Zákon o odpovědnosti za přestupky - senátní návrh
Praha, 13. schůze Senátu
Návrh senátního návrhu zákona senátora Iva Valenty, Lumíra Aschenbrennera, Michaela Canova, Zdeňky Hamousové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (Tisk č. 193)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 09:41:03 - 09:42:18:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom jsem se přihlásil takhle dopředu, protože jsem chtěl reagovat na pana kolegu Dienstbiera, který v některých případech velmi umně využívá svých znalostí a cituje vždy části nějakých právních předpisů. Tentokrát se toho dopustil v případě listiny základních práv a svobod, citace čl. 14, kde odcitoval pouze odst. 1 toho čl. 14, který říká, že svoboda pohybu a pobytu je zaručena, předpokládám, že neúmyslně, zapomněl odcitovat odst. 3 čl. 14, a ten odst. 3 čl. 14 říká, tyto svobody, tím jsou myšleny ta svoboda pohybu a pobytu, tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestli je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, teď poslouchejte, k udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých, na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. To je odst. 3 toho čl. 14, ze kterého nám odcitoval pan kolega Dienstbier pouze odst. 1.
čas 10:23:42 - 10:25:54:
Vážený pane předsedající, omlouvám se, dneska jsem asi odsouzen debatovat s panem senátorem Dienstbierem. Pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího, jednak se omlouvám, že jsem byl nepozorný v rámci vašeho vyjádření a opomněl jsem, nebo jsem nezaznamenal, že jste zmiňoval i odstavec 3 článku 14, s tím, že nejen na mě, a jak jsem potom v kuloárech konzultoval, i na ostatních, vaše vyjádření minimálně působilo tak, že málem to vypadalo, že není možné zakázat vstup do národních parků a podobných lokalit, protože by to bylo v nesouladu s Listinou práv a svobod. A ještě jednou se omlouvám.
Druhá věc. Teď se musím vyjádřit k odstavci 4 článku 4, kde je napsáno, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Myslím si, že podstatou návrhu zákona je, aby ti lidé, kteří narušují veřejný pořádek, neměli už možnost na daném místě veřejný pořádek narušovat a aby bylo možno jim tam zakázat pobyt. To je podstata.
A smyslem návrhu zákona je, aby tito lidé věděli, že pokud tak budou činit někde jinde, že jim to také může být zakázáno a tudíž by se mohlo stát, nebo věřím tomu, že pokud jsou rozumně myslící bytosti nebo aspoň trošku rozumné, že to nebudou činit nikde, nebo to velmi omezí. Takhle to je a takto většina lidí, kterých se to týká, ne všichni, ale většina takto uvažuje, a pokud budou vědět, že pokud někde budou narušovat veřejný pořádek, že se následně může stát, že už tam nikdy nebo nějakou dobu nebudou moci přijít, tak je velmi pravděpodobné nebo je pravděpodobné, že toto chování omezí.
To je celé. A můžeme to samozřejmě interpretovat i tak, že se fandit nebude a pak je to otázka toho, jaké s tím máme zkušenosti. A evidentně někdo s tím má zkušenosti nulové, někdo velmi velké a někdo průměrné, a podle toho se možná k tomuto zákonu stavíme.
