Vystoupení předsedy Senátu Miloše Vystrčila na tiskovém brífinku k aktuálním informacím ohledně prezidenta republiky
Praha, Senat
Dobrý den, dámy a pánové,
omlouvám se, že vás v podvečer takto v pátek svoláváme do Senátu, ale vzhledem k těm informacím, které se objevily na sociálních sítích a v médiích, to považujeme za nutné a správné, abychom tady společně jako členové Organizačního výboru a zároveň i členové vedení Senátu řekli několik slov k situaci, která se týká prezidenta republiky a Kanceláře prezidenta republiky.
Na úvod, právě vzhledem k tomu, co se všechno objevuje zejména na sociálních sítích, ale publikují to i některá média, si dovolím zopakovat některá fakta a informace, které jsou platné a jsou někdy uváděna zkresleně.
Tou první věcí je, že, znovu opakuji, že k tomu aby normálně a standardně probíhala jednání vlády a následně se sešla Sněmovna na své ustavující schůzi, není potřeba žádný čin pana prezidenta. Jinými slovy, minimálně do 8. listopadu není nutný žádný krok pana prezidenta k tomu, aby vše fungovalo úplně normálně a standardně.
Druhá věc a třetí, k článku 66 a jeho vysvětlování. První věc. Aktivace článku 66, a pokud ta aktivace bude úspěšná, nebo by byla úspěšná, to je přesnější, v Poslanecké sněmovně a Senátu, tak nedochází k tomu, že by prezident České republiky přestal být prezidentem. Je nadále prezidentem České republiky a jeho pozice mu zůstává.
To znamená – článek 66 není o odvolání prezidenta České republiky, je pouze o tom, zda prezident je způsobilý dělat práci, která mu z Ústavy přináleží.
A ta druhá věc se týká právě té mé poslední věty. Článek 66 je ochranou prezidenta České republiky jako instituce a jako osoby.
Jako instituce je to ochrana toho, aby, i když prezident nemůže, tak byly konány činnosti, které konány býti musí. Je to stejné, jako když někdo dlouhodobě onemocní, dočasně, zdůrazňuji dočasně, tak potom dochází k tomu, že za něj někdo jiný dělá svoji práci. V případě aktivace článku 66 jsou to premiér a předseda Poslanecké sněmovny. A ta druhá věc, která souvisí s ochranou prezidenta České republiky jako osoby, spočívá v tom, že on vlastně, když je nemocný, tak nemusí pracovat. A má klid, má klid k tomu, aby se mohl léčit a vrátit se nazpátek potom do své funkce a začít vykonávat svůj úřad.
To znamená, že článek 66 je ochrana prezidenta jako funkce a prezidenta jako osoby. To první, aby dál byly konány činnosti, které konány býti musí, a to druhé, aby ten, kdo je nemocný, dočasně nemocný, se mohl vyléčit, měl klid, měl zabezpečený citlivý a lidský přístup a poté, co se vyléčí, se znovu mohl vrátit do své pozice a mohl vykonávat svůj úřad.
Tolik na vysvětlení ke třem věcem, které jsou velmi důležité, a omlouvám se, ale často bývají interpretovány velmi zkresleně.
Druhá věc. Činnost Senátu a pozice prezidenta republiky. Jsem přesvědčen, že Senát od samého počátku zdravotních problémů prezidenta republiky, je maximálně činný a dělá všechno, co mu z Ústavy a případně z toho pohledu, že jsme veřejní činitelé, přísluší.
Zaprvé jsme slušně, a Senát je slušnou institucí, čekali, zda Kancelář prezidenta republiky sama od sebe nezačne normálním, klasickým a přehledným způsobem informovat o tom, zda prezident je, či není způsobilý vykonávat úřad prezidenta republiky. Poté, co se tak nestalo, tak někteří z nás k tomu Kancelář prezidenta republiky veřejně vyzvali a opět jsme čekali. Poté, co naše veřejné výzvy nenašly odezvu, tak jsme uspořádali mimořádný Organizační výbor, na kterém jsme se dohodli, že pošleme písemnou výzvu Kanceláři (prezidenta) republiky, aby nás informovala o prognóze zdravotního stavu prezidenta republiky – ne ve smyslu, jakou má diagnózu a jak je léčen, ale ve smyslu toho, jaká je prognóza, že je nebo bude schopen vykonávat svůj úřad.
Dopis šel v pondělí, dnes je pátek a odpověď nemáme. Protože do pátku jsme odpověď neobdrželi a zároveň se staly další věci, že to vypadá, že prezident je či není s výkonem úřadu prezidenta republiky schopný, tak jsem dnes i na základě, konzultací s některými členy Organizačního výboru odeslal na ředitele Ústřední vojenské nemocnice, pana profesora Zavorala, dopis, ve kterém se i jeho táži, táži se nemocnice jako instituce i pana profesora Zavorala jako profesora a jako lékaře, jak to s panem prezidentem je z hlediska jeho zdravotní způsobilosti vykonávat svůj úřad, a očekávám, že pan ředitel nemocnice bude rychlejší, než je Kancelář prezidenta republiky. Protože to považujeme za zásadní a nechceme, aby bylo prozrazováno jakékoliv zdravotní tajemství. To nás nezajímá, nás zajímá jediná věc, a tou je, jak to vypadá v současnosti a jaká je prognóza z hlediska fungování pana prezidenta jako toho, kdo zastává svůj úřad, a zda je schopen ho zastávat.
Takže tolik k činnosti Senátu a jeho aktivitě z hlediska toho. Sledujeme to opravdu velmi pečlivě, já osobně konzultuji i s některými nově zvolenými poslanci, o kterých předpokládám, že potom budou mít významný vliv na fungování nové Poslanecké sněmovny, celý postup. A naším cílem je udělat všechno pro to, aby pan prezident měl klid, aby k němu byl citlivý přístup, aby k němu byl lidský přístup, ale zároveň zajistit to, abychom věděli, že až bude pan prezident potřeba k rozhodování, což se stane poté, co by měl přijmout demisi vlády, tak abychom věděli, zda toho je, či není schopen, a pokud toho nebude schopen, tak abychom byli připraveni tuto situaci řešit. A my jsme připraveni tuto situaci řešit.
Upozorňuji – nemůžeme ji vyřešit sami. Musí být pro jak Poslanecká sněmovna, které se to dotýká v tomto případě, v případě o jednání ve vládě a fungování vlády, více než Senátu, a musí být připraven Senát.
My připraveni jsme. Upozorňuji, že po 21. říjnu Sněmovna až do své ustanovující schůze 8. listopadu logicky připravena není, protože se nesejde. To znamená, tady je jasné, že tu existuje čas, a já si myslím, že je správné, pokud ten čas využijeme k tomu, že se člověk, který je nemocný, mohl vyléčit nebo léčit, a jednak k tomu, že my budeme dělat všechny kroky pro to, aby v okamžiku, kdy bychom museli aplikovat článek 66, respektive ho aktivovat, abychom na to byli dobře připravení, a aby nedošlo k žádným problémům.
A poslední třetí věc se týká Kanceláře prezidenta republiky a její komunikace a obecně péče pana prezidenta. Já osobně jsem přesvědčen, že pokud se bavíme a pokud mluvím o zaměstnancích Kanceláře prezidenta republiky, zejména těch nejvíce zmiňovaných, tak potom jsem přesvědčený, poté, co jsem zažil a co jsem mohl sledovat, že pan prezident není v dobrých rukou. Není v dobrých rukou a nejsem si jistý, že všechny kroky, které jsou učiněny Kanceláří prezidenta republiky, jsou s panem prezidentem konzultovány, a že s nimi se všemi souhlasil.
Samozřejmě nevím, jak to je. Jak jsem já měl příležitost poznat pana prezidenta, tak jsem přesvědčen, že minimálně některé věci by neschválil, respektive by s nimi nesouhlasil. To, zda tomu tak je, či není, bohužel nemáme šanci se dozvědět a nemyslím si, že je možné se to dozvědět osobními schůzkami s vedoucími představiteli Kanceláře prezidenta republiky. Bohužel.
Můj závěr u té třetí části je jasný. Bohužel náš prezident není v dobrých rukou, pokud se bavíme o Kanceláři prezidenta republiky.
