Nejistota a nekomunikace jsou zdrojem nedůvěry

V květnu se mi to potvrdilo hned dvakrát. Možná horší než špatné zprávy jsou žádné nebo utajené zprávy.

V polovině května jsme se společně s paní starostkou Hojkova Miladou Duchanovou a místostarostou Nového Rychnova Milanem Vopálenským zúčastnili v Senátu semináře s názvem „Hlubinné úložiště a role veřejnosti“. Nechci nyní rozebírat pravděpodobnost výstavby hlubinného úložiště například někde na Vysočině, nakonec debata v Senátu o výběru lokality vůbec nebyla.

Hlavním tématem semináře byla totiž diskuse o funkčnosti nebo spíše nefunkčnosti dialogu mezi veřejností a státními institucemi při vyjasňování postupu výběru lokality možného budoucího umístění hlubinného úložiště radioaktivního odpadu a získávání stanovisek státních institucí.

Aby toho nebylo dost, absolvoval jsem na konci května v Senátu ještě jeden seminář s názvem „Ekonomické a sociální důsledky způsobené uzavřením velkého zdroje energie“. Seminář se zabýval možnými důsledky případného uzavření či ukončení činnosti jaderné elektrárny Dukovany pro Třebíčsko.

Oba semináře, kromě toho, že se nějakým způsobem týkaly jaderného paliva, měly společnou ještě jednu důležitou věc.

Z vystoupení zástupců veřejnosti – zástupců obcí, krajů, neziskových organizací či zájmových sdružení na obou seminářích bylo zřejmé, že vůbec nejhorší pro obyvatele území, kterým hrozí nějaké změny, například v podobě velkých investic, stavebních uzávěr nebo hospodářského útlumu či naopak rozvoje je nejistota a nedostatečná informovanost.

Známe to asi všichni. Jedna z nejhorších věcí, co může člověka potkat totiž je, že neví na čem je, co může očekávat, co si má vlastně myslet a na co se má připravit. V životě se takovým situacím obvykle úplně nevyhneme, ale rozhodně by to nemělo být tak, že nedůvěra obyvatel a obcí vzniká jenom proto, že státní instituce často někdy jenom z důvodu své pohodlnosti nebo nedostatku pochopení nejsou schopny a ochotny obcím dostatečně dopředu sdělit své plány a záměry a hlavně o nich diskutovat i s těmi, kterých se bezprostředně dotýkají nebo dotknou.

Jsem proto rád, že se ve výše zmíněných případech ujal role jakéhosi prostředníka Senát a i díky své autoritě zajistil obnovení dialogu, a tím snad zamezil vzniku zbytečné nedůvěry.