Jak investovat v době ekonomického růstu?

Česká ekonomika roste, rekordní růst HDP byl oznámen právě v den, kdy Senát rozhodoval o několika novelách týkajících se výdajů státu v sociální oblasti, například byla schválena možnost čerpat až 90denní ošetřovatelské volno k péči o marodícího člena rodiny. Má stát právě v době ekonomického růstu navyšovat výdaje v těchto oblastech, nebo má spíše minimalizovat výdaje, snižovat schodek rozpočtu a zaměřit se třeba na investice do infrastruktury?

Potřeb je vždy více než peněz k jejich uspokojení

Správně se rozhodnout, jak naložit s penězi, které máme k dispozici, není jednoduché nikdy a pro nikoho. Máme v první řadě uspokojit své okamžité potřeby nebo máme peníze darovat nebo půjčit někomu, kdo je více potřebuje? Máme vydělané peníze nebo peníze vybrané od daňových poplatníků použít zejména na splacení dluhů nebo je lepší investovat do vzdělání nebo například do zdravotní péče, silnic či zajištění sociálních jistot? Množství smysluplných možností bývá zpravidla mnohem více, než máme peněz. A tak nezbývá než se rozhodnout a peníze použít na věci nejdůležitější a to ještě v míře přiměřené.

Správné rozpočtování vyžaduje znalost současnosti i dobrý odhad budoucnosti

Pro správné rozhodnutí, jak použít veřejné peníze, je důležité si nejdříve uvědomit, v jaké situaci se nacházíme a co nás v nejbližší době může potkat.

Pokud se bavíme o veřejných financích, potom by si stát zejména v době, kdy se mu hospodářsky daří, měl nejdříve uvědomit, kde nás bota nejvíce tlačí nebo v budoucnu může tlačit, a teprve potom by měly být navíc získané prostředky investovány. Nelze přitom ani zapomínat na splácení dluhů.

Bezpečí a rozvoj

Zásadní roli při rozhodování o využití státních prostředků musí hrát povinnost státu zajistit svým občanům bezpečný domov, slušnou úroveň zdravotní a sociální péče a budoucí rozvoj.

V současné situaci i vzhledem k vývoji mezinárodní situace v Evropě i ve světě je dle mého názoru bezpodmínečně nutné, aby Česká republika postupně navýšila své výdaje na obranu a na fungování složek našeho integrovaného záchranného systému (hasiči, policisté, zdravotní záchranná služba). S dalším rozvojem a naší úspěšnou budoucností potom souvisí zajištění důstojného provozu a investic v oblastech zdravotnictví, sociální péče a samozřejmě kvalitního vzdělání. Nelze také zapomínat na to, že stát může dobře prosperovat pouze díky kvalitní práci svých občanů a že jsou to oni, kdo by měl mít z prosperity osobní profit například ve formě nižších daní a vyšších reálných příjmů.

Namísto populismu rozumná proporcionalita a výchova k odpovědnosti

Pokud některá zájmová skupina začne ve svém zájmu bez ohledu na ostatní tlačit na zvýšení svých příjmů, nebo v případě politické strany nebo hnutí zaznamenáváme snahu získat popularitu a preference slibováním všeho všem a to zejména v blízkém horizontu, nejedná se o správnou cestu. Jak jsem napsal na začátku, v osobním životě je nám jasné, že si v případě využívání zdrojů (utrácení peněz) vždy musíme vybrat a nesmíme přitom zapomínat na budoucnost zejména v oblasti investic a vzdělání. Pokud tak neučiníme, špatně skončíme.

Stejně to platí i v případě hospodaření státu. Při rozhodování o využití finančních prostředků státu je třeba mít stále na paměti, že se jedná o veřejné finance, které stát vybral od daňových poplatníků. Proto je nutné je využívat racionálně a proporcionálně s ohledem na život budoucích generací. Sociální jistoty a jakákoliv podpora ze strany státu vůbec musí být přednostně zajištěna pro ty, kteří se svojí prací na prosperitě státu podíleli nebo podílejí a také samozřejmě pro ty, kteří se o sebe z různých důvodů sami bez podpory státu postarat nemohou nebo nedokáží. Za naprosto zásadní pro naši budoucnost potom považuji podporu a péči o pracující rodiny s dětmi a mladou generaci.

Na závěr

Pokud nedokážeme naši současnou velmi se rozmáhající  „kulturu kontrol a dozoru“ nahradit „kulturou důvěry a odpovědnosti“, budeme mít a to zdaleka nejen z důvodu dalšího bujení byrokracie a nezodpovědného projídání zdrojů velké problémy s udržením naší životní úrovně a to ve všech jejích oblastech.

Uveřejněno v časopise Senát 4/2017 na straně 12.