Zapomínat bychom neměli

V rámci festivalu Mene Tekel, který se konal v únoru v Praze navštívila tento festival i Číňanka Lu Š-pching. Lu Š-pching je vězenkyní svědomí, která byla v Číně vězněna a mučena. 

Dnes žije ve Finsku a příležitostně cestuje po světě, aby pomohla odhalovat skutečnou tvář Čínské komunistické strany.

O mém únorovém setkání s ní v českém Senátu píši zejména z toho důvodu, že jsem si při jejím vyprávění znovu uvědomil v jakém podivném, nesvobodném a k některým velmi krutém světě jsme ještě donedávna žili. Vyprávění Lu Š-pching o jejím životě mi připomínalo v mnohém události, které jsme před více než dvaceti lety znali a někteří i zažívali u nás. Jenom mi přece jen připadalo, že v Číně jsou používané metody ještě propracovanější a důkladnější.

Stejně jako kdysi u nás ani v Číně to dnes není tak, že by většina lidí materiálně nebo fyzicky strádala nebo žila v bídě. Naopak o základní materiální potřeby většiny lidí je postaráno. Pouze v případě, že se někdo pokusí projevit jiný názor nebo „svobodně“ vyjádří svůj nesouhlas s tou jedinou správnou stranickou politikou, přichází nekompromisní trest.

Tak si myslím, že bychom si na to při našich z tohoto pohledu „žabomyších“ sporech měli častěji vzpomenout. Možná bychom potom při jejich řešení byli pokornější a chovali se rozumněji.

Miloš Vystrčil