Zákon o registru smluv
Praha, 8. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 67)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:54:56 - 11:59:48:
Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo poslanče, kolegyně, kolegové.
Já se omlouvám, že jsem se přihlásil takhle dopředu a využil jsem přednostního práva, protože jsem chtěl reagovat rovnou na pana předsedu poslance Bartoše a reagovat na ty věci, které se týkají jednorázových cen nakupovaných léčivých přípravků.
Poté, co jsem informaci ohledně povinnosti ceny zveřejňovat vyslovil názor, že to tak úplně být nemůže, neboť zákon o registru smluv měl umožňovat, aby ceny, pokud to ohrožuje konkurenceschopnost firmy, měly být v režimu utajení a nemusely by být zveřejňovány. A v tomto smyslu jsem napsal i dopis panu ministrovi zdravotnictví, který mi odpověděl, že to je pravda. Že to tak vlastně je a že skutečně jednotkové ceny není potřeba zveřejňovat, pokud by samozřejmě nedošlo potom k narušení volné soutěže apod. Takže jsem to sdělil těm tazatelům. A oni mi řekli, že to je bezvadné, že pan ministr tohle sděluje v dopise – ten mám k dispozici, kdyby vás zajímal, ale zároveň existují metodiky ministra zdravotnictví, ve kterých je napsáno – a teď vám přečtu, co je napsáno v těch metodikách pana ministra zdravotnictví, to je hrozná legrace.
?Článek 2: Přímo řízené organizace Ministerstva zdravotnictví jsou nad rámec požadavků zákona? – to je ten zákon o registru smluv – ?povinny uveřejnit v registru smluv informace o jednotkových cenách nakupovaných léčivých přípravků. Výjimkou je postup podle čl. 3 následujících této metodiky? – to znamená, za nějakých podmínek to potom nutné není.
Takže tady je evidentně velký problém, který nevím, jestli je na Ministerstvu zdravotnictví, nebo v registru smluv, ale nefunguje to. A to je přesně důvod, proč tady někteří moji kolegové vystupují. Neboť pokud chceme, aby zdravotnictví bylo funkční, abychom tady vůbec léky mohli nakoupit, tak potom je nutné, aby tady byla možnost chránit si nějaké své know how. A to evidentně i z iniciativy Ministerstva zdravotnictví není úplně jednoznačně umožněno, a proto potom pozměňovací návrhy do registru smluv.
Takže to jenom vysvětlení té situace, o které se tady bavíme. A když už mám slovo, tak obecně k návrhu o registru smluv. Pokud mi nějakou dobu funguje, a pokud někdo sbírá nějaká statistická data, kolik čeho nakupují např. všechny veřejné subjekty, které mají tu povinnost v rámci zákona o registru smluv, tak to se rozhodně za rok nebo za dva neukáže, jestli to ubližuje, nebo neubližuje českému hospodářství. Protože tahle hromadná data se potom používají. A používají se způsobem, že vy stejně potom nepoznáte, jestli se něco stalo, nebo nestalo, pokud se vyloženě nepodíváte na to, že např. – a teď se omlouvám za ten případ – se ukáže, že ve všech městech dodává toaletní papír jedna firma. Protože tak to zkrátka je. Ona věděla, za kolik se nakupuje atd., a udělala to. A to neudělá ani za rok, ani za dva, to tak trvá, tyhle všechny věci.
A já bych nepodceňoval cenu různých statistických dat, která jsou díky strojovému zpracování k dispozici, a které o nás všichni ostatní vědí. Bohužel, Bezpečnostní informační služba se tímto zabývat nechce. Náš kolega Radko Martínek na to několikrát upozorňoval. A já si nemyslím, že to nebezpečí je úplně iluzorní a někde virtuální. Velmi bych v tomto směru nabádal k nějaké opatrnosti. Ta vede nás, lidi věkově starší, k tomu, že všichni jsme trošku obezřetní, když někdo chce všechno někde zveřejnit. Protože pokud bychom si představili, že to skončí přímými přenosy všech veřejných činitelů ze všech akcí a případných jednání, na kterých se pohybují, tak nevím, jestli by stát vůbec byl schopen fungovat, nebo ne.
Takže vždycky všeho do času a všeho s nějakou mírou. A pokud se nám někdy zdá, že ta míra je překročena, tak je to legitimní názor, a neznamená to, že někdo podporuje korupci nebo netransparentní prostředí. Prostě něco možné je, a něco už možné není, a hlavní je, že bychom lidem měli věřit. A pokud začneme zákony psát tím způsobem, že nikdo nikomu nemůže věřit, tak potom se dostaneme do situace, kdy vznikne takové množství byrokracie, že je nezvládnutelné. A hlavně stejně potom ty zákony, které jsme napsali a které přesně popisují, co máme dělat, aby nedošlo ke korupci, musí někdo kontrolovat. A ti, co to kontrolují, protože se nedá věřit vůbec nikomu, tak také samozřejmě ani jim se nedá věřit. Tak to jenom na konec. Děkuji.
čas 13:09:59 - 13:19:03:
Vážený předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Ono to téma je dlouhé, ale ono to je důležité.
Já nevím, jestli v rámci debaty, kterou tady posloucháme, jste si uvědomili, že všichni víme, kdo se těší z politiků největší důvěře v České republice. Největší důvěru mají městská obecní zastupitelstva a starostové. Více než 60 %. Nikdo takovou důvěru nemá. Přesto ti, co tu důvěru nemají, ať je to Senát, nebo Poslanecká sněmovna, nebo vláda, tak vlastně pod registru smluv nespadají úplně. A ti, co důvěru mají, tak z nějakých důvodů by všechno zveřejňovat měli.
Pak řeknu jednu věc, a tu bych považoval za správnou, a také jsme se o tom bavili minule, dneska už to jenom připomínám. Dneska nikdo nebrání žádné instituci, aby zveřejňovala smlouvy. Klidně to může dělat. A nemělo by to být tak, že to bude dobrovolně a bude to součástí třeba politické boje. Až budou v Telči volby, tak tam bude jedna strana, která říká, když mě zvolíte starostou, já budu zveřejňovat. A ten druhý říká, ne, já jsem poctivý, já nekradu, já nevím, proč bych zveřejňoval. Jestli smlouvu chcete, tak přijďte, já vám ji dám a vysvětlím vám, o co se jedná. Má to být tak, že skutečně my, kteří máme menší důvěru než např. starostové, máme říkat, že oni mají zveřejňovat a nemáme to nechat na tom, aby oni tu možnost měli a udělali to?
V době, kdy jsem ještě byl náměstkem hejtmana a hejtmanem byl František Dohnal, tak my jsme jako první v České republice zveřejnili podklady pro jednání Rady kraje. Ta jednání byla veřejná a nebyl na to žádný zákon. Je to tak dodneška. A děláme to proto, že si myslíme, že tak je to správně, že lidi by to měli vědět. Ale má to být skutečně tak, že někdo to ví za každou cenu lépe, zvláště když má menší důvěru než ten, o kom rozhodujeme?
Pak je tady jedna věc, já to tady trošku cítím, někteří z vás to třeba v kuloárech přiznají, ta obava se postavit šíření nedůvěry mezi politiky je čím dál větší. Někteří lidé už se skoro bojí vystoupit a říci, ale to jsou poctiví lidé, tak už po nich nechtějte další a další věci, další a další zveřejňování. Protože budou potom nařčeni, že nechtějí transparentnost, že nechtějí boj proti korupci. To přece je prostředí, které společnosti vůbec v ničem nepomáhá a nekultivuje společnost. Naopak vede lidi k tomu, že vlastně všechno za ně někdo vykoná. Stačí, když se podívají, nemusí se o nic přihlásit, nemusí se o nic zajímat, protože to všechno jim přijde až do bytu, nebo aspoň na obrazovku jejich počítačového monitoru. To si myslíme, že je správná cesta?
A jestli si myslíme, že to je správná cesta, tak proč jenom Česko a Slovensko zvolilo tuhle tu cestu zveřejňování všech smluv? Proč si v Rakousku, když jsme tam byli na služební cestě, klepali na čelo, když jsme jim říkali, co musíme dělat. Oni jsou o tolik horší? Nebo proč to nedělají v Německu? Už pan poslanec říkal, že od roku 2015 máme registr smluv, tak proč to aspoň v dalších třech nebo čtyřech státech na západ od nás nezavedli, když je to tak bezvadný nástroj, který všechno zpřehledňuje, ztransparentňuje a zlepšuje? Proč to není? Nejsme my nějací divní? Náhodou nedegradujeme tu společnost? Neděláme něco, co by takhle být nemělo, protože potom jakási samoočista, autoregulace se tím mýtí?
Já to tady nechci víc rozebírat, ale proboha, to přece není možné. Jestli takhle budeme pokračovat dál, tak se dostaneme k tomu, že za chvilku budeme v situaci, že už národ nebude zvládat byrokracii, která je s tím spojena.
Teď konkrétně k věcem, které máme k dispozici. Dotace a neziskovky. Já tady paradoxně souhlasím s těmi, kteří říkají, je to výjimečné, ale nemám stejný názor jako pan senátor Valenta, už jsem to říkal i na výboru, já si myslím, že když někdo dostává dotaci – a je to kterýkoli jiný subjekt, nemusí to být jenom neziskovka, tak ten, kdo dotaci uděluje, tak si v podmínkách, za kterých dotaci uděluje, může vymínit možnosti kontroly, prezentace, zveřejnění atd. A není potřeba žádným dalším nařízením a zákonem uzákoňovat. Rovněž tak, když dostává kterákoliv obec, nebo kterýkoliv jiný subjekt dotaci, tak potom to je možné tímhle způsobem udělat.
Já jenom ještě k obcím a k té věci. Já jsem zrovna dneska dostal během té debaty, co my tady debatujeme, email od starosty Slavonic, který mi píše, že v setkání ve Slavonicích se mnou nepřijde, protože – cituji – ?Díky nesmyslné, neustálé kontrole všeho a všech stále dokola, jako kdyby na radnicích lidé měli hlavně zájem krást a podvádět, a složité legislativě, která je čím dál náročnější, každou chvíli pracujeme až do večera, v době, kdy se v EU hovoří o snižování pracovní doby a zvyšování platů na úroveň, o které se nám, a starostům v menších obcích speciálně, nemůže ani zdát.? To je vyjádření starosty Hynka Blažka ze Slavonic, který je úplně zničený z toho, co všechno se na ně valí, a přitom je to člověk vyloženě poctivý. A já nevím, že nad tím vůbec přemýšlíme, že takoví lidé, jak tady říkal pan senátor Horník, normálně existují a fungují a že není potřeba neustále je zatěžovat dalšími kontrolními mechanismy.
Takže nejsem pro to, abychom to rozšiřovali na neziskovky. Nechme to na těch, co jim peníze dávají, jak si to potom ošetří, jak je budou kontrolovat. Další věc, s kterou také souhlasím, to tady říkal pan poslanec i pan senátor Adámek, je jasná. Pokud bychom se bavili jen o té změně, kterou tady dneska pan poslanec představuje, tak je to vlastně v duchu toho zákona. Je to narovnání věcí, a není důvod, aby Budweiser měl nějaké povinnosti, a ČEZ nebo ČEPS ty povinnosti neměly. Na druhé straně ta otázka je širší. Obecně ta otázka, jestli to celé je správně. A pokud si někdo z nás myslí, že to celé není správně nebo o tom pochybuje, tak potom je otázkou, jestli má to, co je nesprávně, nějak, v uvozovkách, opravovat. To je věc, která možná některé z nás trápí. Těžko se od toho oprostit, když máme hovořit o nějaké další jednoduché jedné změně.
Teď třetí věc, která je legislativní. My jsme se o ní bavili už na našem výboru. V podstatě jsem tenkrát od pana Michálka jasnou odpověď nedostal. V § 3 zákona o registru smluv se píše: ?§ 3 se nazývá výjimky z povinností uveřejnění?. A teď navazuji na to, co říkal pan poslanec. On říkal: ?My to tam zavádíme proto, protože nebylo možné pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím se k těm informacím dostat.? Ještě jednou: ?My to tam zavádíme proto, protože se pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím k těm informacím dostat.?
A teď slyšte, co je v § 3, odst. 1 toho zákona: ?Prostřednictvím registru smluv? – ten paragraf se nazývá ?výjimky z povinnosti uveřejnění? – ?Prostřednictvím registru smluv? – to je ten zákon, který projednáváme – ?se neuveřejňují informace? – a teď pozor – ?které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.? Rozumíme si? Čili to je napsáno v § 3 toho zákona o registru smluv. Že pokud se k nějaké informaci nemůžete dostat pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, neměla by být nikdy zveřejněna i prostřednictvím zákonu o registru smluv.
A teď tady slyšíme argumentaci, že máme do registru smluv přidat ČEZ, protože se k informacím o ČEZu nemůžeme dostat prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Přičemž v tom zákonu o registru smluv je napsáno, že by se nemělo zveřejňovat nic, co není možné získat pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Takže naši právníci mi to začali nějak vysvětlovat, všichni mi to nějak vysvětlovali. Já jsem to úplně nepochopil, ale zřejmě jsem hloupější než obyčejný občan, normální, protože ten to pochopit má a má vědět, že takhle to jde, a takhle to nejde. To je věc, která tam také je.
Já nevím, to je všechno, skončil bych tím, jak tady říkal pan senátor Adámek, všechno je o lidech. A buď tomu našemu zastupitelskému systému, který je zatížen kontrolami, různými dalšími věcmi, budeme věřit a budeme věřit, že ty lidi jsou schopní v rámci toho našeho systému zastupitelské demokracie navzájem ty věci hlídat, nebo řekneme, že přejdeme na styl přímé demokracie a všichni budou moci všechno kontrolovat, což nám elektronizace umožňuje, akorát naše hlavy nebudou větší. To upozorňuji. Děkuji za pozornost.
