Zákon o pedagogických pracovnících
Praha, 7. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů (Tisk č. 53)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 18:03:01 - 18:15:43:
Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, tady jsem si napsal, někde jsem to četl a věřím, že si to z nás tady všichni myslíme, že naše děti by měli učit ti nejlepší. A já se přiznám, že si nemyslím, že k tomu děláme ty správné kroky. Já si myslím, že v poslední době hrozí školství takové tři rány, které obdrží a které jen velmi obtížně bude zvládat, pokud s tím něco neuděláme.
U té první, já to tady jen zopakuji. Možná z trochu jiného pohledu už tady mluvil pan kolega, ctěný senátor Michael Canov, a to je, jak někdo začal upravovat osnovy tak, aby například vypadly Newtonovy zákony nebo rozdíl mezi sloučeninou a prvkem nebo rozdíl mezi planetou a hvězdou a tak dále. S tím, že to, co tady Michael Canov neříkal a co řeknu já, je, že ten problém, se mi zdá, je v tom, že ti, co o tom rozhodují, netuší, kdo to je pedagog a co znamená učit. Protože když vy, pane ministře, například učíte zákon setrvačnosti, tak to není o tom, že to těleso setrvává v klidu nebo v pohybu a tak dále, to je o tom, že vy říkáte, že tak se chovají i jiné systémy. Dokonce i živé systémy, že i takový Senát je takový tanker. A když s ním chcete pohnout, že je to možné udělat dvěma způsoby. První, že dáte prudkou a přesně mířenou ránu a pak hrozí, že se to celé rozpadne, nebo tlačíte postupně a pomalu a tím měníte směr. A ono to není na první pohled moc vidět. A to by měl umět pedagog, protože se to učí na té pedagogické fakultě. A on se tam učí učit. Já jsem se tam učil učit, prosím, pane první místopředsedo, opravdu, prosím, já jsem se tam učil poznávat zejména na 2. stupni základní školy, jestli mladý člověk je, nebo není doma týraný, jestli má nějakou vadu a nedá se mu pomoci ve smyslu například, že je dyslektik nebo dysgrafik. Já jsem se tam učil poznávat vlastnosti a povahové rysy dětí, abych věděl, jak k nim potom mám v rámci individuálního vzdělávání přistupovat. To všechno já jsem se na přírodovědecké fakultě, a na tyto věci jsme chodili na pedagogickou fakultu, učil. Já jsem se tam učil, jaké jsou Komenského zásady, které se mají při vyučování používat, přiměřenost, názornost, systematičnost, postupnost. A protože například členové vlády toto neví, tak zasazují školství druhý úder, že nepřiměřeně, nesystematicky, nepředvídatelně mění pravidla. To je proti všem zásadám výuky. A tím pádem děti a studenti neví, na čem jsou.
Tzn. první úder, vyjímáme z osnov věci, které nám dávají informaci o tom, jak funguje svět. Jak funguje svět. Ne, jak funguje zákon setrvačnosti. Druhá věc, my vnášíme do systému chaos a říkáme: "Budou maturity, nebudou, z toho jo, z toho ne," a tak dále. Děláme všechny ty věci, co by dobrý pedagog dělat neměl.
A teď k tomu, co tady máme dneska, to je ten zákon o pedagogických pracovnících. A potom ten oslavovaný § 9 a). Já jsem tady slyšel asi dva odpůrce § 9 a), já jsem třetí. Ani jeden z nich neřekl, že se bojí toho, že by přišel někdo do školy, kdo by ji chtěl devastovat, kdo by jí chtěl ublížit, kdo by něco neuměl. Nikdo to neřekl. Přesto obhájci § 9 a) to všichni použili jako důvod, proč by tomu tak nemělo být. Pokud bych hledal systémové nebezpečí, které hrozí, tak mi, prosím, řekněte, proč by Miloš Vystrčil chodil studovat pedagogickou fakultu, když chce být učitelem, když si může vystudovat odbornou fyziku nebo odbornou matiku a následně půjde učit? A dodělá si pedagogické minimum nebo pedagogické vzdělávání. Proč by lidé měli chodit studovat na učitele, když to půjde potom udělat jinak a učitelem vlastně na základě výběru ředitele, když budu dobrý a schopný, mohu být, aniž bych pedagogickou fakultu studoval, aniž bych se v těch věcech, které jsou základem toho, co má učitel dělat, tzn. dobře učit, studoval dopředu, ale můžu si to doplnit potom, až se rozhodnu, až si vystuduji něco jiného a zjistím, že možná by bylo lepší učit, tak tedy půjdu učit a dodělám si to. Mám na to tři roky. To je přece bezvadné. Ale budou nás potom učit ti nejlepší? Budou? Já jsem přesvědčen, že nebudou, protože ti nejlepší vědí, že chtějí učit, studují to, jak se učí, jak se má učit, a pak učí. Někteří odejdou.
Druhý mýtus. Máme málo učitelů. My nemáme málo učitelů, my máme málo učitelů ve školách. Jinak jsem pochopil, že 50 % absolventů pedagogických fakult neučí. A my je nechceme vrátit do škol, ty, co neučí. My chceme najít jiné, co nestudovali pedagogické fakulty a dostat je do škol. Těch 50 %, co neučí a mohli by učit, ty necháme být a nijak speciálně se na ně nezaměřujeme. Ale my je tady máme, oni mají vystudováno. To ale přece nevadí, tím se zabývat nebudeme.
Pak tady mám tu věc, o které už mluvil pan senátor Adámek, a mluvil mi z duše. A to je, že 6 až 9 je něco úplně jiného než střední škola. A úplně něco jiného než gymnázium. Úplně něco jiného než gymnázium. A jakože na gymnáziu jsou vybrané děti, tak těch s tou vadou, ti, co potřebují přístup řekněme toho typu pedagogického, je tam mnohem méně a poradí si. Ale pak je 6 až 9, kde tedy potřebujete být dobrý pedagog, a kde to, co umíte s tím dítětem, jak ho motivujete, je mnohem důležitější kolikrát, jak umíte tu pedagogiku než to, jakým způsobem jste odborně vzdělán, a jestli napíše Schrödingerovu rovnici nebo nenapíšete. Je to podle mě zásadní věc a já v žádném případě nemohu podpořit to, abychom pustili tímto způsobem tu pedagogiku na volno a řekli, že je možné udělat to, že každý, kdo je šikovný a koho si ředitel vybere, tak může učit, a říkali, že ten ředitel to přece dobře zváží. Já to připouštím, že ředitelé jsou za to odpovědní, ale potom se ptám, a dneska to dobře nezvažují? Dneska to nejsou schopně dobře zvážit? A potom, až to zavedeme, ten § 9a, tak to budou schopni dobře zvážit? Jestli jsou to dobře schopni zvládnout i dnes, tak to dobře zvažují i dnes. A kdybych já byl ředitel a vzal jsem někoho, kdo bude učit, tak samozřejmě bych se s ním domluvil, že bude studovat tu pedagogiku a že si to vystuduje. A nepotřebuji, abych měl v zákoně na to tři roky. Může se stát, že se zmýlím, ale pak jsem špatný ředitel, kterého nepřinutí. Pak jsem špatný ředitel. Když jsem vybral člověka, který mi slíbil, že půjde studovat pedagogiku, a pak ji nejde studovat. Protože jsem ho špatně odhadl a špatně jsem ho vybral. To je problém, který tady je. A říkat, že dnes těm, co nemají pedagogické vzdělání, hrozí, že následně, když někdo přijde, kdo má pedagogické vzdělání a chce jít učit, že je nespravedlivé, že on by nemohl jít učit a šel by tam místo něj tenhle ten? To je jako špatně? Když učitelství je regulované povolání ze zákona? Regulované? To je špatně, když ještě někdo není právníkem, nemá vystudované právo, a dělá v právnické kanceláři a přijde někdo, kdo je právníkem a má vystudované právo, tomu říct, hele, tak si to běh dodělat, rychle nebo začni studovat, a nebo já vezmu toho, kdo má to právo vystudované. To se prostě nedá nic dělat. Jestli mám nevyučeného kuchaře, který se chce nechat vyučit kuchařem, a následně přijde vyučený kuchař, řekne, já chci tam jít vařit, a je to státní zaměstnanec, kdyby to někde bylo, tak je to špatně? Nebo jak to tedy máme? Nebo to jsme v nějaké volné soutěži v případě výuky? Jestli jsme, tak to potom musí být všechno soukromé školství a nemůžeme mít státní školství a nemůžeme mít garantovaný systém vzdělávací. Jinak to takhle nejde. Nerozumím tomu a nemohu se s tímto smířit, s tímto přístupem, a neznamená to, vůbec to neznamená, že si nemyslím, že by někteří vysokoškolsky vzdělaní lidé nemohli dobře učit. Naopak. Také jich znám spoustu, kteří dobře učí. Ale dodělali si pedagogické minimum a normálně učí a jsou úplně v pohodě a nic se neděje. Funguje to.
Takže tolik ode mě, co jsem chtěl k tomu říci. Já za sebe se omlouvám, ale přes to všechno, co zaznělo, tak jsem přesvědčen, že – a to jsem slyšel v kuloárech, tady to nezaznělo – nemůže být jako důvod toho, že je potřeba, aby odborníci s magisterským vzděláním, kteří nemají pedagogické vzdělání, mohli nastoupit do škol, se souhlasem ředitele, to, že nejsme spokojeni s tím, jak jsou vystudovaní učitelé pedagogicky vzděláni. To prostě nemůže být důvod. My nemůžeme tímto způsobem, přijetím § 9a, rezignovat na to, že říkáme, že pedagogické fakulty nedostatečně nebo nesprávně vzdělávají. To je cesta do pekel. Tím jinými slovy říkáte, když to přeženu, tak zrušme pedagogické fakulty, zrušme pedagogické vzdělávání, vezměme ředitele osvícené, kteří budou vybírat ty vysokoškolsky vzdělané a oni nám to potom doručí a tam budou učit jenom to pedagogické vyučování a vzdělávání následně. Vždyť podle mě ten systém nevede k tomu, že se zvýší kvalita výuky. Ten systém vede k tomu, že se celkově ta výuka musí snížit. Jediná možnost, kdy by se mohla zvýšit, je, že v průměru vystudovaní pedagogové jsou horšími učiteli, než v průměru nevystudovaní pedagogové. To je jediná možnost, kdy by se mohla ta výuka zvýšit. Jinak je to úplně postavené na hlavu. Děkuji za pozornost.
