Zákon o opatření ke zmírnění dopadů SARS-CoV-2 na nájemce byt.
Praha, 20. schůze Senátu
Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (Tisk č. 234)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:41:59 - 11:51:18:
Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já si spíše dovolím takové dvě obecné poznámky s tím, že potom už je nebudu opakovat při projednávání těch dalších zákonů, ale protože paní ministryně tady dnes také zastupovala pana premiéra, tak bych si zároveň dovolil ji zdvořile požádat, aby tyto věci, co tady budu říkat, pokud to uzná za vhodné, opravdu na vládu přenesla.
Ta první věc, kterou chci říci, je, že my jsme dnes v mimořádné situaci, kdy vy jste nuceni často zákony vymýšlet přes noc, není na to tolik času, neprochází to různými připomínkovými řízení, z čehož nutně plyne, že ty zákony, které potom předkládáte do sněmovny, nemohou být úplně dokonalé, nejsou kvalitní, děje se to, že v té sněmovně jsou potom dopracovávány. Následně potom přichází k nám do Senátu. Protože to takhle je, tak Senát dělá dvě věci, snaží se vytvořit nějaký časový prostor pro to, aby ještě bylo možné před jednáním Senátu zákony projednat a případně opravit či upravit, proto jsme například projednávali před týdnem pouze tři zákony, aby na ty ostatní, které jsou také nekvalitní, jako byly ty první tři, já se omlouvám, že to říkám, tak to bylo, tak byl nějaký čas na to, abychom případně některé věci ještě mohli opravit a upravit. My jsme 25. března se souhlasem všech předsedů klubů a se souhlasem všech předsedů výborů řekli, že pokud si vláda bude myslet, že by bylo dobré ještě nějaké zákony nějakým způsobem doupravit, že jsme připraveni k jednáním, i neformálním jednáním.
Já nemám zprávy od žádného předsedy výboru, že by k nějakým, kromě formálních jednání, na výborech došlo, k tomu, že někdo řekne, podívejte se, my po Poslanecké sněmovně, s tím, co z ní vyšlo, nejsme spokojeni, pojďme se bavit, jak to ještě opravíme v Senátu, protože jsme v úplně mimořádné situaci. My ještě na některé věci jsme zapomněli. Ale byli bychom rádi, aby se tam dodělaly. Nevím, zda tomu bylo tak například u tohoto zákona, protože tady teď máme pozměňovací návrhy, které jsou podobné nějakému švédskému stolu, teď vy si, paní ministryně, z toho budete vybírat, proč jste si nevybrala už dopředu, proč jsme to nemohli projednat tak, aby to bylo co možná nejlepší, byť to nebude kvalitní. To znamená, ta moje první obecná poznámka, zdůrazňuji, že opakovaná, prosím pěkně, Senát má zájem na tom, aby zákony byly co možná nejlepší a kvalitní, aby pomohly překonat tu těžkou situaci. Jsme připraveni se o tom bavit i mimo standardní jednání. Ale nemůžeme se o tom bavit tak, že bude telefonovat předseda výboru nebo předseda klubu nějakému ministrovi, aby se ho zeptal, jestli náhodou by neměl čas na to, aby se s ním o tom pobavil, nebo nějaký náměstek. To musí jít z druhé strany. Buď to z té druhé strany půjde nebo to nepůjde. Já nemám zprávy o tom, že by to nějak intenzivně z té druhé strany přicházelo, že by někdo z druhé strany, to znamená z té vlády, chtěl nějakým způsobem ještě některé věci opravit, protože si uvědomil, že na to měl málo času, tudíž se tak nemohlo stát v rámci toho jednání ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně. Velmi prosím, zvažte ještě jednou tuto nabídku, opravdu se k ní zkuste postavit jinak, než se k ní doposud stavíte.
Ten nouzový stav ještě nějakou dobu bude trvat, možná ještě k některým zákonům bude potřeba se o tom bavit. To je moje první věc, kterou tady mám. Troufám si říct, že takový pozitivní postoj k té spolupráci měla naprostá většina senátorek a senátorů. Opravdu, opakuji se, nemám pocit, že by si to někdo významně z té vlády uvědomil, minimálně, je vás velmi málo. Jediné, co můžu v této chvíli udělat, je, že v tomto smyslu, teď mířím k těm třem zákonům, které jsme probírali před týdnem, musím se pozitivně vyjádřit k paní ministryni Maláčové. Ta jediná se starala, zajímala, bavili jsme se dopředu o tom, jakým způsobem a co budeme projednávat.
Teď druhá věc, kterou k tomu mám, zase se týká dnes jenom tří zákonů, dva o nájmech, jeden o cestovním ruchu. Ty zákony jsou často psány způsobem, kterému fakt nerozumím, to je tak, že staví lidi proti sobě, skupiny lidí proti sobě. Nájemce a nájemníky. Zákazníky a pořadatele zájezdů. Staví je proti sobě, aniž by jakkoli tu skupinu, kterou potom, řekněme, tím zákonem znevýhodníme, zároveň nějak sanoval, říká jenom, my vám potom někdy pomůžeme. My ten program připravujeme. Aby bylo jasné, o čem mluvím. V tomto případě je to jasné. My vlastně pomáháme nájemníkům tím, že část té odpovědnosti přenášíme na pronajímatelé, s tím, že zároveň pronajímatelům ale nenabízí stát žádnou pomoc v tomto daném okamžiku, kdy my to projednáváme. Když se o to zajímáme, zjistíme, že na MPO se připravuje nějaký program, který by v nějakém okamžiku měl udělat naprosto logickou věc, a to je, když jsme se rozhodli nějaké skupině lidí, z cestovního ruchu, z bytového, řekněme, hospodaření, pomoci, protože jsou v situaci, kterou nezavinili, tak kde je ten podíl toho státu, kde je ta pomoc toho státu? Ten stát pomáhá podnikům, kurzarbeit vymyslel, stát pomáhá OSVČ, vymyslel kompenzační bonus. Kde je pomoc toho státu v případě bydlících a pronajímajících? Kde je pomoc toho státu v případě těch, co pořádají zájezdy, a těch, co si je zaplatili? Kde je? Zatím nikde není, ty zákony máme projednat, s tím, že jediné, co se dozvíme, je, my to připravujeme. Když to jde bez tohoto, tak v té společnosti vzniká úplně zbytečné napětí, které následně vy budete sanovat nějakými dalšími programy, o kterých dneska, my, když o tom máme hlasovat, nic nevíme, a pak samozřejmě jediná možnost, jak my můžeme reagovat, je, že se snažíme těm, co jsou nějakým způsobem v tom zákoně, řekněme, potlačeni, pomoci. Viz ten pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy říkáme, dobře, jestliže dnes stát tlačí na to, nebo ten zákon tlačí na to, aby ta odpovědnost přešla více na pronajímatele, oni byli znevýhodněni, tak my chceme státní záruku. To je v zákoně, v pozměňovacím návrhu. Zrovna tak v případě cestovního ruchu, kdy vlastně část problémů cestovních kanceláří se přenáší na bedra klientů.
Já tedy za sebe, abych nějak skončil svoji obecnou poznámku, chci jenom říct, že chci velmi poprosit, aby tímto způsobem jsme zákony nepsali, abychom lidi proti sobě nestavěli zákony, nezpůsobovali vznik nějakých napětí, které je úplně zbytečné. Můj názor je, že není možné, aby stát v těchto případech neřekl, ale já vám pomůžu, pomůžu vám tímto způsobem, zároveň s tím, jak předkládá zákon. Protože ti lidé za to fakt tentokrát nemohou. Nemohou za to, že tady vznikla nějaká nařízení, která jim neumožňují otevřít kadeřnictví, nebo neumožňují platit nájem atd. To, že se tak neděje, je velká chyba, my potom dostáváme stovky emailů, kdy jedna skupina nám říká, udělejte a), druhá skupina nám říká, udělejte b). A obě mají pravdu. Protože tam chybí to c), to je ta pomoc toho státu, který řekne, ano, jsme v problému, tak problém rozložíme na nájemce, pronajímatele a stát. A v tomto případě my dnes třeba při tomto zákoně stát chybí. Jako mi chybí u toho zákona o cestovním ruchu. Není tam, odpověď je, on tam jednou bude, my už něco připravujeme. To my přece nemůžeme v tomto okamžiku tušit, nemůžeme vědět, jak to vypadá. To je moje obecná poznámka.
Už nebudu mluvit v tomto smyslu k cestovnímu ruchu, už nebudu mluvit v tomto smyslu k tomu dalšímu zákonu o nájmech. Říkám to tady najednou jako jednu svoji obecnou připomínku.
A úplně na závěr, můj názor k tomu, jak bychom se k zákonům měli postavit, jsou to všechny tři zákony, dva o nájmech, třetí o cestovním ruchu. Já si myslím, že nemáme jinou možnost než nakonec zvolit tu nejlepší z těch špatných možností, to znamená, těm, co jsou vlastně určitým způsobem biti za to, jak ten zákon je postaven, což jsou v našem případě třeba pronajímatelé atd., tak pomoci, to znamená, říci, dobře, my chceme, aby tam nějaké garance stát dal, přijmout pozměňovací návrhy, které půjdou v tomto směru. Jestli stát to potom ještě napraví nějakými dalšími dotačními programy, tak to bude jedině dobře, protože my potřebujeme, aby podnikatelé a lidé, kteří dnes zaměstnávají pracovníky, měli nějakou jistotu, věděli, že se na stát můžou spolehnout. Ze zákonů, které my projednáváme, na mě to takhle nepůsobí.
Děkuji za pozornost.
