Javořice

Kromě tradiční silvestrovské návštěvy potápěčů, kteří se každoročně potápějí v zatopeném řídelovském lomu a dokonce si tam pod vodou na dně zatopeného jezírka zdobí svůj vánoční stromek, jsem se na Silvestra vydal v poledne i na Javořici.

Šlapal jsem si to od Malého Pařezitého rybníka po F-štráfu přímou cestou až na Javořici a cestou potkával stovky lidí. Musím říci, že cesta nebyla vůbec snadná. Sníh, který v noci před Silvestrem v malé vrstvě napadl se totiž návštěvníkům Javořice podařilo dokonale ušlapat až umydlit. Díky tomu se cesta nahoru a následně i dolů stávala chvílemi opravdovým dobrodružstvím. Zejména pro starší lidi a rodiny s malými dětmi byla často cesta na hranici schůdnosti.

A tak se stalo, že si lidé při výstupu i sestupu z Javořice najednou začali hromadně pomáhat. Podpírali se, navzájem se drželi za ruce, upozorňovali se na číhající nebezpečí, radili si, jak nejlépe některé úseky úspěšně zdolat, na cestu umisťovali za účelem snížení kluzkosti chvůj nebo prošlapávali náhradní schůdnější cesty okolním lesem. Nakonec tedy s velkou pravděpodobností všichni cestu na vrchol i z vrcholu úspěšně a s úsměvem zdolali. Mě navíc ještě jeden řidič sám od sebe zastavil na zpáteční cestě z Řásné do Vanůvku a já jsem na tradiční setkání s kamarády ve vanůvecké hospodě tím pádem dorazil dokonce s mírným předstihem.

Na Silvestra 2013 prý nejvyšší vrchol českomoravské Vysočiny Javořici navštívilo asi 5 000 lidí. Všichni, které jsem potkal se usmívali, byli v dobré náladě a v pohodě. Když jsem o tom svém výstupu na Javořici druhý den na Nový rok přemýšlel, tak jsem si říkal, že by bylo moc dobré, kdyby se nám tu „javořickou“ silvestrovskou atmosféru podařilo přenést i do celého roku 2014. Lidi by se na sebe usmívali, pomáhali by si, byli by veselí a celkem v pohodě. Osobně jsem z toho konce roku 2013 měl zkrátka dobrý pocit. Znovu jsem si totiž ověřil, že když je cesta kluzká a neschůdná, tak si lidi pořád ještě umějí pomoci a navzájem se podpořit.