Novela zákona o církvích - senátní návrh

čas 15:02:16 - 15:06:12:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem si vždycky myslel, že když máme zmírňovat napětí nebo hledat nějaký kompromis, že to je věc dohody. A nikoli jednostranného tlaku nebo jednostranného aktu, který tady dneska je navrhován jako změna zákona. Protože podle informací, které já mám k dispozici – a budu opakovat to, co tady říkal pan kolega Čunek, není tomu tak, že by na této podobě zákona, na této podobě předkládání výročních zpráv došlo k dohodě mezi církvemi a případně politickou reprezentací, která ten zákon nebo tu změnu zákona předkládá. Takže dle mého názoru se nemůže jednat o žádný kompromis, o žádnou snahu na zmírnění napětí, protože to se může podařit jedině, když existuje nějaká dohoda.

Druhou věc, kterou k tomu chci říct a omlouvám se a nemohu si pomoci, předložení toho zákona skutečně působí tak, jako kdyby někdo chtěl získávat body s využíváním lidské závisti nebo předjímání nedůvěry vůči někomu. Já si myslím, že není možné, abychom tímto způsobem budovali nebo se snažili vytvářet nebo pomáhat vytvářet naši společnosti. A myslím si, že předkládat zákony a předpokládat..., protože lidé jsou závistiví, protože lidé jsou nedůvěřiví a tudíž nás budou podporovat, když mi je nějakým zákonem v tom podpoříme, že to není správná cesta a že bychom to jako senátoři dělat neměli. A skutečně i vzhledem k tomu, co jsem říkal, na mě předložení tohoto zákona takhle působí. Je mi to líto, ale nemohu si pomoci.

Třetí věc, která už tady byla částečně vyslovena panem místopředsedou Senátu Sobotkou je to, že pokud tady jsou senátoři, třeba i předseda Senátu, mají pocit, že došlo k nějakým nekalostem nebo k nějakým podvodům při přijímání toho zákona, tak potom to přece nemůžeme dělat tak, že se budeme mstít těm, kteří potom jsou obětí nebo důsledkem toho zákona a má vůči nim ten zákon být naplněn. To potom je potřeba podat trestní oznámení na příslušné uplacené poslance, nebo oznámit podezření z podvodu nebo něčeho podobného. Ale mstít se nebo vracet to nějaké třetí osobě, která s tím nemá nic společného, mi připadá docela zvláštní a opět hodně, hodně neférové.

Obecně totiž mi to připadá tak, jako kdyby v tomhle případě stát znárodnil někomu auto, poté, co se ten stát změnil díky nějakým společenským událostem, tak by došlo k nějaké dohodě, že to auto skutečně bylo ukradeno a teď by nazpátek někomu z nás bylo navráceno. S tím, že by se zároveň řeklo - a nyní předpokládáme, když máte to auto nazpět, že ho budete využívat k těm činnostem, ke kterým jste ho využívali předtím. A předpokládáme i to, že postupně my vám už na váš provoz přestaneme přispívat.

Takto ta dohoda byla učiněna a nyní ji někdo chce porušovat tím, že říká - dobře, my jsme vám vrátili ukradené auto, my počítáme s tím, že se za nějakou dobu o vás přestaneme starat, ale prosím, budete pěkně předkládat knihu jízd. A pořádně a my vás budeme kontrolovat, byť to není pod sankcemi.

To mi také připadá absurdní a myslím si, že tímhle způsobem bychom se chovat neměli. Proto se připojuji k tomu, abychom tento zákon zamítli, abychom ho dál neprojednávali, protože si nemyslím, že přísluší Senátu jako vážené instituci, aby takovýmto způsobem takovéto zákony předkládala.