Ano, jedu

Respekt | Rubrika: Agenda | Strana: 20 | Autor: Kateřina Šafaříková

TAIWANSKÁ CESTA

Předseda Senátu definoval podobu své zatím nejdůležitější politické mise

Šéf horní komory parlamentu Miloš Vystrčil minulé úterý potvrdil, co dlouho naznačoval. Oznámil, že skutečně odjede na oficiální návštěvu dvacetimilionového ostrova v jihovýchodní Asii, který Čína považuje za svoje podřízené území, a nastalo nebývalé hemžení. Prezident republiky, premiér i ministr zahraničí se ve vzácné shodě ozvali, že cestu na Taiwan nedoporučují, Vystrčilova domovská ODS se naopak za svého místopředsedu postavila, ačkoli pročínská otočka tohoto státu začala projevem bývalého premiéra za ODS Petra Nečase v roce 2012 – kritizoval v něm podporu duchovního lídra Tibetu, jejž Čína okupuje, protože ta údajně škodí byznysu. Média začala ve Vystrčilovi, který se ve veřejných funkcích pohybuje třicet let, objevovat „politika“ a ze sociálních sítí zazněl jednoznačný závěr: Je tu nový kandidát na prezidenta!

Pokud zůstaneme na zemi, je třeba poznamenat, že Miloš Vystrčil má za sebou nejturbulentnější týdny politické kariéry. A kdybychom se vrátili o necelé čtyři měsíce zpět, z výše napsaného by neplatilo téměř nic.

Jinak to nešlo

Letos 19. února byl Miloš Vystrčil zvolen novým předsedou Senátu po náhle zesnulém Jaroslavu Kuberovi. Jak známo, Kubera loni v zimě oznámil, že chce jet na oficiální návštěvu na Taiwan, a čelil kvůli tomu nevybíravému nátlaku ze strany čínské ambasády v Praze a soukolí Miloše Zemana, které se ho snažilo od cesty odradit. Nejznámější je dopis z čínského velvyslanectví, který si zřejmě objednal Zemanův kancléř Vratislav Mynář a v němž je zástupcům země a českým firmám otevřeně vyhrožováno, že za to zaplatí, pokud Kubera na ostrov odjede.

Když Miloš Vystrčil přebíral funkci, zdědil i ostře sledovanou cestu. Tehdy váhal, a kdyby se musel rozhodnout druhý den, odpověď by zřejmě byla „nejedu“. „Respektoval jsem, že o zahraniční politice rozhoduje vláda, a chtěl jsem dát prostor ústavním činitelům, aby se k čínským výhrůžkám nějak adekvátně postavili,“ vysvětluje své tehdejší naladění Vystrčil. Ústavní činitelé prostor využili, ale jinak, než si nový šéf Senátu představoval. Chtěl, aby se prezident, premiér a šéf sněmovny spolu s ním shodli aspoň na potřebě vyměnit čínského velvyslance, to se však nestalo. „Zjistil jsem, že na straně Miloše Zemana a dalších není vůle jakkoli měnit chod věcí a vyvázat se z těch existujících vztahů,“ říká Vystrčil.

Prostor využila i čínská strana. Když se předseda Senátu vyfotil s taiwanskou vlajkou jako gesto díků za roušky, které přišly zdarma darem do Česka na vrcholu koronavirové epidemie, čínský velvyslanec si na to stěžoval, kudy chodil. A když se blížila inaugurace nově zvolené taiwanské prezidentky, zástupce ambasadora volal šéfovi Vystrčilovy kanceláře, aby ho varoval před možným pokusem blahopřát jí. „Došlo mi, že se do České republiky vrací hodnotový střet, který jsme v roce 1989 vybojovali. Střet mezi suverenitou, nezávislostí, svobodou, s něčím, co jsem nazval počítáním grošů. Tím, že jedu na Taiwan, se přikláním k tomu, abychom se brali za to první,“ prohlásil Vystrčil minulý týden při oznámení své cesty.

Domácí zpravodajství začalo nadšeně psát o „zrození státníka“, on sám však vidí situaci civilněji. „Kdyby politická scéna zareagovala jinak a čínská strana ukázala, že nás považuje za partnera, například se omluvila za ten dopis, moje rozhodování by bylo těžší. To se ale nestalo,“ tvrdí šéf Senátu a upozorňuje na další podstatný prvek příběhu, na nějž se zapomíná: za Vystrčila se na popud senátora Pavla Fischera, bývalého diplomata, postavila celá horní komora. Stalo se to konkrétně 20. května, den poté, co se Vystrčil vrátil ze schůzky se Zemanem, na které se dozvěděl, že se nebude ve vztahu k Číně nic měnit. Senát hlasy 50 z 52 přítomných zákonodárců odmítl čínské vyhrožování a podpořil Vystrčilovu cestu na ostrov. „Cítil jsem od senátorů a nejbližších spolupracovníků, že se mám o koho opřít. Bylo to pro mě důležité,“ řekl Vystrčil minulý týden

Lidská práva jsou všechno

Opřít se může Miloš Vystrčil také o vedení ODS. Předseda strany Petr Fiala, s nímž senátor cestu předem konzultoval, v reakci na oznámení napsal, že rozhodnutí Vystrčila považuje za „správné a jediné možné“. Podobně se vyjádřili také místopředsedové Martin Baxa a Martin Kupka. Z osmičlenného předsednictva strany se proti Vystrčilovi vymezil šéf europoslaneckého klubu Jan Zahradil. Na Facebooku narážel na to, že Vystrčil ve svém zdůvodnění cesty opakovaně odkazoval na esej Václava Havla Moc bezmocných. Zahradil k tomu poznamenal: „Já si pamatuji, že ODS zakládal V. Klaus jako antitezi nepolitické politiky V. Havla. Ale třeba už mě klame paměť.“ Z vedení ODS, aspoň navenek, však byl jediný.

Předseda Fiala, s nímž Vystrčil projev nekonzultoval, tvrdí, že odkaz na bývalého prezidenta je „zcela přirozený“. „Havlův důraz na lidská práva, nedělitelnost svobody a lidskou důstojnost, to jsou hodnoty, ke kterým se hlásíme a prosazujeme je ve veřejném životě i mezinárodní politice,“ píše Petr Fiala v SMS. Na dotaz, kdo je v tomto případě „my“, odpovídá: „Já a ODS, kterou vedu.“

Vystrčil tvrdí, že si projev k cestě na Taiwan připravil zcela sám a odkázat v něm na Havla pro něj prý bylo jednoduché. „Lidská práva nechápu v úzkém významu politických práv. Je to pro mě vlastně život v souladu s principy, které udržují demokracii v této zemi.“

V tomto procesu figuruje od začátku. Devětadvacetiletého učitele matematiky přiměl vstoupit do politiky listopad 1989. „Do té doby jsem byl řadový občan, který v podstatě plnil, co si režim přál. Žili jsme v obavách, co bude, protože jsem byl buržoazního původu,“ popsal své začátky letos pro časopis Senát. Jeho otec vlastnil továrnu na hasičské zařízení, kterou mu komunisté v roce 1948 sebrali, a doma děti učil nevystupovat z řady, protože měl strach, že budou muset skládat účty. Když pak přišla revoluce, Vystrčil – stejně jako mnozí okolo něj – pocítil touhu přispět k tomu, aby už nikdo podobné obavy mít nemusel. Spoluzakládal v Telči Občanské fórum, pak tamtéž ODS a postupně se z místní politiky přes vedení Kraje Vysočina, jemuž čtyři roky dělal hejtmana, dostal do Senátu a celostátního vedení ODS.

Na letošním stranickém kongresu prohlásil, že ODS si drží příliš mnoho „chovných koní“ a málo těch „tažných“ a všichni by měli přidat. V jeho případě to znamenalo, že se chopil „zelené“ výzvy strany. ODS se před časem rozhodla, že musí povinně uchopit téma životního prostředí, pokud si nechce nechat utéct mladou generaci.

Nikdo z vedení tradičně ekologicky skeptické strany se ho ale nechtěl ujmout a na Vystrčila tato agenda trochu zbyla. Přistoupil k ní analyticky: coby bývalý hejtman pozoroval, jak lesy Vysočiny mizí před očima kvůli kůrovci a viděl – jak si nedávno postěžoval v HN –, že ODS zde „programově nemá moc co nabídnout“. Vzal to jako svůj úkol a dnes vede programovou skupinu ODS pro životní prostředí a zemědělství, sleduje příslušnou legislativu v Senátu a často píše o ochraně vody a půdy do městských novin na Vysočině.

Stejným způsobem přistoupil k taiwanské cestě. Coby nováček v zahraniční politice si vyslechl klíčové hráče a rozhodl se. „V souvislosti se svobodou a svébytností se může vyskytnout problém, a to když vám chce váš známý, soused, obchodní nebo politický partner něco diktovat a začne vám říkat, co smíte a co nesmíte. Třeba vám může zakazovat jet na Taiwan,“ napsal do Jihlavských listů už 2. června, týden předtím, než svolal celostátní tiskovku. „Asi je pak dobré si připomenout hodnoty, na kterých jsme založeni. A vzpomenout si na to, co se dělo, když tomu tak nebylo.“

Na ostrov by měl šéf Senátu vyrazit 30. srpna. Detaily cesty včetně politických schůzek se teprve chystají. Sám pro sebe definoval hlavní úkol do následujících týdnů slovy „hlavně to přežít“. Zároveň vzhledem k dodnes nevyjasněným okolnostem smrti Jaroslava Kubery zpřísnila ochranka současného šéfa Senátu veškerá bezpečnostní opatření. Detaily logicky zůstávají v utajení.

WWW. RESPEKT. CZ/AUDIO

Senát hlasy 50 z 52 přítomných odmítl čínské výhrůžky a postavil se za Vystrčila.

„ODS přece zakládal Václav Klaus jako antitezi nepolitické politiky Václava Havla.“