‚Uvědomme si, že svoboda nemusí být navždy.‘ Senátoři přišli uctít památku Jana Palacha
irozhlas.cz | 18:25 | Rubrika: Společnost | Autor: Vojtěch Tomášek, Anna Urbanová
Datum, které se výrazně zapsalo do československé historie, do učebnic ale až po Sametové revoluci – 16. ledna 1969. Přesně před 53 lety se upálil student Jan Palach. Chtěl tím vyburcovat národ k odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a nastupující normalizaci. Jeho památku si třeba na Václavském náměstí v Praze připomněly stovky lidí.
Před Národní muzeum lidé už od rána pokládali květiny a zapalovali svíčky. Někteří taky připojovali své osobní vzpomínky a líčili dětem nebo vnoučatům, co se před 53 lety v Československu dělo.
Věnce k pomníku Jana Palacha položil i předseda Horní komory Parlamentu Miloš Vystrčil (ODS) spolu s dalšími senátory. Ve svých proslovech zdůrazňovali, že hájit svobodu je extrémně důležité a měli bychom si vážit toho, že žijeme v demokratickém státu.
„My bychom si měli snad uvědomit i při připomínání Jana Palacha, že tomu tak nemusí být navždy, že to je na nás, zda komunisté budou silní nebo slabí. A zda tady bude demokracie silná nebo slabá. Nepřítomnost komunistů v Poslanecké sněmovně by nás neměla ukolébat, ale měli bychom si pořád uvědomovat, že je třeba se o demokracii a svobodu starat,“ odpověděl Vystrčil na dotaz, jak důležité pro něj je, že si výročí poprvé připomínáme bez komunistů v Poslanecké sněmovně.
Senátor Jiří Drahoš (STAN) pak připojil i osobní vzpomínku, kdy se zprávu o Palachovi dozvěděl. Říkal, že to pro něj byl velký šok a že bychom neměli na čin Jana Palacha zapomínat. Hlavně by si ho měla podle Drahoše připomínat mladá generace, aby věděla, co se ve 20. století v Československu dělo.
Vyburcovat k odporu
Student Jan Palach se na pražském Václavském náměstí upálil před 53 lety 16. ledna 1969. Nesouhlasil s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a chtěl vyburcovat národ k odporu, Čechoslováci v té době totiž už začínali být rezignovaní.
Odhodlání Čechoslováků bránit se normalizaci v té době totiž už upadalo, komentoval Tomáš Kostelecký ze Sociologického ústavu Akademie věd: „Někteří lidé už to vzdali, pravděpodobně. Jiní už začali obracet kabáty. Palach velice dobře cítil a věděl, jakým směrem se to hýbe. Otázka potom samozřejmě je, jestli měl šanci něco udělat a změnit.“
Inspirací tehdy dvacetiletému studentovi mohli být vietnamští buddhisté, kteří několik let předtím udělali něco obdobného. „Myslím si, že Palach uvažoval podobně, byť v naprosto jiném kontextu a jiné politické situaci – byla zakázaná cenzura a on říkal, že vzplanou další živé pochodně v té údajné skupině, kterou si ve skutečnosti vymyslel, tak aby zesílil tlak,“ připomínal ve vysílání Radiožurnálu historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Hořící keř
V roce 1969 bylo 16. ledna ve čtvrtek, když okolo 14.30 v horní části Václavského náměstí Palach odložil tašku a načichal se přineseného éteru, polil se hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil svým kabátem uhasit výhybkář Dopravního podniku.
S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v pražské Legerově ulici. Zemřel tři dny poté
Palacha pak v činu následovali další studenti. Několik dní po jeho smrti se v Plzni upálil Josef Hlavatý a v únoru 1969 v Praze Jan Zajíc. V cenzurovaných novinách o tom vyšlo jen několik řádků v černé kronice.
V roce 2013 vznikla třídílná filmová série Hořící keř, která je inspirovaná právě osudem a činem Jana Palacha. Režie se ujala Agnieszka Hollandová. Těší se několika ocenění – v tuzemsku získal 11 Českých lvů, drama získalo také hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu v čínském Hongkongu.
Několik posledních měsíců Palachova života sleduje také životopisný film Jan Palach z roku 2018 v režii Roberta Sedláčka.
