Proč je člověk člověkem?

Náš vnuk se jmenuje Sebastian a já se každý týden těším na víkend, až se zase uvidíme. Jak mi asi mnozí dědové potvrdí, mít vnuky je někdy lepší než mít vlastní děti.

S vnuky se totiž můžete v podstatě beztrestně vracet do dětských let. S vnuky můžete například podnikat výpravy nebo dělat různé vylomeniny, které by vám jinak doma nikdy neprošly. Ale hlavně, když se s vnukem jeden druhému omrzíte, tak je řešení jednoduché, nastává návrat k mamince a tatínkovi a děda má po starostech.

Ale jenom o tom, jak bezvadné je mít vnuka, psát nechci. Na naší poslední výpravě, kterou jsme se Sebastianem a babičkou podnikli, jsme se vydali Mikulášským vlakem z Telče do Třeště si prohlédnout alespoň část známých třešťských betlémů.

Co vám budu povídat, byla to nádhera. Sebastian pobíhal od jednoho betlému k druhému a pořád se vyptával. Když se již zdálo, že jsem vše úspěšně odpověděl, tak přišla otázka, která mě doslova usadila. „A dědo, proč je vlastně člověk člověkem?“ „Co prosím, na co se mě ptáš?“, zeptal jsem se raději ještě jednou. „Ptám se dědo proč je člověk člověkem?“, dostalo se mi podruhé stejné otázky. „No víš, kdyby nebyl člověk člověkem, tak by nebyly Vánoce a ty bys nedostal od Ježíska žádné dárky.“, vykoktal jsem nakonec rozpačitě ze sebe odpověď. Protože ale naštěstí Sebastiana již mezitím zaujal velký šedý vyřezávaný slon, tak se s mojí odpovědí spokojil. Více jsme to nerozebírali, ale já jsem si řekl, že možná není úplně špatné Vám tento náš zážitek v předvánočním čase převyprávět. Hezké Vánoce.