Uplynulo 60 let od zavraždění sedmi osob babického

Jihlavské listy, strana 3, Aktuality (Petr Klukan)

Zítra tomu bude 60 let, kdy kat v Jihlavě popravil dalších sedm odsouzených v babickém procesu.

Dne 3. srpna uplyne 60 let, kdy bylo v babickém procesu zavražděno dalších sedm lidí. Každoroční pietní
vzpomínka politických vězňů na popravené v padesátých letech se konala v
neděli.
Vzpomínce u památníku před budovou bývalého soudu, dnes vysokou
školou, předcházela mše svatá v chrámu sv. Ignáce. Tu již tradičně celebroval P.
Cyril Vojtěch Kodet, O. Carm.
V kázání vzpomenul na setkání s dívkou, která právě absolvovala základní školu a přitom nevěděla, co se stalo v roce 1989,
1968, nebo kdy skončila II. světová válka. „Bylo mi smutno,“ prohlásil Kodet,
“kdybychom se jí zeptali, co bylo v římské době, věděla by, ale za co naši
otcové bojovali, že můžeme žít ve svobodě, to neví. Jak dokážeme zapomenout na
věci podstatné kvůli věcem okrajovým?“
U památníku se sešlo více než stovka lidí. Za město Jihlavu zde s krátkými projevy vystoupili primátor Jaroslav
Vymazal, za kraj radní Martin Hyský, dále senátor Miloš Vystrčil a místo
nemocného předsedy jihlavské pobočky Konfederace politických vězňů Jaromíra Ryse
člen rady KPV Karel Linhart. Právě ten připomenul již druhý zinscenovaný proces
v roce 1951, odehrávající se v Dělnickém domě.
„Hlediště zaplněné diváky, které dodaly závody, tribunál jen opatrně obměněný, nápověda žádná.
Rozsudky již pečlivě předem připravené autory, kteří seděli ve stranických sekretariátech
a bezpečnostních pětkách. Kompars rozšířen o nastrčeného agenta…,“ vypodobnil
Linhart soudnickou frašku s tragickým koncem.
Kázáním i všemi projevy se prolínala myšlenka dnešního stále nedoceněného života, který je svobodný a
demokratický.

***

Popraveni dne 3. 8. 1951 ?? P. Václav Drbola ??
František Kopuletý ?? Antonín Mityska ?? Drahoslav Němec ?? P. František Pařil
?? Antonín Plichta ?? Antonín Škrdla

Z kázání P. Cyrila Vojtěcha Kodeta
?? Dnes je o nás postaráno jako nikdy a nikdo nás nepronásleduje, otázkou je,
zda nás komfort nevzdaluje od Boha. ?? Když měl být zrušen jezuitský řád, ptali
se Ignáce, co by dělal? „Potřeboval bych čtvrt hodiny na to, abych vnitřně toto
rozhodnutí přijal, protože je pro slávu Boží,“ odvětil Ignác. Kolik času
potřebujeme my, abychom se vyrovnali s tím, když nám něco nevyjde? ?? Jak by byl
život jednoduchý, kdybychom měli Boha vždy na prvním místě. Přijali bychom i
těžké věci, které nedokážeme pochopit.