Na vejtřasce jsme dováděli jako malí

Jihlavský deník | Rubrika: U nás doma | Strana: 8 | autor: Miloš Vystrčil

Na třídenní cykloputování po sochách Regionu Renesance jsem se ve středu 26. září vydal s některými starosty Regionu Renesance (Třešťsko, Telčsko, Jemnicko) a dalšími milovníky cyklistiky na Vysočině. Po úspěšném ranním startu z telčského náměstí byla první zastávka v Mysliboři u sousoší Vodní víla, Vítr a Oheň, které je umístěné na návsi na ostrůvku kouzelného rybníčku proslulého kdysi velmi populární Myslibořskou lávkou.
Další zastávka následovala v Panenské Rozsíčce u Poutníka. Poté přišel sjezd kolem pramene Dyje do Třeště a krátká zastávka u Tří Králů. Osobně mě naprosto okouzlily jezdovické Muchomůrky bílé před řezem a další díla jezdovického okrašlovacího spolku – například figurína vicemistra světa v judu Lukáše Krpálka na dřevěné motorce. Starosta Rohozné František Venkrbec nás na návsi přivítal sladkými buchtičkami a pochlubil se svatým Václavem. Poslední sochou Regionu Renesance, kterou jsme ve středu navštívili, byl švábovský Vítající. Ze Švábova jsme potom někteří na pokraji sil dorazili do Bezděkova do Q Ranche, kde jsme si pochutnali na skvělé večeři.
Ranní vstávání v Bezděkověna Q Ranchi jsme zvládli bez problémů a vyrazili jsme na další putování Po sochách regionu renesance. Všichni jsme se již těšili na třeštickou vejtřasku a skutečně jsem si ji užili – podle komentáře starosty Martina Kodyse jsme se chovali stejně jako malé děti. Na další zastávce nás čekal Naslouchající v Řásné a odtud jsme po malém občerstvení již spěchali ke Kamenickým slunečním hodinám do Lhotky. Sličná Hospodyňka nás přivítala v Mysleticích. Zkratkou jsme potom sjeli do Slavibořek Ozdobné zvoničce a ve Strachoňovicích nás přivítali mávající děti a Fontánka Vulkán. Staré časy připomínající Radkov s učitelem Zamazalem a jeho žáky byl velmi příjemnou zastávkou před stoupáním do Zvolenovic, kde nás čekala Křehkost. Poslední zastávkou byla druhá Ozdobná zvonička v Bohuslavicích. Po 60 kilometrech v nohách jsme byli ve své druhé cílové stanici. Čekal nás večer v útulné hospodě v Hospodářském Dvoře v Bohuslavicích a druhý den poslední, ale nejdelší výprava do Slavonic. Sympatické bylo, že se k nám během cesty připojovali cyklisté, a společně jsme si krásnou podzimní Vysočinu skutečně užívali. Při ranním startu v Bohuslavicích nás opět přivítali koně a jejich jezdci, kteří nás doprovodili až do Zdeňkova, kde nás čekalo více než deset občanů, což bylo celých 20 procent obyvatel obce. Ve Zdeňkově nám připravili báječné občerstvení, a potom jsme se společně vyfotili u sochy svatého Prokopa a následně jsme si prohlédli i udržovanou zdeňkovskou kapličku. Potom jsme pokračovali za Ptákem Motákem do Třebětic, kde jsme navštívili opravený kostel, a přiznávám, že i hospodu.
Z Třebětic jsme profrčeli Jemnicí se zastávkou na oběd přímo do vesnice roku Mladoňovic za svatým Floriánem, kde jsme mohli také v předstihu obdivovat právě dokončené hřiště a hasičskou klubovnu plnou pohárů. V Dešné jsme překvapili pana starostu, který právě pracoval v hospodě. Kromě ještě ne úplně dokončené sochy Blíženců jsme se tak setkali i zřejmě z pohádky se zjevivším kominíkem, který nás zcela okouzlil. Na naší předposlední zastávce v Písečné nás potom čekal Duch Dyje a pan starosta ve sportovním areálu,kde jsme si s ním společně zahráli v ČR nepříliš známou metanou. Potom přišla pouze neustále stoupající cesta do Slavonic.
Po krátkém odpočinku ve Slavonicích jsme nastoupili do vlaku a vydali se po asi 180 kilometrů dlouhém třídenním putování na kolech vlakem do Telče. Tam jsme dorazili unavení a spokojení. Zkrátka vše se povedlo. Vesnice Vysočiny a celá Vysočina jsou krásné a lidi moc šikovní. To je základní dojem, který ve mně kromě dobrého pocitu z toho, že člověk udělal něco pro své tělo i duši, zůstal.