Kouzelná jahoda

„Dědo, proč ten Vilda (Vilda je náš jorkšír.) a Šaro (Šaro je náš papillon.) zase štěkají? Nevíš, co chtějí?“

To je za uplynulý víkend častá otázka, kterou mi naše vnučky, které u nás tráví část svých vánočních prázdnin, pokládaly.

Odpovídal jsem různě. Někdy, že psi chtějí pustit ven na zahradu, někdy, že mají hlad a někdy, že si chtějí hrát apod. a někdy jsem také nevěděl. Zkrátka když psy dokonale neznáte, na první pohled nepoznáte, co vlastně chtějí nebo co by si přáli.

I z toho důvodu jsem vnučkám vyprávěl pohádku o kouzelné jahodě, kterou když člověk sní tak začne rozumět řeči zvířat. Jejich reakce nebyla ani moc překvapivá, ihned chtěly, abychom o kouzelnou jahodu napsali Ježíškovi. Bylo by přece prima nalézt takový dárek na štědrý den pod stromečkem. Sníst sladkou jahodu a začít rozumět řeči zvířat, co by si člověk mohl více přát.

Když jsem potom pracně vysvětloval, že není příliš pravděpodobné, že by Ježíšek někomu daroval kouzelnou jahodu, dalo mi to dost práce. Starší z vnuček, která již chodí do první třídy, však nakonec uznala, že číst a psát se člověk také musí sám naučit a že by tedy nebylo správné, kdyby někomu jenom stačilo něco dobrého sníst a hned by uměl třeba číst, psát, zpívat, malovat a já nevím co ještě. Minimálně jsme se shodli na tom, že by to nebylo vůči ostatním spravedlivé.

A tak jsme se nakonec shodli na tom, že je vlastně v pořádku, že nejlépe pozná, co si Vilda a Šaro přejí, babička. Je tomu tak proto, že babička se o naše psy nejvíce stará a tak je i nejlépe zná. My ostatní přece máme možnost se také se psy více seznámit, více se o ně starat, a potom také lépe poznáme, proč štěkají nebo třeba stojí u dveří a smutně koukají.

Já jsem si při těch někdy skoro nekonečných hovorech se svými vnučkami uvědomil, že i my dospělí někdy naivně, někdy zbytečně, abychom něčemu porozuměli nebo abychom bez práce okamžitě něco uměli, hledáme kouzelnou jahodu. Neuvědomujeme si přitom stejně jako děti, že kouzelná jahoda neexistuje.

Zkrátka neexistuje kouzelná jahoda, kterou když sníme, tak budeme například ihned a napořád zdraví, ale můžeme začít chodit každý den na zdravotní procházku. Neexistuje kouzelná jahoda, kterou když sníme, tak se ihned a napořád zlepší naše rodinné a příbuzenské vztahy, ale můžeme se začít v rodině a s příbuznými více navštěvovat a nalézt odvahu otevřít i věci, které nás dlouhodobě trápí a naše vzájemné vztahy zatěžují. A tak by asi každý z nás mohl pokračovat.

Na tom všem je, podle mého názoru, nejdůležitější slovo můžeme.

To, že můžeme, jednak znamená, že jsem ve svém rozhodování svobodní a že většinu věcí, které se stanou nebo naopak nestanou, máme ve svých rukách.

To že můžeme, také to znamená, že můžeme pomáhat, že můžeme obdarovávat, můžeme však také škodit a ubližovat. Je to o našem rozhodnutí a naší vůli.

Do nového roku 2021 proto nám všem přeji, abychom se přestali spoléhat na kouzelnou jahodu, ať má jakoukoliv podobu a abychom namísto toho začali ve prospěch nás všech více využívat toho, že můžeme. Že každý můžeme přispět k tomu, aby každý další rok byl lepší než ten předchozí.

Zveřejněno 22. 12. 2020 v Jihlavských listech.