Každá krize je zároveň příležitostí
Senát | časopis Senát 2/2020 | Autor: Denisa Čermáková
Rozhovor s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem.
Buržoazní původ měl vliv na jeho mládí, pád komunistického režimu zase na jeho rozhodnutí zapojit se do veřejného života. V únoru letošního roku se stal předsedou Senátu. Miloš Vystrčil charakterizuje horní komoru Parlamentu jako suverénní uskupení, které se nebojí přijímat i nepopulární rozhodnutí, a varuje před útoky na parlamentní demokracii.
* S rodem Vystrčilů na Vysočině jsou neodmyslitelně spjaty „vystrčilky“…
Vystrčilky jsou moje dcery (úsměv). A vystrčilky, které zmiňujete, jsou hasicí stříkačky, které vyráběla firma Josefa Vystrčila a syn. Ta vznikla někdy kolem roku 1850 v Telči. Původně neměly spalovací motor, později vlastní vymyslel a sestrojil můj děda. Dneska jsou „vystrčilky“ leckde v hasičárně muzejním kouskem, který najdete u dobrovolných hasičských sborů na Moravě, na Vysočině a částečně i v Rakousku.
* V rodině máte nejenom podnikatelského ducha, ale i politiku, Váš pradědeček byl městským radním. Co Vás přimělo ke vstupu do politiky?
Pradědeček byl nejenom radním, ale i zakládajícím členem Sokola či iniciátorem založení městské spořitelny. Mě do politiky přiměl vstoupit Listopad '89. Do té doby jsem byl řadový občan, který v podstatě plnil, co si režim přál s tím, že jsme žili v obavách, co bude, protože jsem byl buržoazního původu. Táta nás učil nevy - stupovat z řady. Až později jsem pochopil, že to neměl v životě lehké a že měl strach, že budeme muset skládat účty. Ostatně buržoazní původ ovlivnil i má studia. Původně jsem měl jít studovat stavební inženýrství, pak jsem si troufl a zvolil učitelství obor matematika-fyzika, kam se tehdy hlásilo méně lidí, než brali.
* A když přišel rok 89…
Když přišel rok 89, uvědomil jsem si, že jsem celý předchozí život z hlediska odporu k režimu, který mi nebyl příjemný, nic moc neudělal. A když jsme dostali příležitost, aby to mohlo fungovat jinak, tak bych se do toho měl taky zapojit. Byl jsem členem Občanského fóra, pak jsem v Telči založil učitelské občanské fórum a následně za OF kandidoval a stal se zastupitelem města Telče a později zakládajícím členem místního sdružení ODS v Telči. Po druhých svobodných volbách jsem se stal městským radním a po třetích volbách starostou, s čímž jsem zas tak nepočítal. Byl jsem zástupce ředitele telčského gymnázia a práce učitele mě bavila.
* Vy jste ale ani zas tak nepočítal s tím, že budete působit na kraji…
Ještě jako starosta Telče jsem byl v roce 2000 na Vysočině lídrem v krajských volbách s tím, že jsme se domluvili, že pokud nevyhrajeme, zůstanu v Telči starostou. A my jsme (ODS) krajské volby nevyhráli. Chtěl jsem jít zase dělat starostu a přišlo první velké poučení v politice, kterého se snažím dodnes držet: to, že se necháte napsat na kandidátku, tak lidem něco slibujete. Slibujete jim, že budete dodržovat to, co říkáte a co reprezentujete bez ohledu na to, jak to dopadne. Tehdy jsem zjistil, že i když jsme byli v rámci ODS na všem domluveni, tak lidé, kteří nás volili, by to brali jako moji zradu. Čekali, že budu prosazovat věci, o kterých jsme se bavili během volební kampaně, a že není možné, aby v koalici, kterou jsme tehdy vytvořili, přestože jsme skončili druzí, chyběl lídr kandidátky. Takže jsem šel dělat prvního náměstka tehdejšího hejtmana Františka Dohnala, se kterým jsme kraj v podstatě od základů „stavěli“. Měl jsem na starosti finance a majetek a naučil jsem se z této oblasti spoustu věcí. V dalších volbách jsme vyhráli my a stal jsem se hejtmanem kraje a František Dohnal nejdříve mým náměstkem a později šéfem NKÚ. Pak jsme zase volby prohráli, takže jsem šel asi na dva roky učit a pak poprvé kandidoval úspěšně do Senátu, o šest let později úspěšně podruhé.
* Zvolením do čela Senátu jste se dostal do povědomí široké veřejnosti. Nicméně okolnosti, které tomu předcházely, byly neočekávané. Stalo se tak po náhlém úmrtí předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Co Vám pomohlo se vyrovnat se situací, ve které jste se ocitl?
S Jaroslavem Kuberou jsme si rozuměli, uměli jsme si vyjít vstříc a formát, kdy jsem byl předseda senátorského klubu a Jarda Kubera předseda Senátu, mi velmi vyhovoval. Mám to tak, že když se rozhodnete a vstoupíte do nějaké řeky, musíte plavat a pracovat. Takže já se teď snažím věci, které souvisí s výkonem předsedy Senátu dělat nejlépe, jak umím, snažím se obstát. To, že minulost má nějaké dopady, je jasné a s tím se musíme vyrovnat.
* Myslíte dokument, který se našel po smrti Jaroslava Kubery a v němž čínské velvyslanectví vyhrožovalo Česku odvetou, pokud předseda Senátu uskuteční plánovanou návštěvu Tchaj-wanu?
Vznikem a účelem vzniku dokumentu se zabývám a budu intenzivně zabývat. Je to důležité pro rodinu Jardy Kubery i pro stát. Vypadá to, že byla narušena suverenita ČR, a dokonce došlo k tomu, že bylo vyhrožováno druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli. To není možné přejít. A je to záležitost, která se do mé práce promítá.
* K problematice Vaší cesty na Tchaj-wan se tedy vrátíte?
Cesta na Tchaj-wan je dneska odložená, řešit ji budeme, bude to jedna součást mozaiky, kterou si dávám dohromady a která souvisí se vztahem k Čínské lidové republice, chováním čínského velvyslanectví a Kanceláře prezidenta republiky. Zahraniční politiku určuje vláda, Ministerstvo zahraničních věcí. A ostatní lidé, kteří napomáhají tvorbě zahraniční politiky – prezident, předseda Senátu – by měli základní linii, kterou vláda určuje, držet. Jsou ale situace a případy, kdy tomu tak být nemusí, a to může být právě Tchaj-wan. Na druhou stranu by to neměl být žádný truc podnik. A nebudu zastírat, že při mém rozhodování hraje roli to, co si myslí vláda ČR. Nejsem tu jako Miloš Vystrčil, ale jako předseda Senátu a mám nějaké povinnosti. A jednou z mých povinností je chovat se tak, abych naplňoval zájmy ČR. A pokud vláda tvrdí, že zájmem ČR je nejet na Tchaj-wan a určuje zahraniční politiku, a já tam pojedu, musím mít opravdu dobré důvody, proč to udělám.
* V souvislosti s čínským dokumentem jste prosazoval odvolání velvyslance, nicméně to ostatní, tedy ani premiér ani prezident, na společné schůzce nejvyšších ústavních činitelů nepodpořili…
Premiér v jednom diskusním pořadu prohlásil, že čínský velvy - slanec lhal o jejich společné schůzce, a pak se mu klaní za dodání roušek, které jsme nedostali, ale normálně koupili a zaplatili. To samé činí prezident. Je to hrůza, láme to páteř národu. Ztráta suverenity, hrdosti, svébytnosti, kterou oba prezentují jako normální, je chybou a ponížením, které se může zapsat do charakteru další generace, která vyrůstala ve svobodě. Věřil jsem, že přesvědčování o tom, že je potřeba se někomu klanět, už tato generace nezažije. Že se budeme k ostatním partnerům chovat korektně a slušně, jako rovný k rovnému. A ne, že ve chvíli, kdy nám začne něco hrozit, si hned poslušně „klekneme na kolena“.
* Právě prezident a premiér horní komoru pravidelně kritizují…
Považuji kritiku Senátu prezidentem a premiérem za útok na parlamentní demokracii a tím i ohrožování naší svobody a suverenity. Senát se odmítá chovat nesvobodně a nesuverénně, tedy nehodlá kopírovat někdy až servilní chování prezidenta či premiéra. Senát má totiž jednu úžasnou vlastnost. Pokud jsme přesvědčeni, že je to sice nepopulární, ale pro naši zemi a občany nutné a správné, jsme ochotni přijímat nepopulární usnesení a rozhodnutí. A to, že v některých okamžicích nejsme všemi hodnoceni kladně, tak to je daň, kterou za to platíme. Naší povinností však je nerozhodovat líbivě, nýbrž správně. A pokud si někdo myslí, že kritici Senátu a našeho systému parlamentní demokracie skončí tím, že zlikvidují horní komoru Parlamentu, tak to se zásadně mýlí.
* To, co ale aktuálně otřásá nejenom českou společností, je onemocnění COVID-19. Ve svých vystoupeních často apelujete na to, že se máme vrátit k normálnosti…
Měli bychom směřovat k normálnosti a přejít do útoku. My nevíme přesně, co je koronavir, ale víme, jak se chová, známe jeho projevy. A víme, jaké vzorce chování lidí platí na to, aby se nešířil. A chci, abychom taková opatření zavedli například ve všech továrnách, školách, institucích i na veřejných prostranstvích. Což by nám mohlo umožnit žít téměř normálně z hlediska funkčnosti společnosti a zároveň dosáhnout toho, aby se nákaza nešířila.
Co nám ta krize může dát?
Každá krize je zároveň obrovskou příležitostí pro nás pro všechny. Máme před sebou komplikovanější a z dlouhodobého hlediska lidstvo více ohrožující témata, o kterých můžeme dlouze debatovat, nebo začít konat. Díky koronavirové krizi se můžeme začít více a hlouběji zabývat například životním prostředím, více se zabývat tím, jak hospodaříme s půdou, více řešit, jakým způsobem používáme IT technologie, protože se najednou ukáže, že spousta věcí se dá dělat na dálku.
* Odlehčená otázka na závěr. Po kolotoči spojeným s obhajobou vítězství v senátních volbách v roce 2016 jste musel doma konečně vymalovat a opravit skříň, dala Vám manželka nějaký úkol i po získání postu předsedy Senátu?
To jsem tehdy udělal. Žádná další ultimáta z domova nemám. Ale je pravda, že manželka měla rozhodující slovo v tom, jestli se mám ucházet o pozici předsedy, nebo nemám (úsměv).
Denisa Čermáková
vedoucí oddělení vztahů s veřejností Kanceláře Senátu
Miloš Vystrčil
• Senátor za volební obvod č. 52 – Jihlava
• do Senátu zvolen poprvé v roce 2010
• od 19. února 2020 předseda Senátu
• člen předsednictva Senátorského klubu ODS
Kompletní číslo 2/2020 časopisu Senát je k dispozcici v pdf zde.
