Ji.hlava 25 a roky další

Listuji festivalovým speciálem, Výroční knihou 2021, která shrnuje dvaceti pětiletou historii (Mezi)národního festivalu dokumentárních filmů - Ji.hlava.

V úvodním slově ředitele festivalu Marka Hovorky se dočítám, že kromě jiného přemýšlí o festivalu jako o artefaktu, tedy lidském (uměleckém) výtvoru, který ukazuje, jak se vtiskla atmosféra doby do myšlení filmařů a do proměn festivalu. Fotografie z uvedených filmů uplynulých ročníků, mediální ohlasy i poznámky z festivalové historie uvedené v knize tak vlastně podle Marka Hovorky fungují podobně jako vrstvy, ze kterých geologové dokáží určit stáří a druh hornin a podmínky doby.

A tak mě napadá, zda vůbec a případně jak se atmosféra dnešní doby vtiskne do myšlení a budoucích děl filmařů dokumentaristů. Kladu si otázku zda se třeba jednou dočkáme literárního díla nebo třeba i filmu, který zdokumentuje politické události posledních let třeba u nás v Česku. Velmi si totiž přeji, aby budoucí tvůrci dokumentů točili takové filmy, které nutí lidi přemýšlet o věcech, které se kolem nich dějí a to nejen v případech, když se o daných věcech píše nebo mluví, ale i v případech, kdy se o nich třeba z nějakých důvodů mlčí.

Shodou okolností tento článek píši v neděli 31. října 2021, tedy přesně 200 let od narození českého literárního velikána Karla Havlíčka Borovského. Tento zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritiky by asi žasnul nad tím, jak jednoduché je dnes cokoliv, co se člověku zamane, umístit do veřejného prostoru, a třeba tak prosazovat své myšlenky a názory jako jedinou a správnou pravdu. Po pisateli - autorovi se dnes příliš nežádá, aby svá tvrzení zdůvodňoval nebo třeba bral alespoň v úvahu vyjádření expertů, kteří jsou v příslušném oboru uznávanými odborníky. Větě „Nejsem ovce, mám svůj názor!“ je účelově někdy až absurdně měněn smysl a stává se falešnou mantrou až do té míry, že bývá bohužel používána autory různých tvrzení jako účinná obrana i v případech, kdy tvrdí zjevný nesmysl, například typu, že dvě a dvě je pět.

Že by toto Karel Havlíček Borovský nestrpěl a ostře proti takovým způsobům vystupoval, je jasné. Otázkou je, jak se k té spoustě nepravdivých a polopravdivých zpráv kolem nás postavit nyní. Standardní odpovědí je, že je třeba u všech generací pěstovat kritické myšlení a zároveň vést zejména mladou generaci k větší aktivitě a zájmu o věci veřejné. To je určitě pravda. Zároveň však také platí, že každý má těch svých problémů a starostí dost a dost a není tedy schopen dnes a denně pozorně a pečlivě sledovat veřejné dění.

A tak se vracím obloukem k festivalu Ji.hlava a obecně dokumentaristům. Jsem totiž přesvědčen, že v oblasti uvádění věcí na pravou míru také prostřednictvím kvalitních dokumentů, je a zejména bude jejich role do budoucna nezastupitelná.

Zveřejněno 2. 11. 2021 v Jihlavských listech.