Promítání

Obecně platí, že naše minulá slova a minulé činy se, ať chceme nebo nechceme, do naší současnosti promítají nebo v budoucnosti promítnou.

Dovolím si uvést pro názornost a třeba i zamyšlení tři příklady, které mě v poslední době doslova udeřily do očí.

1. Setkání s velvyslancem Slovenské republiky

Na začátku října jsem mluvil s velvyslancem Slovenské republiky Peterem Weissem, který končil své sedmileté působení v České republice. Kromě jiného jsme se shodli na tom, že je škoda, že jsme v Česku připustili situaci, kdy například při návštěvě slovenského občana v pražském hotelu na první slovenskou větu čím dál častěji reagují většinou mladá či mladý hotelový recepční větou „Do you speak English?“ Je totiž bohužel skutečností, že mladí lidé v Česku přestávají rozumět slovenštině a začínají ji považovat za cizí řeč. Myslím si, že je to škoda a možná jsme tomu mohli zabránit třeba tím, že bychom ponechali v českých veřejnoprávních médiích slovenské filmy či jiné slovenské pořady ve slovenštině. Zkrátka řečeno náš minulý nezájem o zachování porozumění slovenštině při rozhovoru Slováka s Čechem se do našeho života promítl tak, že způsobil u mladé generace zásadní jazykové odcizení Čechů a Slováků.

2. Překonávání koronavirové pandemie

V současné době máme opravdu zásadní problém se zvládnutím koronavirové krize. Jako jeden z hlavních důvodů nelehké situace, ve které se nacházíme, je označován pokles důvěry občanů ve vládní opatření. Výsledkem této nedůvěry je potom často liknavé dodržování nařízených ochranných opatření, ať se to týká povinného nošení roušek, udržování rozestupů apod. Opět se tedy do naší současné situace promítá minulé chování zejména v souvislosti s minulým způsobem oznamování a zavádění ochranných opatření.

3. Opakovaný vysoký deficit státního rozpočtu

Pokud pro rok 2020 máme schválený rozpočet s deficitem 500 miliard korun a v roce 2021 má být deficit státního rozpočtu více než 300 miliard korun, opět nutně musí dojít k tomu, že se toto vysoce deficitní hospodaření promítne do naší budoucnosti. Někdy v budoucnosti budeme totiž muset zapůjčené peníze vrátit.

Předpokládám, že čtenáře stejně jako mě napadají příklady další. Naše minulé konání se někdy až neúprosně promítá i do současného a budoucího života každého z nás. Pokud na to dokážeme jako stát, kraj, obec nebo rodina či občan do budoucna myslet více než doposud, bude to jedině dobře.