zábavou, ukázkami bojové techniky, občerstvením i vzpomínáním na hrdiny II. světové války stovky lidí.

První sobotu v květnu již popáté telčští velocipedisté zaplnili telčské náměstí dobrou náladou a pohodou a my všichni jsme se mohli přenést někam do začátků 20. století.

Při připomínání květnových osvobozeneckých dnů jsem zažil neobyčejně silné a dojemné vystoupení žáků základní školy z Třeště, kteří pod vedením paní učitelky Heleny Štumarové vydali a představili knihu o za války zmizelých třešťských židovských rodinách.

V době , kdy píši tyto řádky se již těším na galakoncert s názvem Hymna Jara v Polné, na další setkání s renesancí ve Slavonicích či vernisáž výstavy na zámku v Dačicích a nechci si nechat ujít ani 140. výročí založení hasičského sboru ve Stonařově.

Každá z těchto akcí, o kterých jsem napsal pouhé jednu nebo dvě věty, je spojena s mnoha lidmi a zároveň s tím i s jedním, dvěma či více jmény tahounů, srdcařů, zkrátka lidí, kteří pro nás ostatní rádi připravují něco hezkého a příjemného.

Jsem moc rád, že takoví lidé mezi námi nejen existují, ale připadá mi, že se na Vysočině i množí a jsem moc rád, že radnice na jejich aktivity a nápady většinou slyší.

Je to dobře a již se těším až se léto na Vysočině rozjede na plné obrátky.