Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018
Praha, 12. schůze Senátu
(Tisk č. 57)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 16:33:13 - 16:53:54:
Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane prezidente, vážené kolegyně, kolegové.
Já už vím, že je pozdě, ale kdo z vás se podíval na tu zprávu NKÚ, tak musím říci, že to je velmi smutné čtení. A já si to nemůžu odpustit, ale některé věci tady speciálně vypíchnu a upozorním na ně, neboť si myslím, že jsou velmi důležité. A také bych řekl, že trošku do jiného světla staví činnost současné vlády a její, v uvozovkách, úspěšnost v některých oblastech jejího konání.
Když se například podíváme na str. 5 té Výroční zprávy, tak zjistíme, že v případě výkonnosti veřejného sektoru jsme ze 140 hodnocených zemí na 97. místě. Před námi je např. Ukrajina, Moldávie, Rumunsko a další země, což si nemyslím, že bychom úplně čekali. A zvláště alarmující je to, pokud si uvědomíme, že zatímco ve výkonností veřejného sektoru jsme na 97. místě a v případě konkurenceschopnosti, což je záležitost zejména našich podnikatelů, je to místo 29. Čili naši podnikatelé 29. místo, naše veřejná správa a veřejný sektor 97. místo.
Pokud se podíváte na silné a slabé stránky hospodaření našeho státu, což je strana 13, respektive 14, tak zase přečtu, jaké jsou tam základní poznatky, protože je to opravdu minimálně na zamyšlení. U těch slabých stránek naší země, sestavování deficitního rozpočtu v období hospodářského růstu a nízká kvalita rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu. Druhá – výrazný růst běžných výdajů státu a související riziko neudržitelnosti financí v budoucnu. Zásadní problém – neudržitelné finance z hlediska financování veřejné správy a vůbec povinností státu do budoucna, nás upozorňuje NKÚ. Já bych k tomu řekl, to je takový kůrovec ve veřejné správě, to, co tady teď čtu a na co upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad.
Nedostatečné snižování administrativní zátěže a zjednodušení daní poplatníkům. To znamená, nesnižujeme administrativní zátěž, nezjednodušujeme daně, poplatníci to mají čím dál komplikovanější. A poslední, kterou jsem vybral, což je velmi zajímavé a opakuje se to několikrát v té Výroční zprávě a neměli bychom to podceňovat a velmi to souvisí s tím bodem, který tady za chvilku budeme mít, a týká se to fungování naší komise pro zkoumání auditů, a to je podpora velkých potravinářských firem na úkor malých a středních zemědělských podniků. To je prosím nález Nejvyššího kontrolního úřadu, černé na bílém. A já to ještě budu upřesňovat potom.
Tak další – od roku 2014 do roku 2018 poměrně slušně funguje ekonomika. A my jsme v té době navíc na příjmech státu vybrali 270 miliard Kč, přičemž jsme deficit snížili o necelých 60, nebo zhruba 60 miliard Kč. Co je ještě více alarmující, je, že v roce 2018, o kterém je ta zpráva, došlo k nárůstu příjmů o 85 miliard Kč, o nárůstu daňových příjmů. A my jsme vybrali 85 miliard Kč. A poslouchejte, co jsme s nimi udělali, respektive co udělala vláda. Běžné výdaje státního rozpočtu – to jsou ty neinvestiční atd. – narostly
o 86,5 miliardy Kč. To znamená, my jsme vybrali o 85 miliard víc a 86,5 jsme dali na nárůst běžných výdajů. Čili jsme to všechno, slušně řečeno, projedli.
Známá je naše aktivit v oblasti budování dálnic, kdy jsme za rok 2018, respektive naše vláda či ministerstvo dopravy, zajistili vybudování, nebo rozšíření sítě našich dálnic o necelé 4 km. O necelé 4 km.
Nárůst mandatorních výdajů máme na stránce 18. A na stránce 18 je uvedeno, že nárůst mandatorních výdajů narostl tak, že zhruba 55 % rozpočtů je vázáno závaznými mandatorními výdaji. A to, co má vláda k dispozici potom na nějaké kvazimandatorní výdaje nebo investiční výdaje je zhruba 45 %. A to číslo postupně také roste.
Kapitálové výdaje také kolikrát, kdo z vás to sleduje, bylo zmiňováno. Jen stručně zase řeknu, celkový podíl kapitálových výdajů na výdajích našeho rozpočtu v roce 2018 byl 8 %. V tolik krizovém období v roce 2009 byl 11 % z celkových výdajů. Ještě jednou – 8 % v roce 2018 celkových výdajů, 11 % v roce 2009.
Tak teď k těm našim zaměstnancům státu. Mezi lety 2013 – 2017 narostl počet zaměstnanců státu o 18 000. Zaměstnanců státu, prosím vás, to nejsou učitelé, to nejsou policisté, to nejsou hasiči. O 18 000, což je plus 30 miliard Kč ročně. A v roce 2019 podle výhledu státního rozpočtu, protože státní rozpočet ještě není schválen, ale podle výhledu státního rozpočtu je naplánován další nárůst zaměstnanců státu. Ne hasičů, ne učitelů, ne vojáků, ne policistů, o dalších 16 000. To znamená, to je 13 miliard Kč v roce 2019 na další zaměstnance státu, aby všechno lépe fungovalo a například byly včas dodávány dotace vlastníkům lesů.
Jinými slovy, od roku 2013, kdy jsme měli 414 000 státních zaměstnanců, to je včetně učitelů atd., jsme se dostali v roce 2018 na 432 000 zaměstnanců a mzdových, nebo platových nároků ze 144 miliard na 166 miliard Kč. Tak. Teď zajímavá věc, o které se tolik nemluví. Pokud se podíváte na stranu 22, tak stát zřizuje příspěvkové organizace, například nemocnice a další, a když si to na té straně 22 sečtete, což je poměrně jednoduché, protože tam je takový koláčový graf, tak zjistíte, že celkové dluhy příspěvkových organizací států jsou 45 miliard Kč. To je skrytý dluh. Ten není nikde vidět, ale příspěvkové organizace státu mají k roku 2018 v dané Výroční zprávě celkový dluh 45 miliard Kč, které mají ony, to znamená, neobjevuje se to ve státním rozpočtu.
Pokud se podíváte na vývoj daňových příjmů a na růst HDP, tak zjistíte, že vlastně vývoj daňových příjmů v podstatě, v podstatě, abyste mě nebrali za slovo, kopíruje růst HDP. To znamená, není tomu tak, že by najednou při stejném HDP narostl výběr daňových příjmů. Je tomu tak, že jak rostlo HDP, jak rostla výkonnost ekonomiky, jak rostly obraty podniků, tak rostl výběr daňových příjmů, plus minus je mezi tím v podstatě téměř korelace 1. Možná to není jednička, ale je to velmi blízké. To znamená, to povídání, že zůstalo stejné HDP, stejná výkonnost a my lépe vybíráme daně, minimálně z tohoto ukazatele neplyne.
Časová náročnost plnění daňových povinností, to je strana 26. Jinými slovy, kolik daňový subjekt potřebuje hodin na to, aby splnil své daňové povinnosti. Jak je na tom Česká republika. Česká republika je na tom 7. nejhůř, průměrně daňový subjekt v České republice potřebuje na plnění daňových povinností 230 hodin práce. První jsou Bulhaři – 453 hodin, nejlépe na tom je Estonsko – 50 hodin. My máme 230 hodin, 7. nejhorší. To znamená, je to také poměrně další velké zatížení podnikatelů.
Teď se vracím k tomu, co jsem říkal. Budu citovat přímo ze strany 27. ?Byl registrován a zmapován? – a ty zprávy je možné dohledat – ?nerovný přístup k žadatelům o podporu a netransparentnost rozdělování dotací.? Např. zpráva NKÚ č. 17/26, čtu: ?V rámci podpory z programu rozvoje venkova a upřednostňování? – pozor, program rozvoje venkova – ?NKÚ říká? – nikde to nepíšeme, třeba Mladá Fronta dnes teď poslouchá – ?NKÚ říká, z programu rozvoje venkova došlo k upřednostňování velkých firem na úkor malých a středních podniků.? Strana 27 zprávy NKÚ, černé na bílém. Takže takhle to je.
Dále – ICT a ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí je ministerstvo, kde si myslím, že každý druhý člověk je ajťák. V roce 2013 na ministerstvu práce a sociálních věcí stál informační systém ročně 2,5 miliardy – 2,5 miliardy! – a bylo to 12,7 % z celkových nákladů na ICT na všech ministerstvech. Kam jsme se dostali v roce 2018? Je to 7,5 miliardy. Z 2,5 miliardy, jak to všechno zrychluje a je to potřeba lépe organizovat, 7,5 miliardy, a je to 21,7 % z celkových nákladů všech ministerstev. To je naprosto šílená suma, 7,5 miliard ročně jde na informační technologie a zajištění informačních systémů, které se používají na ministerstvu práce a sociálních věcí. 7,5 miliard, to je víc než celá dotace na dopravu seniorů a studentů.
Neuvěřitelnou položkou je Národní elektronický nástroj. Známe – NEN – Národní elektronický nástroj. Nikdo ho nepoužívá, stál 230 milionů! Nikdo ho nepoužívá, nebo skoro nikdo, 230 milionů za Národní elektronický nástroj, který, pokud může, tak ho nikdo nepoužívá.
Další. Co se týká úrovně digitální veřejné služby, jsme 7. od konce v Evropské unii. Najdete to na straně 30. Oblíbené stavební povolení, str. 38, ze 190 hodnocených jsme na 156. místě, průměrná délka vyřizování stavebního povolení je 246 dní. Pokud se to týká výstavby dálnice, tak je to průměrná délka 13 let. 13 let a za dobu 2013 – 2017 jsme vybudovali 79 km dálnic.
A teď poslední na závěr, což považuji za vůbec nejvíce alarmující a řekl bych, identifikaci nemoci tohoto státu, a to je znovu konstatování toho, že dochází k nevyhodnocování toho, zda prostředky vynaložené dotacemi, prostřednictvím dotací, jsou poskytovány efektivně. Str. 54, životní prostředí, a str. 58 ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Str. 54 – já ty stránky říkám proto, kdyby si to náhodou nějaký novinář chtěl najít, tak by to měl jednodušší. Nevím, jestli to někoho bude zajímat, ale je to tak. Str. 54, cituji: ?Z dlouhodobého pohledu Nejvyššího kontrolního úřadu zásadním přetrvávajícím negativním jevem při poskytování podpor je? – pozor – ?nevyhodnocování jejích přínosů, popřípadě dopadů na nedostatečné nastavení ukazatelů pro sledování a vyhodnocování přínosů projektu? – tam se dávají ty prachy – ?a cílů upozorňoval NKÚ už v rámci této kontrolní akce.?
To znamená příklad. Stát nevyhodnocuje, zda podpory projektů skutečně přispívají ke zlepšení například kvality ovzduší nebo zvyšování energetické účinnosti. Čili dáváme peníze na izolace, dáváme peníze na zateplení, dáváme peníze na kotle atd., akorát si nevyhodnocujeme, jestli nám to něco přináší, nebo nepřináší, protože to prostě není potřeba. Ministerstvo školství, str. 58, aby v tom životní prostředí nezůstalo samo, opět cituji, str. 58: ?Z materiálů MŠMT nebylo jasné, čeho chce podporou práce s dětmi a mládeží dosáhnout. Jedinými sledovanými ukazateli byly v kontrolovaném období objem vyplacených prostředků a počet podpořených organizací.? Dobré, ne? Představte si, kdybychom to udělali na městě někde. To by vám dali.
Takže to je ta kontrola toho, jak se nám ty peníze, které daňoví poplatníci odevzdali, potom efektivně využívají a následně se kontroluje jejich efektivní využití. A pak nazpátek, strana 56 a strana 81 – ?Preference velkých podniků a existence střetu zájmů?. Strana 56 – ?Z celkové alokace opatření ve výši 3,8 miliardy Kč vyčlenilo ministerstvo zemědělství více než 2,8 miliard Kč, to je 74 %, pouze na 1 konkrétní oblast podporující vývoj při zpracování zemědělských produktů...? Znáte ten vývoj, to jsou ty nový chleby. ?...kde nastavilo pravidla tak, že většinu schválených žadatelů tvořily velké potravinářské firmy, které dotace místo do vývoje a inovací vynakládaly na pořízení strojů, technologií a na stavební úpravy. Naproti tomu k podpoře malých a středních podniků, pro které byly dotace původně určeny, nedochází. Ať už vinou složitých dotačních podmínek,? protože vždycky toho malého umlátíte, protože on nemá ty lidi, ?nebo tím, že ministerstvo zemědělství vybralo takové oblasti podpory, o které nemají podniky zájem. V konečném důsledku podpora nefunguje u tří ze šesti oblastí. A jde přitom o ty oblasti, které měly pomoci malým a středním podnikům.?
To je prosím strana 56 zprávy NKÚ. Takže tady někdo rve těm velkým a nedává prachy těm malým.
Strana 81, a tím skončím, omlouvám se, ale myslím, že to není úplně tak nezajímavé čtení, 81, citace: ?V případě zemědělských dotací ministerstvo zemědělství zvýhodňovalo velké podniky, a to zejména při realizaci finančně náročných projektů, pro které ministerstvo zemědělství nastavilo,? pozor, ?nastavilo jednodušší podmínky pro získání dotací než pro malé projekty realizované mikropodniky.? To znamená, velké podniky, které mají velký reparát, měly jednodušší podmínky než malé podniky pro malé mikropodniky pro malé projekty.
?Malými nebo středními podniky milionové dotace pobírají velké podniky, které navíc vykazují zisky v řádech stovek či desítek milionů korun a patří k hlavním potravinářským a zemědělským soukromým společnostem v České republice. Např. v opatření spolupráce, konkrétně v podopatření 1622, financovaném z programu rozvoje venkova v letech 2014 – 2020 tvořily až 70 % příjemců dotací velké podniky, které čerpaly dotace,? a to už jsem říkal předtím, že to už se v té zprávě opakuje, ?často opakovaně. A to v desítkách až stovkách milionů korun. K podpoře a zvýhodnění mikropodniků malých a středních podniků příliš nedochází.? Zase kontrolní nález č. 17/26.
Takže takhle vypadá obsah zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Já jsem vybral jenom ty věci, které mě zaujaly nebo mi připadaly nejvíce alarmující. Na základě toho jsem si dovolil připravit návrh na usnesení, které vy jste dostali, a která reaguje na tu zprávu. Já jsem se snažil tady ty důvody uvést, případně to znovu zopakuji, ve kterém navrhuji, aby Senát požádal Vládu ČR, aby při využívání státního rozpočtu – vládu a ministerstva, pardon – se chovaly efektivněji a odpovědněji. Co znamená efektivněji? To znamená, aby už nezvyšovaly náročnost nevýkonného veřejného sektoru, kde jsme na tom, já nevím, 156. místě, ale nárůst běžných výdajů. Protože neodpovědné chování znamená, že ty finance, které financují provoz, jsou neudržitelné.
NKÚ říká, že když to takhle poroste, že to nezvládneme a že ten systém musí zkolabovat. Takže to je ta první tečka. Druhá – aby při poskytování finančních prostředků ve formě dotací z národních nebo evropských zdrojů důkladně ověřovali naplnění cílů jejich poskytnutí. To je to školství, jak jsem uváděl ten příklad, a to je to životní prostředí, jak jsem uváděl ten příklad. A třetí – zejména nastavením pravidel poskytování dotací neupřednostňovali velké firmy oproti malým a středním firmám. To je to, aby nedělali jednodušší podmínky pro ty velké a složitější pro ty malé. Spíše naopak.
Takže snad jsem vysvětlil, proč to usnesení navrhuji a případně, pokud uznáte za vhodné, budu vděčný za jeho podporu. Děkuji za pozornost.
