Miloš Vystrčil: Čína se chová jako náš nadřízený

Forum 24 | Rubrika: Rozhovor | Autor: Johana Hovorková

Předseda senátu Miloš Vystrčil vzbudil pozornost (a u některých státních představitelů i nelibost) tím, že se rozhodl uskutečnit cestu na Tchaj-wan, kterou plánoval jeho předchůdce, zesnulý Jaroslav Kubera. V rozhovoru pro Revue FORUM svůj krok vysvětluje. Popisuje také spolupráci s poslaneckou sněmovnou a vzpomíná i na Kuberův humor a entuziasmus.

* Očekával jste, že vaše rozhodnutí jet na Tchaj-wan vzbudí takový ohlas?

Myslím, že si mohu dovolit říci, že jsem to čekal. Ta cesta je v různých politických kruzích vnímána jako riziková, nežádoucí nebo odvážná. Dalo se tedy čekat, že bude velký zájem o to, zda pojedu, či ne.

* Setkal jste se s reakcemi v tom smyslu, že senát nemá dělat zahraniční politiku?

Ne. Setkal jsem se s ohlasy, že by senát neměl dělat to, že bude podporovat cestu svého předsedy na Tchaj-wan, protože vládní zahraniční politika si toto nepřeje. Odpovídal jsem na to tím, že kromě vládní zahraniční politiky existuje ještě parlamentní diplomacie, která se týká sněmovny i senátu. Český senát je svobodný subjekt, který podporuje cestu svého předsedy na Tchaj-wan, a tudíž si myslím, že je to v souladu s naší zahraniční politikou. Není to tak, že bych tím narušoval nějaké základní principy české zahraniční politiky.

* Dokážete říci, ve kterém okamžiku jste se rozhodl, že opravdu pojedete?

Nešlo o nějaký jeden okamžik. Mé rozhodnutí sílilo i díky událostem, které jsem prožíval. Začalo to tím čínským dokumentem a následně přístupem našich nejvyšších ústavních činitelů: pana prezidenta, pana premiéra a následně i pana předsedy sněmovny. Nebyli ochotni adekvátně reagovat na čínský dokument a nechtěli ani naznačit Čínské lidové republice, že na ambasádě nemá lidi, kteří by konstruktivně působili ve smyslu zlepšování česko-čínských vztahů. Působili kontraproduktivně. Nebyla ochota ze strany ministra zahraničních věcí ani vlády vytknout čínské ambasádě to, jakým způsobem si dovolila napsat čínský dokument. Přesto jsem nechal nějaký čas na to, aby se čínská ambasáda mohla sama omluvit. Jediné, co přišlo, byla kritika mojí osoby za to, že jsem se nechal vyfotit s tchajwanskou vlajkou, když jsem poděkoval za bezplatné poskytnutí roušek. Pak jsem se dočkal sdělení, že by nebylo dobré, aby ředitel kanceláře předsedy senátu vystupoval do médií, a následně jsem se dozvěděl, že je mi vzkazováno, abych nepřál v rámci inaugurace tchajwanské prezidentce. Aniž by věděli, co udělám. To mi připadalo „mimo mísu“, aby mi někdo z Čínské republiky vzkazoval, co mohu nebo nemohu dělat. To mi připadalo naprosto přes čáru.

A byl tu ještě důvod ekonomický – spolupráce v oblasti vědy a techniky, high-tech technologií. Tam je spolupráce s Tchaj-wanem velice výhodná. Dalším tématem je například zpracování odpadů. Říkám tomu, že by mohlo dojít ke svobodné, rovnocenné a chytré spolupráci. Také bychom mohli s někým spolupracovat na něčem jiném, než je to, že budeme dovážet železo. Můžeme být špičkou v nějakém oboru a přicházet s novými věcmi ve spolupráci s tamními odborníky. Na tom samozřejmě mohou obě strany vydělávat. To, že je na Tchaj-wanu svoboda a demokracie, prosperitě země velmi pomáhá. U nás je to stejné. Navíc jsem viděl, že někteří naši představitelé se k Číně chovají takovým způsobem, jako by naši zemi chtěli vrátit do postavení, v němž jsme někomu sloužili a poslouchali ho. Není možné připustit, abychom byli na někom závislí v našich rozhodnutích. To je to, co pak zemi uvrhne i do hospodářské bídy. Když ztratíte svobodu, demokracii, nezávislost a svébytnost, postupně hospodářsky upadáte. Tak tomu bylo za doby socialismu. 

* Je pro vás satisfakcí, že u podnikatelů je o cestu takový zájem?

Beru to jako logickou věc. Podnikatelé chtějí dělat byznys, ve kterém vytvářejí produkt. To oni mohou vyrábět nanotextilie, spolupracovat na vývoji nových technologií. Mohou vznikat svébytné české a tchajwanské systémy a můžeme být výrobci výsledných produktů. Je dobře, že se k tomuto čeští podnikatelé hlásí. Nehledě na to, že pokud spolupracujete s demokratickou zemí, rizika toho, že by vás v nějakém okamžiku začala trestat za některé vaše kroky, je minimální. V případě Číny musí být všechno podle toho, jak by si to přála Čína, a na to doplácejí podnikatelé. To není rovnocenný vztah, ale vztah podřízeného s nadřízeným. To by pro Českou republiku nebylo dobře.

* Předsedou senátu jste se stal nedávno. V čem vidíte jeho nejdůležitější roli?

Role senátu je dána jeho vlastnostmi. Jsem přesvědčen, že jde o nejdemokratičtější a nejméně manipulovatelnou instituci v České republice. Senátoři napříč politickým spektrem mají opravdu zájem na tom, aby bránili zájmy České republiky, a to nejen ve smyslu těch „grošů“ (Vystrčil o cestě na Tchaj-wan pro Deník.cz řekl: „Buď budeme držet své hodnoty a principy, nebo budeme počítat groše. Pokud pojedu na Tchaj-wan, tak se přikláním k tomu, abychom dodržovali své principy a hodnoty a přestali počítat groše, protože jednou bychom mohli zjistit, že žádné nemáme.“ – pozn. red.), ale i ve smyslu hodnot, které jsme získali v roce 1989. Ať je to svoboda, demokracie, solidarita a svébytnost. Jsou to hodnoty, které jsou součástí naší parlamentní demokracie. A senát je místo, kde jsou lidé, kteří jsou připraveni je hájit. Zleva doprava. Toto je zásadní role senátu. A jelikož se po dvou letech mění pouze třetina senátu, znamená to, že nálada senátu nepodléhá jednoduchým politickým náladám. Když někdo dokáže lidem něco nalhat, nebo je o něčem přesvědčit, přesvědčí o tom maximálně tu třetinu, která má právě volby. A tím pádem není možné zmanipulovat celý senát najednou. Bez senátu nelze změnit ústavu, volební zákony a další zákony podle článku čtyřicet, znamená to, že senát zajišťuje České republice stabilitu z hlediska základních práv a svobod, které jsou obsaženy v ústavě a v její nedílné součásti, což je Listina základních práv a svobod. Zažili jsme rok 1948. A když se podíváme na to, kdo by chtěl zrušit senát a jaké má úmysly, vidíme, že jeho role je důležitá.

* ODS představila kandidáty do krajských a senátních voleb. Co je jejich největší výzvou?

Myslím, že paradoxně se ukáže, že jedním z témat voleb bude pro ODS to, abychom v senátu i v krajích byli schopni hájit hodnoty, od krajské zastupitelské demokracie až po tu tradiční parlamentní demokracii. Myslím si, že hlavním úkolem občanských demokratů je přinést do politiky zpět hodnoty a říci, že groše nejsou všechno. Byť je divné, že to říká pravicová strana. Demokratické strany by se měly postavit za dlouhodobou vizi fungování standardní demokratické společnosti. Samozřejmě to souvisí s jednotlivými krajskými tématy, kam patří životní prostředí. Nejde jen o dluhy státu a rozpočtové deficity, ale i o to, aby příroda za dvacet let vypadala alespoň tak jako dnes. Musíme se adaptovat na změnu klimatu. S tím souvisí i energetická bezpečnost. Nemůžeme si namlouvat, že jsme schopni si veškerou energii vyrobit ze slunce. Musíme k tomu přistupovat pokorně, ale realisticky. Dodal bych, že pro středopravicové strany je typické šetrné chování. Jde o konzervativní přístup. Nespotřebovávám víc, než nezbytně potřebuji. To není žádné levicové téma, jde o témata konzervativní, která jsme z nějakého důvodu nechali hnutím a stranám. V některých případech jsme je nepromyšleně pustili.

* V mnoha krajích vznikly předvolební koalice, také do senátu budou kandidovat lidé často s podporou více demokratických stran. Jste spokojený s prohlubováním spolupráce opozice?

Nejsem spokojený, ale je to umění možného. Sám jsem pro hlubší integraci, pro to, aby demokratické strany od středu doprava spolupracovaly více. Politika je ale také o osobních ambicích a o tom, co je ochotna akceptovat členská základna. Demokratická strana není stranou jednoho muže.

Celý rozhovor čtěte v Revue FORUM. ZDE!