Informace ministerstva financí k rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU
Praha, 7. schůze Senátu
(Tisk č. 61)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:01:45 - 11:10:14:
Vážená paní vicepremiérko, vážené kolegyně, kolegové, vím, že ten bod se netěší příliš veliké pozornosti. Já, pokud jsem se k němu potom dostal, mám pocit, že trošku neoprávněně. Myslím si, že minimálně by tady některé věci, které jsou, buď otevřeně, nebo implicitně, v tom rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie, obsaženy, měly zaznít. Já se tedy alespoň některé věci pokusím sdělit. S tím, že poprosím zároveň paní ministryni, aby případně se k některým mým dotazům, které potom řeknu, i vyjádřila.
První věc, kterou si dovolím tady říci, je, že to rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie má takové, řekněme, dvě součásti. Ta první je, že se nějakým jiným způsobem mírně navyšuje a definuje příspěvek, kterým my přispíváme a všechny členské státy na fungování Evropské unie v tom smyslu, že jí poskytujeme nějaké vlastní zdroje. Změna spočívá v tom, že dochází k tomu, že těmi vlastními zdroji Evropské unie se stávají části některých našich daní, případně se zavádí i nějaké nové daně. Toto všechno bude vlastním zdrojem Evropské unie pro to, aby mohla dobře fungovat. S tím, že je tam nějaké maximum stanovené, které je ve výši 1,40 nebo 1,46 procenta hrubého národního důchodu. Takže moje první otázka je, na paní ministryni, jestli by nemohla říci, kolik je to tedy prostředků, těch 1,46 procenta nebo 1,40 procenta hrubého národního důchodu, nikoliv hrubého domácího produktu, ale hrubého národního důchodu České republiky, abychom věděli, než tady budeme o něčem hlasovat, kolik to tedy maximálně ročně může být, těch 1,40 procenta hrubého národního důchodu?
Jinak obecně.. Takže to je ta první část, že se novým způsobem, tady je napsáno, to musím přečíst, protože mě to zaujalo, že se tak má dít spravedlivě, transparentně a jednoduše, jaký bude ten náš příspěvek roční do vlastních zdrojů Evropské unie.
Druhá věc, která, podle mého názoru, je podstatnější, která je také obsahem toho rozhodnutí, potom je, že je v tomto rozhodnutí obsaženo, že je možné, aby si Evropská unie, jako subjekt, půjčila až 750 miliard eur, které by měly být použity výhradně na realizaci a sanaci důsledků krize vyvolané covidem-19. To je přímo v článku 5, že by měly být pořízeny Evropskou unií mimořádné a dočasné, dodatečné prostředky k řešení důsledků krize covid-19. Těch prostředků by mělo být 750 miliard, měly by být použity okamžitě. To okamžitě znamená, že by právní závazky, které souvisí s tou půjčkou ve výši 750 miliard, které bude Evropská unie realizovat, by měly být vypořádány všechny do 31. 12. 2023, což není úplně okamžitě. A následně, že by veškeré to čerpání mělo skončit někdy 31. 12. 2026.
To, co tam najdete také, když pozorně čtete, je, že se počítá, že by vše bylo splaceno, těch 750 miliard eur, do 31. 12. 2058. 2058! To znamená, tady vzniká dluh, který budeme splácet, jako Evropská unie, 35 let. 35 let, pokud to tedy začínáme tím rokem 2023. Takže to by mělo být jasné, že 35 let je tedy doba, za kterou máme zaplatit těch 750 miliard eur. A teď by nás mělo zajímat, kolik je to peněz, abychom si to nějak srovnali v hlavě. Já jsem si to tedy počítal. Ono to vychází na 20 tisíc miliard korun, což je 20 milionů milionů. 20 milionů milionů! Jinými slovy je to 10 milionů dvoumilionů. Což znamená, nás je 10 milionů, takže je to 10 milionů dvoumilionů. My si půjčíme 2 miliony na jednoho občana České republiky na 35 let. Naštěstí na to nejsme sami, není nás 10 milionů, ale je to na to 500 milionů, takže když potom tu půjčku, těch 20 milionů milionů, vydělíme těmi 500 miliony, tak to vyjde na jednoho asi necelých 40 tisíc korun. To není tak hrozné, ale taky to není jako málo. Takže my si půjčujeme na jednoho 40 tisíc korun, necelých, na dobu 35 let. V případě, že toho jednoho beru z celé Evropské unie. 2 miliony na jednoho, pokud beru jenom Českou republiku, na těch 35 let. S tím, že ještě další věc je, jak to souvisí s tou celkovou situací České republiky. My jsme si v roce 2020 půjčili 500 miliard. V roce 2021 máme plánovaný deficit také, tuším, 500 miliard. A teď, prosím vás, pro tento rok, když si tedy půjčíme, když už to zvládneme a půjčí si ta Evropská unie 750 miliard eur, pro nás je to 400 miliard. To znamená, počítejte, prosím vás, na tento rok, že si na rok 2021 Česká republika napřímo vytvoří deficit 500 miliard. Ten máme v našem schváleném rozpočtu. Další deficit, který si vytváříme, protože my samozřejmě za tu půjčku také ručíme, těch 750 miliard, tak si vytváříme další půjčku 400 miliard. To znamená, tenhle rok, když to sečteme, je to 900 miliard korun. 900 miliard korun je ta částka, kterou si letos půjčujeme. Částečně přímo a máme to v rozpočtu, to je ten deficit 500 miliard, a částečně nepřímo, to má v rozpočtu ta Evropské unie, to je ta částka těch 750 miliard eur, kterou když přepočteme na počet obyvatel, na Českou republiku, a pokud přijmeme, že jsme jedním z ručitelů, tak je to dalších 400 miliard korun, které v tomto okamžiku tímto rozhodnutím, které už bylo přijato, jak mi bylo vysvětleno, okamžitě také my přijímáme jako svůj závazek. Je to závazek, že splatíme, jako Česká republika, v průměru, ono to tak být přesně nemusí, ale ještě jednou to opakuji, ale v průměru, že do roku 2058 my zaplatíme jako Česká republika těch dalších 400 miliard korun. Takže to je, jenom abyste věděli, co tam také je napsáno, v tom článku 5 a článku 6 toho rozhodnutí.
Já tady mám tedy potom otázku na paní ministryni, jak to tedy bude v tom rozpočtovém výhledu s těmi našimi příspěvky na fungování Evropské unie? Protože tam je potom napsáno, že díky tomu, že vznikne povinnost té Evropské unii splácet, ten příspěvek na to vlastní fungování Evropské unie se bude navyšovat až o 0,6 % hrubého národního důchodu. To znamená z těch 1,46 % na, což bych počítal, že může být tak asi 75 miliard korun nebo kolik?
čas 11:10:14 - 11:24:22:
77? Tak jsem se nepletl. 77 miliard. Tak teď půjdeme na 2,06, nebo pardon, 0,6, čili to je... Jo, 2,06 %. To znamená, dostaneme se zase o nějakých dalších 30 miliard víc. To znamená, je to asi tedy tím pádem 107 nebo 106 miliard korun, které budeme dávat každoročně na ty vlastní zdroje Evropské unie, což tedy, jestli počítám, tak je 10 tisíc na jednoho.
Takže abychom to zase nějak si vždycky zarámovali a věděli to. Já hlavně chci, abychom to věděli. A aby to hlavně věděli i tedy občané, že všechno něco stojí. Každý stát něco stojí. A že nás tohle bude toto stát, je asi dobré vědět. A že to v tom rozhodnutí, kterého si nikdo nevšímá, jak řešíme ty ostatní věci, jestli tohle a tohle, jestli přes tu hranici okresu jo, nebo ne, a tak dále. Tak najednou tady vzniká dluh dalších 400 miliard pro naše děti. Vzniká tady navýšení naší platby na fungování Evropské unie o 30 miliard ročně navíc a nikdo nic neříká, nikdo si toho nevšimne. Nikdo o tom nic dneska nenapíše. Dozvíme se jiné věci. Jak někdo přijel někam a říkal, že tam přijede, a pak tam nepřijel. Někdo se tam svalil na chodník a oni ho natočili a tak dále, to bude úplně základní zpráva pro české občany. Ale to, jestli to tedy potom zvládneme splácet, nebo ne, to tam asi úplně nezazní. Protože ono se to špatně čte, musím říct, opravdu špatně čte. Jak je to jednoduché, transparentní a srozumitelné, jak to tam je napsané přímo, tak se to tam úplně nedobře čte.
Moje otázka tedy je na paní ministryni, jestli ta čísla, ona to takhle průběžně dělá, může upřesňovat, na která jsem se ptal. A potom je tam napsáno, že těch 750 miliard, v tom článku 6 a 5 je napsáno, že se použijí, těch 750 miliard eur, že se použije výhradně za účelem řešení důsledků krize covid-19. Článek 5 toho rozhodnutí, odstavec 1: Výhradně za účelem řešení důsledků krize covid-19. To znamená, jednak někdo musí říct, co už je výhradně a co není výhradně. A potom samozřejmě zase to může být tak, že v té Evropské unii máme státy, které jsou více, nebo méně poškozené tím covidem-19. Protože to různě zvládali. A ti zodpovědní zvládali ten covid-19 nejlépe, čili zřejmě budou poškozeni nejméně. Pak se tedy ptám, jestli je to myšleno tak, že přestože někteří jsou poškozeni více a někteří méně, tak se počítá s tím, že ti více poškození budou mít potom větší nárok na ty peníze, z těch 750 miliard, nebo menší, nebo jak to bude uděláno? Jinými slovy, ptám se na ten klíč, abychom dopředu věděli, jakým klíčem se budou postupovat při půjčování, protože 300... Kolik? Půjčovat se bude 360 miliard a 390 miliard se bude dávat, jako k nějakým projektům. Takže těch 750 miliard se skládá z 360 miliard, které se budou půjčovat, a 390 miliard, které se budou jakoby dávat na různé projekty, abychom to potom zaplatili stejně nakonec v těch splátkách.
Takže se ptám, jestli dneska trošičku probíhala nějaká debata o tom klíči, jak budou sanovány ty důsledky té krize v rámci jednotlivých států členských zemí Evropské unie? A jak to bude zohledňováno, to poškození, jak se to vlastně celé bude organizovat?
Potom je tam ještě jedna věc, na kterou jsem se paní ministryně chtěl zeptat. Tam je napsáno, že v případě, že některá země, řeknu to volně, v nějakém okamžiku neposkytne příspěvek v plné výši na to splácení, že má Komise právo požádat jiné země, aby daly víc, když ona neposkytla. Ale nijak jsem tam nezaznamenal nikde nějakou zprávu o tom, co bude s tou zemí, co nedala, kolik měla dát? Jestli tedy bude moci dále čerpat, nebo nebude moci dále čerpat? Nebo bude tam nějaká sankce vůči ní, nebo nebude nějaká sankce vůči ní? Čili se ptám, jestli jsme se tím nějak při studiu toho rozhodnutí, na kterém, předpokládám, se ČR také podílela, zabývali, jestli tam je nějaká sankce, když někdo nebude potom chtít splácet ty půjčené peníze? Protože vždycky to tak bývá, že tam ty sankce bývají. Předpokládám, že v té smlouvě mezi EU, asi to podepíše předseda Evropské komise nebo kdo, a tou bankou, nebo to bude více bank, to bude dobrý kšeft mimochodem, půjčit EU 750 miliard eur, asi nějaké sankce tam budou, že jo? A ty sankce tedy potom, když budou, tak je bude muset někdo platit atd. Takže jak tohle bude celé organizováno? A jinými slovy, ta moje otázka zní: Je nějak řečeno, když některá země neposkytne ty prostředky? Kdo to bude řešit? Budou tam nějaké sankce? Nebo co se bude dít?
Poslední věc, kterou mám v tom svém úvodním slově, než to ještě celé shrnu, je, že jsem se chtěl zeptat, protože se počítá nějak, že ty peníze budou k dispozici možná už v roce 2022, možná spíše na konci roku 2023, jestli se nějak počítá s tím a zda jsme se zabývali tím, jestli by nebylo možné je potom použít na sanaci těch podpor a těch kompenzací, které dneska ty země dělají, včetně ČR, na odstraňování těch škod, které vznikají díky tomu covidu? Nebo kvůli tomu covidu, to není díky. Děkovat není covidu za co. Kvůli tomu covidu. To znamená, jestli se jedná nějak o tom, že až tedy si ty peníze za lacino půjčíme a všechno to do konce roku 2023 zúřadujeme, jestli by tedy bylo možné, aby třeba ty země, ty peníze, které potom si můžou půjčit od Evropské unie, za lacino, předpokládám, nebo dokonce dostat, jestli by nebylo možné jako za to sanovat některé výdaje, které už dneska my činíme ze svého vlastního rozpočtu. Takže to je můj dotaz také na paní ministryni, jestli tohle je, nebo není možné.
Když to celé shrnu a dostanu se k tomu návrhu svého usnesení, které vím, že ještě budeme upravovat, protože mě tady, děkuji našemu oddělení zahraničního odboru, upozorňoval, že některé věci tam nemám správně, takže já to rád opravím, protože se úplně v těch některých věcech nevyznám, tak bych chtěl zopakovat ty otázky.
Prvně jsem se chtěl zeptat, jaká je tedy ta výše hrubého národního důchodu a kolik to tedy znamená z hlediska našeho navýšení příspěvků pro ty roky 2022, 2023, 2024? A jak to tedy máme v tom rozpočtu zohledněno, respektive hodláme zohlednit? Pak jsem se chtěl zeptat, kdo a jak tedy bude poskytovat za tu Evropskou unii ty půjčky, jestli vznikne nějaká nová organizace v té Evropské unii nebo v té Evropské komisi, která bude tedy obhospodařovat to půjčování těch 360 miliard eur, která potom bude ty půjčky poskytovat dál? To znamená, kdo bude zabezpečovat to půjčování těch peněz, těch 360 miliard eur? To rozdávání těch dalších 390, to už máme nějak zvládnuté, to už tam nějaké orgány máme. Pak jsem se chtěl zeptat, jestli skutečně se nějak počítá s tím, že se spočítají ty covidové škody v jednotlivých zemích a podle velikosti těch škod se potom bude případně poskytovat buď ta půjčka, nebo případně i nějaké ty podpory? To znamená, jestli opravdu jsou to jen ty covidové škody, kdo je bude hodnotit a kdo bude říkat, které jsou škody výhradně způsobené covidem a které ne. Pak jsem se chtěl zeptat, jestli my máme nějaký plán splácení a jestli existuje obecně, protože předpokládám, že když si někdo půjčuje, vždycky jsem pochopil, že vždycky, když jsme si něco půjčovali jako město nebo jako kraj, tak jsme museli předložit plán splácení, plán splátek. Tak se ptám, jestli taky dneska existuje platební kalendář pro Evropskou komisi a jestli ho máme k dispozici a jestli bychom ho nemohli dostat, ten platební kalendář? Splátkový kalendář se tomu říká. Takže se ptám, jestli existuje a jestli máme k dispozici splátkový kalendář na těch 35 let? Pokud začínám od roku 2023... A potom jsem se chtěl zeptat, jak je řešeno nebo bude řešeno to, když někdo nebude platit té Evropské unii a poskytovat jí ty vlastní zdroje, jestli bude nějak sankcionován, nebo nebude, nebo nebude moci žádat ty peníze a podobně? A pak jsem se chtěl zeptat, jestli nějak vláda usiluje o to, jestli tedy by nebylo možné ty peníze, až budou, použít i na výdaje, které jsme už učinili? To znamená zpětně. Protože bych to považoval za logické, protože my ty peníze potřebujeme nejvíc teď. Takže to jsou ty moje dotazy. Je jich celkem tedy 8.
Teď k tomu usnesení.
Já to trochu vysvětlím, případně potom to budu modifikovat podle doporučení těch, kteří jsou v této věci více znalí. Já tam mám čtyři body.
Ten první bod toho návrhu usnesení je, aby před přijetím rozhodnutí Rady, tam mám chybu, tam patří 2020/2053, o systému vlastních zdrojů EU, zajistila a Senátu doložila realizaci všech potřebných změn v české legislativě, které se při přijetí rozhodnutí Rady vyžaduje. Byl jsem poučen, že to rozhodnutí Rady už bylo přijato 14. prosince, ale já jsem myslel jako před přijetím rozhodnutí Rady členským státem, tak je to myšleno. To, že bylo rozhodnutí Rady přijato rozhodnutím Rady, to je jasné, ale to rozhodnutí Rady potom musí přijímat ještě členský stát. My nemáme, jak jsem pochopil, v právním řádu našem žádný proces kodifikovaný, kterým bychom takovéto rozhodnutí Rady přijímali. Teď si uvědomte, co to je za obrovskou právní díru v českém právním řádu. Rozhodnutím Rady může dojít k tomu, že se náš dluh zvýší o 400 miliard korun. My nemáme v českém právním řádu žádný nástroj na to, abychom na to mohli položit palec. Ptám se, jak tedy na to položíme ten palec, kdo tedy řekne, že si ta EU, protože my jsme jeden z těch, kdo to potom bude ručit, my jsme jeden z ručitelů, kdo tady rozhoduje v ČR o tom, že si ta EU může půjčit těch 750 miliard eur, ze kterých my 400 miliard českých korun potom budeme splácet? To znamená, jak to je tedy uděláno? To je smysl toho prvního bodu.
Můžeme to naformulovat jinak, ale ten smysl je, abych já věděl, my jsme věděli, že jsme v českém právním řádu udělali všechno, co je potřeba, aby to rozhodnutí Rady mohlo být námi akceptováno. Snad je mi rozumět. To je ten smysl toho prvního bodu. Můžeme ho přeformulovat tak, aby to bylo zřejmější a jasnější, aby to bylo... Minimálně si myslím, že by měl být novelizován odkaz ve velkých rozpočtových pravidlech, na to nové rozhodnutí. Paní ministryně neposlouchá, ale já si myslím, že by měl být novelizován odkaz v rozpočtových pravidlech na to nové rozhodnutí. Ten odkaz v nových rozpočtových pravidlech na to, v našich velkých rozpočtových pravidlech na to nové rozhodnutí nebyl novelizován. Když nebyl novelizován, tak je tam odkaz na to staré rozhodnutí. V tom starém rozhodnutí není 750 miliard. Není tam 750 miliard! Upozorňuji na to. Čili k tomu směřuji já tím prvním bodem, abychom si jasně řekli, že to nějak novelizujeme, že to dáme do pořádku. Teď nechci být negativní a nechci být konfrontační. To říkám dopředu. Kdyby náhodou to paní ministryni tak připadalo. Jenom bych byl rád, aby to bylo v pořádku, když už do toho takto jdeme.
Druhý návrh na usnesení je právě to, co jsem říkal, abychom zkusili prosadit, aby, až budou ty peníze, jsme je mohli použít i na to, co už dneska děláme, co už dneska jsme zaplatili v podstatě, řeknu, ze svého. To je ta druhá věc. Aby to takhle bylo možné. Byl bych rád, kdyby vláda s tím souhlasila, kdybychom ji podpořili, když se ukáže, že to není možné, tak jsem to aspoň zkusil, jak to známe.
Třetí věc, kterou bych byl rád, je, aby nám každoročně, protože jsou to peníze, které budou poskytnuté, bude je spravovat EU, Senát má svoji kompetenci vůči našim vztahům k EU, tak bych byl rád, abychom dostávali informace od ministerstva financí nebo od ministerstva zahraničí, jak to s tím systémem vlastních zdrojů vypadá, jak to každoročně je plněno, kdo dává ty peníze, kdo je nedává. To znamená, abychom jedenkrát ročně byli seznamováni jako Senát s dopady přijetí toho rozhodnutí. Co to tedy znamená? Kdo dal peníze? Jak plníme splátkový kalendář? K čemu byly použity ty evropské peníze? Neptám se na české peníze. To je věc Poslanecké sněmovny. Ptám se na ty evropské. To už je věc nás všech. Evropskými fondy. Tím se zabýváme pravidelně a pořád. To znamená, to je ta třetí odrážka.
A ta čtvrtá je potom, abychom to jenom poslali panu předsedovi vlády a ministerstvu financí, a samozřejmě zahraničních věcí, aby nějak věděli, že bychom tyto tři předchozí věci chtěli, s tím, že znova opakuji, předpokládám, že ještě v rámci toho jednání tu první odrážku, ten první odstavec můžeme třeba vylepšit. První věc, určitě si opravte hned, že tam patří 2020/2053, to, prosím, si opravte hned, tam patří 2053, to byla moje chyba, když jsem to psal. Ta druhá věc, jestli tam bude, aby v souladu s rozhodnutím nebo něco, já nevím, co jiného, třeba mi ještě někdo poradí. Ale to je v tuto chvíli všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Znova opakuji na závěr, že jsem si uvědomil zejména při tom včerejším čtení toho rozhodnutí, že to je věc hodně vážná, hodně důležitá, zejména pro ty, kteří jsou mnohem mladší než my, protože když většině z nás připočteme 35, tak už to není takový věk, který je úplně jednoduše ještě žitelný. Ale co se týká těch mladších, tam si myslím, že to je kolikrát věk, ve kterém budou v plné síle. Je to tady tak, že v dnešním roce, v letošním roce my tady v podstatě v rámci schvalování státního rozpočtu a souhlasu s tímto rozhodnutím způsobujeme, že si půjčíme nebo nějakým způsobem vydáme navíc vůči tomu, co vyrobíme, 900 miliard korun. Děkuji.
čas 11:47:11 - 11:54:47:
Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, na úvod chci říci, že si opravdu vážím toho, jakým způsobem se jednak výbor pro evropské záležitosti, potom zejména náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ať pod vedením pana předsedy Beka, nebo pana předsedy Linharta, těmi věcmi zabývá. V tomhle směru jako tu práci odvedenou velmi uznávám a velmi si toho vážím.
Cíl toho mého příspěvku a potom toho usnesení, které teď přednesu v upravené podobě, je v podstatě dvojí. Ten první je, abychom si uvědomili, že to, o čem rozhodujeme, není žádná maličkost. Abychom možná taky řekli, že to není úplně jisté, že ten postup, který jsme zvolili z hlediska potom té distribuce těch prostředků, je ten nejsprávnější a že možná by stálo za to ještě zvážit, zda by ty obrovské prostředky, které bude potřeba vynaložit na to, abychom to hospodářství, to školství, tu vědu, výzkum, tu psychiku těch lidí dali dohromady, by mohly být využity i jinak. Samozřejmě vím, že tady existuje příprava plánu obnovy. Samozřejmě víme, že už jsou ty peníze jakoby někde rozčleněny, jak mají být použity. Na druhé straně upozorňuji, že o těch 750 miliardách eur, o kterých se bavíme, tak těch se týká v tom rozhodnutí Rady článek 5. V tom článku 5 v tom odstavci 1 je jasně napsáno, že mohou ty prostředky být použity výhradně za účelem řešení důsledků krize covid-19. Tak je otázkou, jestli tomu tak skutečně je v rámci všech těch plánů, které jsou třeba v tom sešitu, co ukazoval pan předseda Linhart.
Cíl toho mého usnesení potom má takové tři podcíle. Prvním je požádat vládu, aby se opravdu zamyslela nad tím, jestli, a nás všechny, jestli je normální, že vydáním rozhodnutí Rady může dojít k vzniku závazku České republiky v průměru ve výši 400 miliard korun, aniž by o tom parlament jakkoliv rozhodoval. To je ta kruciální otázka. Jestli tohle považujeme za normální.
V usnesení v odstavci 1 říkám, aby, teď je to jinak, v souladu s rozhodnutím Rady o systému vlastních zdrojů zajistila a Senátu doložila realizaci všech potřebných změn v české legislativě, které si rozhodnutí Rady vyžaduje. Pokud vláda půjde dál a řekne, že také shledává za nepříliš standardní, že nemusí nic dělat, aby mohl tento dluh vzniknout, budu rád a budu té vládě vděčný, protože takto přece není možné postupovat, když státní rozpočet schvaluje Poslanecká sněmovna, aby v případě nějakého jiného závazku ve výši 400 mld. Kč nikdo nemusel, ani sněmovna, ani Senát, rozhodovat. Vždyť to přece není normální! Není to běžné, není to nic proti EU ani nikomu jinému.
I v současné době jsem přesvědčen o jedné věci, a to je to, že tam i tak, i v dnešní době ve velkých rozpočtových pravidlech chybí změna v § 11a zákona č. 218/2000 Sb., která by odkazovala na nové rozhodnutí, pokud už je přijaté. To tam není, je tam to staré rozhodnutí. To staré rozhodnutí neobsahuje žádný článek 5, který hovoří o tom poskytnutí prostředků na sanaci covidových škod. To tam prostě takhle je. Je tam staré rozhodnutí atd. To je věc ta první, tzn. navrhuji přijetí usnesení, pak přečtu celé.
Druhá věc, kterou považuji za logickou... Přece ty prostředky, které dnes vynaložila a vynakládá česká vláda, a můžeme se bavit, jestli to mohlo být efektivněji nebo ne, nebo jiná vláda ve smyslu kompenzačních bonusů, ve spoustě dalších věcí jsou prostředky, které slouží k sanaci, ke kompenzaci škod, které vznikly kvůli covidu-19. Takže moje otázka zní, jestli by nestálo zatím se zamyslet, jestli by ty prostředky, které potom budou jednou k dispozici, ty evropské takzvaně, nemohly být použity k sanaci a ke kompenzaci těchto výdajů, které už vznikly. Protože je evidentní, že to jsou výdaje, které byly způsobeny covidem-19.
A třetí věc je, že když zatím není žádný právní rámec, tak aspoň na žádosti, nějaké slušné žádosti horní komory by bylo dobré, kdyby jednou za rok ministryně financí nebo ministr financí přišli a řekli: Podívejte se, co se týká toho rozhodnutí, tak to v tomto roce vypadá takto a v tom dalším výhledu to bude asi tak a tak. My platíme tolik, ostatní platí tolik, tento neplatí, tohle se děje. Tzn. nějaká stručná zpráva o tom, co se s těmi prostředky evropskými, za kterými ručíme, protože jsou půjčené, a případně i za které neručíme, protože je tam dáváme jako příspěvek, děje. To je smysl té debaty. Nechci tady rozporovat to, co se vymyslelo, to, co už je napsáno, to, co bude doplněno. Mimochodem podklady k plánu obnovy, o kterém se budeme bavit, poslední, přišly včera. Bylo tam napsáno, že to není ještě úplné a že se to bude doplňovat. Takže abychom věděli, jak na tom jsme. Neviděl jsem tam žádné zdůvodnění, že všechny ty věci, které se navrhují v rámci plánu obnovy, byly způsobeny covidem-19, což je napsáno v tom rozhodnutí.
Teď přečtu návrh na usnesení: Senát Parlamentu ČR žádá vládu, je to doplňující usnesení, prosím vás, není to protinávrh, je to doplňující usnesení, není to protinávrh vůči usnesení evropského výboru, s tím souhlasím, je to návrh na doplnění toho usnesení. Čili teoreticky, kdyby s tím byl souhlas, tak by se jenom z velkých aby stala malá aby, s malým a, to by bylo všechno... Aby v souladu s rozhodnutím Rady 2020/2053 o systému vlastních zdrojů EU zajistila a Senátu doložila realizaci všech potřebných změn v české legislativě, které si rozhodnutí Rady vyžaduje, aby prosazovala možnost využití mimořádných a dočasných, dodatečných prostředků (článek 5 rozhodnutí Rady), k řešení důsledku krize covid-19, i ke kompenzacím a podporám, které byly využity k řešení důsledku krize covid-19, již před přijetím rozhodnutí Rady a o výsledcích této snahy Senát informovala, aby po přijetí rozhodnutí Rady 2020/2053 o systému vlastních zdrojů EU pravidelně jedenkrát ročně seznamovala Senát s dopady přijetí rozhodnutí Rady do rozpočtu ČR a jejich rozpočtových výhledů. Pověřuje předsedu Senátu Miloše Vystrčila, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády ČR, Ministerstvu financí ČR a Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Děkuji.
čas 12:09:55 - 12:10:02:
Považuji tu úpravu za nadbytečnou, ale souhlasím, pokud pomůže.
