Praha, 27. schůze Senátu
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 16:32:55 - 16:37:27:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já ještě potom před vás předstoupím se závěrečnou zprávou o činnosti Senátu za uplynulé nebo téměř uplynulé období. S tím ale, že vzhledem k tomu, že ten čas pro některé z nás je napjatý, tak si už v tuto chvíli v rámci toho krátkého vystoupení, o které jsem nyní poprosil, dovolím říct jednu věc, kterou považuji stejně za zásadní, a platí to tak ve všem a všude, že každé těleso, a tím spíše český Senát, je tak kvalitní, jak kvalitní lidé v něm zasedají. Už to tady několikrát padlo, já to jenom zopakuji, že jsem přesvědčen, že ti lidé napříč všemi stranami, kteří kandidovali do Senátu a následně byli zvoleni, jsou veskrze lidmi velmi kvalitními, velmi erudovanými a jasným způsobem postavenými. Já bych chtěl říci, a věřím, že nemluvím pouze sám za sebe, že si té spolupráce s těmi, kteří nyní odcházejí, protože třeba už nekandidovali nebo neuspěli v tom volebním boji, který, řekl bych, že někdy bývá duši drásající, velmi poděkovat za tu obrovskou práci, kterou tady odvedli, i za to, co jsme se mnozí od nich mohli naučit. Já si dovolím tady ta jména přečíst, neboť si myslím, že je to tak správné a že skutečně za každým z nich je obrovská hora práce, obrovská hora úsilí, které vynaložili pro tuhle zemi, pro občany této země, pro to, aby jejich obce, naše kraje, naše země fungovala a byla silná a svébytná. Já chci poděkovat z tohoto místa Miroslavu Nenutilovi, Zdeňce Hamousové, Karlovi Kratochvíle, Milanu Štěchovi, Jiřímu Burianovi, Václavu Hamplovi, Jiřímu Dienstbierovi, Emilii Třískové, Jaroslavu Malému, Miroslavu Antlovi, Františku Bradáčovi, Pavlu Štohlovi, Ivo Bárkovi, Zdeňku Papouškovi, Aleně Šromové, Jiřímu Carbolovi, Peterovi Kolibovi, Radku Sušilovi a Ivo Valentovi za to, co tady v Senátu zanechají, a za to, co tady ještě zanechají, protože leckteří slíbili, že se k nám sem vrátí třeba jenom na návštěvu nebo možná v příštím volebním období. Hlavně jim chci popřát do toho dalšího, co je čeká, hodně štěstí, hodně úspěchů a také to, aby tady ty zkušenosti, které načerpali, dokázali využít, protože pokud tomu tak bude, tak to bude dobře nejen pro ně, ale i pro celou naši zemi. Takže moc vám, dámy a pánové, senátoři a senátorky, kteří jste skončili se senátorováním, pro tuto chvíli, nebo pro chvíli 18. října moc děkuji a přeji vám vše dobré. Děkuji moc.
Omlouvám se. Aby to bylo genderově vyvážené, tak protože je to výhodné a máme tady pouze dvě senátorky, tak pouze v jejich případě si jim dovolím předat květiny. Vy ostatní mi to, prosím, pánové, promiňte. Takže já prosím Zdeňku Hamousovou a Alenu Šromovou, jestli by mohly sem za mnou. Já jim předám kytičku, neboť se to tak odjakživa v českých a moravských a slezských zemích dělalo, že jsme přece jen na ty ženy, aspoň v některých případech, byli hodnější, protože jsme věděli, že většinu té práce potom ony odvedou za nás. Děkuji moc.