Škodí nám, že netáhneme za jeden provaz

RNDr. Miloš Vystrčil zasedá v  horní komoře českého parlamentu od roku 2010. Přehled o  problémech malých měst a  veřejné správy obecně má nejen díky svému členství v senátním výboru pro územní rozvoj, ale i díky svým předchozím politickým angažmá.

Pane senátore, změnilo se nějak Vaše vnímání Senátu od dob, kdy jste s ním přicházel do styku z pozice starosty či hejtmana?

Přestože jsem se již v době své kandidatury do Senátu snažil o práci senátora a Senátu dozvědět maximum, musím potvrdit, že nejlepším učitelem je praxe. Jako senátor jsem naplno poznal, že role zákonodárná je doplněna i prací pro senátní obvod. Za necelých pět let mám za sebou desítky, možná stovky, jednání o problémech našich obyvatel, firem nebo obcí. Postupně jsem se učil být užitečný nejen jako zákonodárce, ale i jako obyvatel senátního obvodu a patriot.

Který z počinů Senátu za těch uplynulých 5 let Vy považujete na nejdůležitější? Ať už z pohledu komory jako celku nebo jako věc, ve které jste se Vy osobně angažoval.

Ze zákonodárných aktivit to například je prosazení změny zákoníku práce nebo spolupráce na změnách, které znamenaly navýšení daňových příjmů obcí nebo snížení jejich byrokratické zátěže. Co se týká mých ostatních aktivit, jsem rád, že se postupně daří společným tlakem zlepšovat bezpečnost a  kvalitu našich silnic první třídy. Důležitá je i práce související s  využitím naší železnice Jihlava – Kostelec – Třešť – Telč – Dačice – Slavonice.

Senát jenom v roce 2013 projednal 113 návrhů zákona a 31 mezinárodních smluv. Kladete si někdy jako legislativec otázku, zda je takové množství legislativy nutné? Zda je tedy naše společnost komplikovaná, že bychom se bez všech pravidel pro všechny a na všechno už neobešli nebo si ji sami ještě zesložiťujeme?

Osobně jsem přesvědčen, že neustálé změny v naší legislativě nemůže být schopen normální člověk ani sledovat. Díky našemu vstupu do EU a  postupnému sjednocování našeho národního a  evropského práva nejsme schopni bohužel s  existující situací nic moc udělat. Přesto jsem přesvědčen, že často jsme zbytečně „bruselštější“ než „brusel“. Někdy mě to dost štve.

Již zde padla zmínka o tom, že veřejnou správu znáte jak z pozice starosty města, hejtmana a nyní senátora. Která ta práce Vás bavila nejvíc a proč?

Každá práce má svoje pro a proti. Moje životní zkušenost je taková, že pokud se do práce ponoříte a snažíte se ji dělat s nasazením a pořádně, potom Vás začne uspokojovat a vlastně i bavit. Neznamená to, že nemohou nastat občas chvíle, kdy byste se nejraději na všechno vykašlal. Ale to asi zná každý. Chvíle radosti i zklamání jsem zažíval jako učitel, starosta, hejtman i senátor. Nedělám si nějaké pořadí. Na žádnou práci, kterou jsem dělal, si nemůžu stěžovat.

Jste předsedou senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jak z tohoto pohledu vidíte rozvoj a perspektivu Vysočiny a zejména malých měst typu Třeště nebo Telče? Ptám se zejména na možnosti udržení a rozvoje ekonomických aktivit, podnikání, služeb, atd.

Dnes to menší města typu Třeště, Telče, Polné, Dačic, Slavonic, Brtnice nemají jednoduché. Hodně to bývá o dopravní dostupnosti i připravenosti prostor pro podnikání. Nejvíce je to ale vždy o lidech, jejich aktivitě a schopnostech. Z tohoto pohledu jsem optimistou. Když se podívám na rozvoj většiny ze jmenovaných měst, tak vidím dobré plány i snahu udělat maximum.

Čas od času se objeví informace o možnosti, že by se Třešť mohla stát obcí s rozšířenou působností stejně jako je Telč, což by znamenalo, že by se sem vrátily některé služby veřejné správy, za kterými dnes musíme do Jihlavy. Podporujete tuto myšlenku a do jaké míry myslíte, že je reálná?

Osobně jsem příznivcem modelu, který by umožnil městům si samostatně zvolit a zaplatit služby státní správy v  přenesené působnosti, které chtějí pro své území vykonávat. Aby se tak mohlo stát, je nutné nejdříve stanovit přehledný soupis a cenu jednotlivých služeb. Bohužel, to se stále nedaří, a tím pádem není možné například umožnit Třešti, aby vykonávala pro své občany i služby, kvůli kterým musí dnes například občan Třeště do Jihlavy nebo do Telče. Týká se to například vydávání pasů.

Regionální rozvoj, ten se v dnešní době točí zásadně kolem dotací. Jejich skutečný přínos teď ponechme stranou, vydal by na celý rozhovor. Faktem však nyní je, že v programovém období 2014-2020 zatím žádné nové výzvy nejsou a o peníze na nové projekty tak nelze žádat. Tento fakt samozřejmě znejisťuje i plánování a rozhodování místních samospráv. Proč tato prodleva nastala, když už všechny příslušné instituce mají předchozí minimálně sedmiletou zkušenost?

Kromě cca ročního zpoždění, které bylo vyvoláno složitým jednáním se zástupci Evropské komise včetně definitivního stanovení finančního rámce, je druhým a dnes hlavním důvodem naše neschopnost se dohodnout a táhnout za jeden provaz. Poslední spor Ministerstva financí a Ministerstva pro místní rozvoj je toho typickým příkladem. Často si škodíme sami, kolegové z  jiných zemí nad tím, jak sami sobě škodíme, občas jenom kroutí hlavou.

Kdybyste měl tu pravomoc, co byste v systému dotací změnil?

Množství dotací je nutné zásadním způsobem omezit. Jako nejefektivnější mi připadá nechat více peněz lidem přímo v kapse a nerozhodovat za ně, zda se bude připlácet více na vstupenku na hokej nebo na fotbal. Rozhodování o zbytku podpor, dotací apod. bych potom svěřil v co možná největší míře obcím a krajům. Tam si jejich rozdělování umí lidé nejlépe pohlídat.

Nejste politikem, který by se nesetkával s lidmi, tudíž máte možnost konfrontovat to, jak lidé skutečně žijí a co si myslí, s tím, co se píše a říká v médiích. Jaký je Váš vztah k médiím a jak podle Vás ovlivňují naši současnost?

Média mají velký vliv. Zatímco u těch regionálních a místních mám pocit, že se celkem snaží korektně informovat, s těmi celostátními bývá občas problém. Tlak na prodejnost či sledovanost může někdy zeslabit dodržování zásady korektního a objektivního přístupu. Obecně ale platí, že politik nemá moc jiných možností, jak na svoji práci upozornit, než se snažit prosadit svoje názory a informace o své činnosti do médií. Tím je potom i do jisté míry předurčena snaha s médii vyjít.

Jak se s Vaším současným vytížením smiřuje Vaše rodina a Vaše nejbližší okolí?

Již si celkem zvykli, ale pokud začnu svoji neúčast na rodinném životě přehánět, umí mě rodina celkem razantně upozornit. Asi je to tak správně. V politice se vám totiž může stát, že začnete mít pocit, že nic nemůže být bez Vás. A to rozhodně není dobře. Jak někdo v nějakém oboru totiž nabyde pocitu, že to bez něj nemůže fungovat, tak je to začátek jeho konce. Hromadí funkce, říká fráze, není připravený, …

Je to asi předčasné, ale přemýšlel jste, co byste chtěl dělat, až skončíte v politice?

Otázkou je, kdy se tak stane. Možností je více. Rád přednáším nebo chcete-li, učím a rád jsem mezi mladými lidmi. Také cítím velký dluh vůči vnoučatům a velmi mě láká dát trochu více dohromady historii našeho rodu. Mám i další plány. Již dnes je jasné, že všechno určitě nestihnu. 

Jakým způsobem nejraději relaxujete? Zúčastníte se letošního Běhu vítězství do Třeště?

Druhou otázkou jste trochu odpověděl. Mám rád sport, v poslední době si chodím zaběhat. Člověk si vyčistí hlavu a ještě udělá něco pro své zdraví. Pokud budu zdráv, se svojí účastí na Běhu vítězství tradičně počítám. O svých dalších typech relaxace jsem psal v předchozí otázce. Přiznám se i k tomu, že rád si zajdu s kamarády pobavit „na pivo“. Nejlépe chutná na prosluněné zahrádce po nějakém sportovním výkonu. Však to mnozí znáte.

Vladimír Přech / Naše město, květen 2015, Třešť