Energetický zákon
Praha, 27. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 275)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:00:11 - 11:13:32:
Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. K tomu zákonu, který máme před sebou, si dovolím také pár poznámek s tím, že budu reagovat, příp. navazovat na některé kolegy, kteří tady už mluvili. Ta první věc, kterou je tady potřeba říci, je to, že to, co my dnes schvalujeme, a je to nutné, protože je třeba, aby vláda měla nástroj, jakým může přispět na úhradu cen energií, ten název, co používá pan senátor Kos, že to je příspěvek na úhradu cen energií, je podle mě správnější než úsporný tarif nebo název úsporný tarif. S tím naprosto souhlasím.
My dnes opravdu neděláme nic jiného, než že umožňujeme vládě, aby ten nástroj ve formě nařízení přijala. To nařízení mi tady před sebou nemáme, nevíme ani, jak bude vypadat. Byla tady otázka, jestli má vláda nějakou představu, jak by to vypadalo například pro byt, který má spotřebu 20 tisíc za teplo a 10 tisíc za elektrické energie. Pokud by pan ministr aspoň na tomto příkladě řekl, jak si to vláda představuje, jak toto nařízení bude vypadat, tak by to určitě k té jistotě občanů, že ty věci budou fungovat, přispělo.
V případě toho nástroje tady nepadla ještě jedna věc, kterou si musíme říci, já o tom budu potom později mluvit. Už tady trochu o tom mluvil Michael Canov. To je, že nástroj, který dáváme vládě ve formě toho, že může vydat nařízení, nezpůsobuje žádné zlevnění té energie. To znamená, jediné, co se stane, je to, že lidé budou platit méně, protože stát zaplatí více. To znamená, celkové zadlužení nebo celkové výdaje toho státu v součtu lidí a rozpočtu státu se nemění, jinými slovy, jediné, co se stane, je, že se zvýší dluh, toho státu, pokud si ty peníze nedokážeme někde vzít, nebo pokud nedokážeme v nějaké střednědobé době tu cenu těch energií snížit... A jaké jsou k tomu cesty, o tom za chvíli také budu mluvit. Byl bych rád, kdyby v této věci, byť to s tím zákonem spíše souvisí, než že by to bylo přímo jeho součástí, něco řekl i pan ministr. To, co je mojí otázkou, byť to dnes není na pořadu věci, protože jsme v těžké situaci, kdy na to nařízení a na to poskytování toho příspěvku většina lidí čeká, je, na základě čeho a kdy bude to nařízení aktivováno a na základě čeho a kdy to nařízení bude deaktivováno. Jinými slovy, o tom, kdy o tom kdo rozhodne, na základě jakých parametrů o tom bude rozhodovat. To znamená, to tam nikde v tom zákoně není, já jsem to tam nenalezl. My všichni dnes rozumíme tomu, že to je potřeba udělat, protože ta situace je neudržitelná.
V důvodové zprávě je popis, teď to neřeknu přesně, že vzniká nějaká nezvladatelná, netržní situace, která je popsána v důvodové zprávě, ale nikde se v zákoně žádný popis takové situace nevyskytuje. Jinými slovy, má otázka zní, jak se pozná, jak vláda pozná, podle jakých parametrů bude rozhodovat o tom, že nařízení aktivuje, to znamená, dá, splatní ho, a kdy ho deaktivuje, nebo jak bude deaktivováno? Protože kdyby ty ceny klesly, je přece nesmysl, aby dál tady byly povinnosti dávat nějaké příspěvky na placení, platby cen energií. To jsem tam nikde nenalezl. Prosím, aby toto bylo zodpovězeno, abychom i v tomto měli jasno.
Teď se nazpátek vrátím k tomu, co jsem tady říkal. To, že my dnes schválením toho zákona, věřím, že ho schválíme, to doprovodné usnesení je skutečně důležité, uděláme to, že zamezíme tomu, aby se mohlo stát, že někdo nebude mít na to, aby zaplatil za energie, které potřebuje, je jenom první krok. Ale ta situace, která to způsobila, tady zůstává. Ta situace, teď mluvím o elektrické energii, je taková, že průměrná cena výroby elektrické energie v ČR je, já nevím, koruna nebo dvě koruny za kWh, přitom kupujeme tu cenu, my tu energii kupujeme pětkrát dráž, různými způsoby. Otázka zní, čím je to způsobeno a co s tím můžeme dělat?
Pokud se podíváme na to, jak funguje burza, jakým způsobem se tam generují ceny, za které se potom kupují např. kWh nebo rohlíky, v době míru, v době, kdy normálně funguje trh a nejsme ve válečném stavu, i z hlediska boje ekonomik, to funguje tak, že když například na burze budete kupovat rohlíky, potřebujete nakoupit celkem 1000 rohlíků, 950 tam dodá nějaký pekař za korunu, potom posledních 50, což je tzv. závěrný dodavatel, je dodáno za 10 korun, je logické, že všechny ty rohlíky, dodané na burzu, se prodávají za 10 korun. Byť jeho průměrná cena je méně než dvě koruny. Tak to funguje. V mírovém stavu se potom stane to, že ten pekař, který dodal ty rohlíky za 10 korun, musí skončit, protože jeho rohlíky byly prodány bez jakékoli marže, a ten, co prodává za korunu, tam dodá ty své rohlíky místo jeho desetikorunových. Tím pádem se cena té burzy, protože tam nejsou jenom pekaři jednokorunoví a desetikorunoví, ale jednokorunoví, dvoukorunoví, tříkorunoví, se tím pádem ta cena toho rohlíku na burze sníží. Takto to pokračuje. Normálně se dostáváme k nějakým rozumným a relativně nízkým cenám. V okamžiku válečného stavu, když najednou nemáte žádné jiné dodavatele energie než ty, kteří dodávají energie z paroplynových elektráren, které jsou poháněny ruským plynem, ty kWh vyrobené z toho ruského plynu jsou těmi drahými rohlíky, které, když neumíme odstranit ani nahradit, způsobují vysokou cenu energie v celé Evropě na lipské burze. A my s tím nemůžeme nic dělat, protože nemáme, jak se z tohoto dostat, neboť jsme ve válečném stavu, kde nemáme jinou elektrárnu, která by vyráběla třeba za menší cenu, a tím by vytlačila ty paroplynové elektrárny poháněné ruským plynem. To je situace, která je na lipské burze, potom se promítá do všech různých typů prodejů. Otázka zní, co s tím ze střednědobého hlediska můžeme dělat? První věc je, že budeme šetřit a řekneme, že těch 50 desetikorunových rohlíků nepotřebujeme. A pak najednou už není důvod, aby to stálo tolik. Druhá možnost je, že budeme nakupovat ty rohlíky na přímo od toho pekaře za korunu, ale to on musí chtít a musí souhlasit všichni ti majitelé, kteří vlastní tu pekárnu, která vyrábí ty rohlíky za korunu, nebo ti majitelé, kteří jsou minoritní, musíte to koupit, abyste to mohl dělat. Nebo můžete hledat ještě nějaké jiné cesty, třeba ty, že řeknete, ale když vy všichni prodáváte rohlíky za deset korun, to je tzv. nezasloužený nebo neočekávaný zisk, který vám z toho vzniká, my vám ten neočekávaný zisk zdaníme. Protože tohle takto nemůže být.
Toto jsou všechno věci, které se v tom střednědobém hledisku musí řešit, řeší je tato vláda, řeší je poprvé v poměrně dlouhé době. Není úplně jednoduché se z toho dostat, není úplně jednoduché udělat nějaké rychlé rozhodnutí, pokud chceme žít v právním státě a dodržet nějaká pravidla, protože na té burze se neprodává jenom elektrická energie. Tam se prodává spousta dalších věcí, které, kdybychom my se v nějaké komunitě zachovali nějak, tak se někdo jiný zachová v jiné komunitě také jinak a celý ten trh se může rozpadnout a můžou vzniknout obrovské problémy. Podle mých zpráv se tím nejen ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i další ministerstva zabývají a to řešení hledají, přesto musím říci, že na můj vkus příliš dlouho. Chtěl bych vědět, jestli nějaké střednědobé kroky v tom smyslu, jak jsem naznačoval, má ministerstvo připraveno, jestli má připraveno nějaké kroky, které způsobí, že skutečně nebudeme kupovat elektrickou energii jako občané, jako firmy, jako kdokoli, za několikanásobně vyšší cenu, než je průměrná výrobní cena té kWh nebo MWh. My to musíme vyřešit, protože když to nevyřešíme, je to pro nás obrovská zátěž a tu ekonomickou válku prohráváme. Neuvěřitelně nás to vysiluje. Evropa jako celek začne slábnout, oproti jiným územním celkům mimo tu Evropu. To se netýká třeba jenom Ruska, ale i Čínské lidové republiky atd. To znamená, my skutečně ty střednědobé kroky musíme udělat, protože to je otázka života a smrti, otázka toho, abychom obstáli jako Evropa. Myslím si, že to není zdaleka jenom věc MPO ČR, ale že to je otázka celé Evropy, že to je opravdu nutné řešit, řešit co možná nejrychleji.
Potom jsou ty dlouhodobé kroky, to je přenastavení plynovodů, přenastavení průmyslu, přenastavení toho, kde budou největší zdroje energie, vznik nových zákonů, které umožní, abychom si v rámci jedné trafostanice posílali energii tak, že jeden ji bude prodávat a druhý kupovat, atd.
Ale to prostě nejsme schopni udělat za měsíc nebo za dva. V takové situaci se dnes nacházíme. Ono to souvisí velmi s tím zákonem, protože opravdu není možné si myslet, že to tady řešíme tím, že přijmeme zákon, kterým měníme energetický zákon tak, že v tuto chvíli bude stát z toho státního přidávat lidem příspěvek na to, aby mohli zaplatit ceny energií, když je dlouhodobě nedokážeme dostat na úroveň, která zhruba odpovídá s nějakou marží tomu, za kolik se ta energie vyrábí.
To jsou věci, které si myslím, že by tady také měly zaznít od pana ministra v rámci toho vysvětlování, proč ten zákon tady máme, jak je připraveno to nařízení, co se bude dít v tom daném okamžiku, kdy to nařízení bude aktivováno, kdy bude deaktivováno, jaké jsou ty střednědobé kroky. V případě dlouhodobých kroků tady řeknu ještě jednu věc, která zase je na kraji toho, co v tom zákoně projednáváme. Tato vláda si zaslouží absolutorium za to, jakým způsobem dokázala navýšit naše zásoby plynu. Absolutorium! To, co dokázalo ministerstvo průmyslu a obchodu a další při vyjednávání, znamená, že my dnes máme 3/4 topné sezony plynem zabezpečeno, což je neuvěřitelný pokrok oproti tomu, v jakém stavu byly zásoby plynu v okamžiku, kdy tato vláda přebírala vládu. To bychom si také měli říct a měli bychom to ocenit. Nemá smysl jenom kritizovat, protože to, že dnes máme na 80 % naše zásobníky naplněny, to, že máme zajištěny nejen terminály na LNG plyn v Holandsku, ale máme koupené i cesty, kterými budeme schopni je sem dovážet, to je prostě věc, která je velkým výsledkem a dobrým pracovním výsledkem.
To bych tady také rád řekl, aby člověk jenom nekritizoval. Ale to neznamená, že elektrická energie není velký problém. Upozorňuji, poslední věc, pak už skončím. Úplně nerozumím tomu, proč EU chce, abychom šetřili jenom plynem, neříká to samé o elektrické energii. Protože cena elektrické energie je dána jednoduchým vzorcem. Dvojnásobek ceny za energii plynovou plus 40 % ceny povolenky. To je cena elektrické energie. Dvojnásobek ceny plynu plus 40 % povolenky. Protože je to velmi jednoduché. Účinnost výroby elektrické energie z plynové elektrárny je zhruba 40 %. Rozumíme tomu? Proto dvojnásobek plus něco. Takže to je takto jednoduché. Tam jsou vidět ty paroplynky s tím ruským plynem. Tahle to celé je, takhle to tam drží. To znamená, pokud my se toho chceme zbavit, nestačí jenom šetřit plynem. Když šetříme elektrickou energii, šetříme plyn v paroplynových elektrárnách. Je to pro mě trošku nepochopitelné, možná to taky pan ministr vysvětlí, ale měli bychom obecně šetřit tu energii, pokud můžeme, a neměli bychom mluvit jenom o plynu, protože prostě to jsou dvě věci spojené pupeční šňůrou. Elektrická energie a plyn. Děkuji za pozornost.
