Víceletý finanční rámec na období 2021 - 2027
Praha, 18. schůze Senátu
Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021 - 2027 (Tisk EU č. N 133/11 a Tisk EU č. K 134/11)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 10:32:21 - 10:41:09:
Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové.
Já tady trošku navážu na pana senátora Horníka s tím, že to, co tady dnes projednáváme, je návrh Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec. Když je to návrh, tak se s tím ještě dá něco dělat. S tím, že rovněž tak – a stává se nám to při evropských tiscích – nevím, zda jsme si schopni uvědomit, o čem se bavíme. Já jsem se trošku na to díval a udělal jsem tady nějaké přepočty, abychom věděli, jaký materiál tady dneska projednáváme. A pokud ten svět společně s Evropskou unií bude normálně fungovat, o jaké peníze, respektive prostředky jde.
Plánovaný rozpočet na 7 let EU je 32 bilionů Kč, což je nějakých 25 státních rozpočtů. My se bavíme o tom, jakým způsobem bude využito 25 státních rozpočtů v příštích 7 letech, respektive 2021 – 2027, a jakým způsobem by ty peníze měly být směrovány. To není jednoduchá věc. My bychom opravdu důsledně měli dbát na to, aby se nestaly některé problémy a některé chyby, které jsme udělali, když jsme vyjednávali ta minulá plánovací období Evropské unie.
Začnu pochvalou, protože zdá se mi, aspoň jak já jsem si četl stanovisko vlády, že vláda přistupuje k návrhu toho nařízení velice realisticky. Minimálně na jednu, možná i na dvě věci, které jsou tam zásadně vadné, upozornila. Upozorňuje na ně i stanovisko všech výborů. Je to ta věc, že Evropské unie zásadním způsobem navrhuje, aby se zvýšily náklady na administraci Evropské unie, na její fungování. Je to nějakých 23 %. Jen pro vaši informaci, EU spotřebuje na svoji administrativu, na svoji správu za těch 7 let
asi 2,1 bilionů Kč. Což je 1,5 státního rozpočtu. A teď říká, že jim to zřejmě na ty roky 2021-27 nebude stačit a chtějí to navýšit tuším asi o 15 mld. euro, což je zhruba 400 mld. Kč. Když jsem si to počítal, tak to znamená, že EU plánuje, aby každý občan EU, pokud můžeme o občanech hovořit, kterých je dneska méně než 500 mil. Kč v tom období 2021-27, zaplatila ročně o 1000 Kč více ročně na to, aby EU mohla bezchybně z hlediska administrativního řízení EU fungovat. Mně to připadá naprosto neskutečné. Zvláště v okamžiku, kdy EU se, v uvozovkách, zmenšuje.
Takže tady já velmi souhlasím a souzním s vládou, která toto kritizuje, a snad se to podaří změnit.
Druhá věc, kde také s vládou souhlasím a myslím si, že to je v pořádku, je, že není úplně logické, pokud ubude 60 – 70 milionů obyvatel, což je brexit a odchod Velké Británie z EU, že by se měl celkový rozpočet navyšovat. Není k tomu žádný důvod. A zase bychom se měli bavit o tom, zda je skutečně dobře, když se nějaké území zmenšuje, aby jeho správa stála více a více a aby rozpočet byl větší a větší. Protože pokud se ty peníze nevyužijí na správu, tak to jsou různé typy dotací.
A teď ta věc úplně nejpodstatnější. Jsou tam potom ještě dvě věci. Jedna je taková filozofická. Nevím, jestli se s ní dá ještě něco dělat, ale jeden z principů, které EU prosazuje, je tzv. princip subsidiarity. To znamená, že by si kraje, obce atd. o svých penězích měly rozhodovat tímto způsobem, aby to bylo co možná nejblíže k tomu problému. A zároveň my k tomu máme dneska zastupitelstva obcí, zastupitelstva krajů, vládu atd. A ty prostředky, což jsou vybrané daně, přerozdělují. V případě krajů a obcí je to nějakých
300 mld. Kč, které se přerozdělují rozhodnutím zastupitelstva, schvalováním rozpočtu apod. A teď najednou si uvědomte, že k nám přichází za 7 let 500 mld. Kč, kde ta EU říká, dobře, my vám je také dáme do obcí, krajů apod., nebo nějakou část, ale nemůžete použít tento standardní mechanismus rozhodování zastupitelstva, Rady atd., ale musíte použít jiný mechanismus, který my popisujeme v rámci těch vypisovaných programů atd.
A to je další mechanismus, to znamená vlastně paralelně vznikají dva mechanismy, kterými jdou peníze do obcí. Jeden je ten standardní, který vzniká tím, že zvolíme nějaké zástupce, ti potom rozhodují, kam půjdou ty peníze. A druhý je ten, že přicházejí z EU další peníze, kde k tomu standardnímu přicházejí další a jsou k tomu ještě další podmínky. Což způsobuje jedinou věc, a to je, že musí zásadním způsobem narůst administrativa. A druhou věcí je potom, že je dle mého názoru daleko méně zaručeno to, že využití těch peněz bude skutečně efektivní. A myslím si, že se to také ukazuje.
A teď úplně k tomu poslednímu, co k tomu úvodnímu ještě řeknu, je to, že jsem velmi nespokojen a dokonce pobouřen, jakým způsobem dochází k vyhodnocování toho, jak jsou peníze užitečně vynakládány. Protože když se na to podíváte, tak ten hlavní cíl, a nakonec usnesení našeho Evropského výboru to zdůrazňuje, je, aby se vyrovnávaly rozdíly, aby došlo k nějaké kohezi, aby docházelo k nějaké konvergenci. A když se podíváte na důsledek investování prostředků z evropských fondů, tak se rozdíly mezi vyspělými a méně vyspělými zeměmi z hlediska makroekonomických ukazatelů, ukazatelů základní životní úrovně, ukazatelů inovativních zvětšují. Ty rozdíly se zvětšují, a to znamená, někde je chyba.
Samozřejmě se to dá vysvětlit způsobem, který je úžasný, že se řekne – kdybychom nedávali dotace, tak by se ty rozdíly zvětšovaly ještě více. Což je bezvadná věta, proti té těžko můžete něco namítat. Ale vy to nevíte, jak by to dopadalo, kdyby se ty peníze nedávaly. A my dneska registrujeme další návrh víceletého finančního rámce, kde tenhle problém není řešen. To znamená, že se nikdo nezamyslel nad tím, jak je možné, že se rozdíly v průměrné mzdě německého občana a průměrné mzdě řeckého občana zvyšují? Jak je možné, že průměrná mzda ve Švédsku a průměrná mzda ve Španělsku se zvyšuje? Jak je možné, že emise kysličníku uhličitého na 10 km2, vyjádřeno v tunách, se v jedné zemi a oproti druhé zemi zase zvětšují?
To znamená jinými slovy, když vezmu nějakých dvanáct, patnáct základních ukazatelů, ať už jsou to ukazatelé základní kvality života, ať jsou to ukazatelé makroekonomické, ať jsou to ukazatelé inovativních schopností, a tyto ukazatele vezmu a začnu je porovnávat v rámci státu, v rámci regionů, tak zjistíme, že investice a způsoby investic, které jsou dnes používány, nevedou ke kohezi, nevedou k vyrovnávání disparit. A myslím si, že to je zásadní problém, který by měl být řešen v rámci finančního rámce. A nemám pocit z toho, že se tak děje. A myslím si, že je věcí vlády ČR, aby se snažila, aby tomu tak bylo, abychom se tyto problémy snažili řešit, abychom skutečně principy, které jsou v podstatě v pořádku, se snažili naplňovat a abychom si byli schopni přiznat, že nám to úplně nefunguje, že tyto principy naplňujeme zřejmě ne úplně dobrým způsobem, protože se nám tyto disparity zvětšují, takže někde je tedy chyba. A pokud si nepřiznáme, že je někde chyba, nemůže to dobře dopadnout a bude to vypadat zase tak, jak to vypadá doposud. To znamená, dělali jsme, co jsme mohli, a dopadlo to jako vždycky. A myslím si, že to si dneska v situaci, ve které jsme, nemůžeme dovolit. Děkuji za pozornost.
čas 11:32:32 - 11:39:08:
Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jenom k tomu, co jsem zde pochopil, že paní ministryně zatím pozorně naslouchá a některá naše vystoupení jsou negativní. Mám dvě věci, které mi leží na srdci. Docela jsem po tom pátral a připadá mi to zatím tak, že v tomto státě, a to zdaleka není vina jen této vlády, ale i vlád předchozích, jsme nebyli zatím schopni definovat, podle čeho budeme měřit, podle jakých veličin, kvalitu života a dívat se, jak to s ním vypadá. Uvedu příklad. Máme na Vysočině projekt Jak se žije na Vysočině, a kvalitu života dlouhodobě měříme podle čtyř ukazatelů. Jsou to emise v tunách CO2 na kilometr čtvereční, střední délka života je druhý parametr, počet trestných činů na 10 000 obyvatel je třetí parametr a průměrná mzda je čtvrtý parametr. Není to dokonalé, ale něco to o kvalitě života vypovídá. Pokud jsem se díval, jak měříme kvalitu života v ČR nebo v jiných zemích, jak to dělá EU, tak jsem se k žádným takovýmto dlouhodobě měřitelným parametrům, které se dají sestavit do nějaké časové řady, nedostal a vždy jsem byl odkázán na nějaké indikátory u nějakého konkrétního projektu, jako počet vytvořených pracovních míst, počet nových míst na vysokých školách, počet nových kilometrů silnic atd. To samo o sobě samozřejmě něco vypovídá o tom, jak byl projekt úspěšný, ale nic to nevypovídá o tom, jak se mění region a jak se mění jeho životní úroveň. To je podle mne první věc, kde bychom se měli vážně zamyslet a pokud takové údaje existují, tak bych o časové řady velmi stál, a zejména si myslím, že by měla proběhnout nějaká odborná diskuse o tom, které parametry nás zajímají a podle kterých parametrů budeme posuzovat zase disparity v oblasti inovativních schopností, v oblasti elektronického vývoje, v oblasti kvality života, zvyšují nebo snižují disparity, česky rozdíly.
To je první poznámka. Myslím si, že pokud toto neuděláme, naše schopnost správně směrovat jakékoliv dotace, chcete-li evropské peníze, je významně omezená a velmi často se tak děje proto intuitivně, a to, co je nejhorší, a o tom zde mluvil předseda našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Zbyněk Linhart, se může stát, že peníze jdou tam, kam by neměly nebo nemusely jít, protože je nepotřebují. A to by z parametrů a z veličin, které bychom dlouhodobě porovnávali, jasně vyplynulo. A když jsme o tyto údaje žádali například ministerstvo pro místní rozvoj, řekli, že to není jejich věc, že toto dělá někdo na Úřadu vlády atd. atd., a člověk si připadá jak slepička v pohádce o kohoutkovi.
A druhá věc, kterou k tomu chci říct, jsou konkrétní příklady z některých projektů, aby paní ministryně viděla, jak to vypadá. Konkrétní projekt v Jihlavě, případně mohu dodat přesná čísla. Přestavují jakousi budovu, ve které je z důvodů jakéhosi uspořádání této budovy potřeba vystavět zvukotěsnou stěnu. Během realizace projektu se ukáže, že jiný materiál, který má lepší zvukotěsné vlastnosti, je o polovinu levnější, by bylo možné použít místo navrhovaného materiálu v projektu. Výsledek je takový, že to není možné, protože by to neprošlo kontrolou při realizaci tohoto projektu, a orgán, který je kontrolou pověřen a je dotázán, řekne: není možné tento levnější materiál, který má lepší zvukotěsné vlastnosti, nahradit materiálem jiným, protože to bylo vysoutěženo a nemůžete to teď měnit, protože by došlo ke změně podmínek, za kterých jste tento projekt vysoutěžili, a v tom případě byste potom museli vracet dotaci, kterou jste, pane starosto, obdržel. To je první příklad.
Druhý příklad je z Telče, z mého rodného města. Vybudovali jsme tam jakési edukativní centrum, je tam naplánován přístroj, který dokonce promítá obrazy na vodní mlhy. Během realizace tohoto projektu, protože to dlouho trvá od podání žádosti po realizaci, jak to znáte, třeba i tři, čtyři roky, se ukáže, že přístroj, který promítá světelný obraz na mlhu, byl zásadně vyvinut, předělán a místo 250 000 Kč při lepších vlastnostech má nyní cenu 125 000 Kč. Bylo by dobré, abychom koupili přístroj za 125 000 Kč. Můžeme to udělat? Nemůžete to udělat, pane starosto, když to uděláte, asi vás nezavřou, ale budete vracet dotaci.
Tak to dneska vypadá. Tak dneska reálně funguje realizace evropských projektů za evropské peníze, že my nové věci nemůžeme dělat, protože máme schválené projekty v nějaké podobě. A všichni se bojí něco změnit, aby je někdo nepopotahoval a nepsal o nich škaredé věci.
A to je problém, který tady vznikl. A znovu se vracím k tomu, co už někteří nechtějí slyšet a třeba si říkají, že zdržuji. Ale zásadní problém je to, že je tady obrovská nedůvěra vyjadřovaná tím způsobem uplatňování evropských peněz na samosprávách, které normálně rozhodují o obrovských rozpočtech a v rámci schváleného rozpočtu jsou potom realizovány akce za desítky a stovky milionů korun a všechno funguje. A jenom přijdou jakoby jiné peníze, které nejsou jinými penězi z EU. A tam to nejde dělat rozhodujícím zastupitelstva a jeho úvahou atd., při dodržení toho obsahu. Ale musí nastat a být připravena úplně jiná pravidla, která jakoby lépe zkontrolují to, co se bude realizovat. A výsledkem další lepší kontroly je, že se stávají takové věci, které jsem tady popisoval. To je prostě reálný stav. A jestli si tohle nedokáží uvědomit, že je potřeba lidem dát důvěru a případně i zkontrolovat a nebudovat dva paralelní systémy, tak si myslím, že efektivita EU bude velmi nízká a bude na to doplácet stát postupnou ztrátou své konkurenceschopnosti. Děkuji za pozornost.
