Nejen Terezínská tryzna

Právě o třetí květnové neděli roku 1945 se v Buchenwaldu, jednom z nejhorších koncentračních táborů nacistické Třetí říše, sešli krátce po jeho osvobození ti, kteří hrůzy tohoto místa přežili.

Přísahali, že udělají vše pro to, aby varovali lidstvo před šílenstvím nacismu a fašismu a aby nedovolili zaniknout památce jeho obětí. Dohodli se také, že se zde takto budou scházet každý rok, vždy ve stejnou dobu, třetí neděli v květnu, a budou tak připomínat sobě i celému světu, jaké hrůzy se v těchto místech udály. Tato tradice se později přenesla na všechna významná pietní místa bývalých koncentračních táborů, včetně Terezína.

Uplynulá neděle byla tou třetí květnovou, a tak jsem měl tu čest a možnost se letošní Terezínské tryzny na Národním hřbitově v Terezíně zúčastnit a také tam krátce promluvit.

Protože Terezínské tryzně bývá věnována poměrně slušná mediální pozornost, dovolím si krátce napsat o události, která Terezínské tryzně, tedy velkému pietnímu shromáždění, které začíná tradičně v 10:00 hodin na Národním hřbitově, již 8 let zásluhou jedné paní středoškolské učitelky dějepisu a češtiny  předchází.

Z iniciativy paní Miroslavy Polákové, středoškolské učitelky na Gymnáziu Uherské Hradiště si studenti tohoto gymnázia s dalšími účastníky v den Terezínské tryzny současně pravidelně připomínají poslední popravu na Popravišti v Malé pevnosti v Terezíně. Malá pevnost se nachází v Terezíne v jednom areálu, tedy v blízkosti konání Terezínské tryzny.

V den dobytí Berlína sovětskými vojsky 2. května 1945, kdy byla porážka nacistického Německa nezvratná, totiž došlo v terezínské policejní věznici gestapa v Malé pevnosti k poslední a zároveň největší popravě v její historii. Šest dní před příchodem vojáků Rudé armády do Terezína zde z příkazu pražského gestapa přišlo o život 51 převážně mladých příslušníků odbojových organizací.

Celou nedělní pietní akci připomenutí poslední popravy moderovali sami studenti a byla velmi působivá. Připomínání a probírání historické události způsobem, že součástí je návštěva místa, kde se historická událost udála a to včetně přípravy organizace pietního aktu, si zaslouží opravdu velké uznání. Když jsem na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel, že studenti celou akci absolvují dobrovolně a rádi a to přesto, že do autobusu nastupovali v Uherském Hradišti v neděli asi ve 4 hodiny ráno, tak mi doslova spadla brada a musel jsem paní učitelce složit velkou poklonu.

Neznám lepší způsob výuky a výchovy než takový, kdy dochází při výuce s přímou konfrontací se skutečností a reáliemi a je velmi dobře, pokud je to možné, když to naši učitelé dělají a když jim škola a společnost tyto možnosti poskytuje. Určitě se nám to všem jenom vyplatí.,

Zveřejněno 17. 5. 2022 v Jihlavských listech.