Zprávy ze Senátu: Prezidenta budou volit občané

Ve středu 8. února 2012 večer schválil Senát největší změnu ústavy České republiky od doby jejího vzniku před dvaceti roky. Již příští rok budou novou hlavu státu volit všichni. Pro změnu ústavy muselo hlasovat nejméně 45 senátorů ze 75, kteří byli na schůzi horní komory parlamentu přítomni.

Nakonec nás pro přímou volbu nástupce Václava Klause bylo 49. Po volbě jsem přemýšlel, jak průběh celé volby popsat a jak zároveň odpovědět na nejčastější dotazy, které jsem před volbou i po jejím skončení dostával.

Nakonec mi pomohl šéfredaktor Telčských listů Oldřich Zadražil svými dotazy. Jejich upravené zveřejnění společně s mými odpověďmi mi celou situaci velmi ulehčilo.

Ještě v průběhu dnešního dne (8. února) jste byl řazen do skupiny tzv. nerozhodnutých senátorů. Opravdu jste se pro přímou volbu hlavy státu rozhodl až v průběhu zasedání?

Je to celé trochu složitější. Že jsem příznivcem přímé volby prezidenta, jsem říkal již v době své senátní volební kampaně, tam se nic nezměnilo. S čím jsem se obtížně srovnával byl celkový přístup vlády a Poslanecké sněmovny ke změně Ústavy. Dle mého názoru bylo hlasování o ústavním zákoně o přímé volbě prezidenta využito i k tomu, aby se Ústava změnila tak, aby se opět zvýšil rozdíl mezi pravomocemi Poslanecké sněmovny a Senátu a to v neprospěch Senátu.

Přiznávám otevřeně, že mi to vadí. Zvláště vezmeme-li v úvahu sílu mandátu senátora, který je na rozdíl od poslanců volen individuálně a musí si skutečně v naprosté většině svůj mandát skutečně zasloužit, považuji toto využití hlasování o přímé volbě prezidenta k oslabení pravomocí Senátu ze strany navrhovatelů za nekorektní. Sám jsem se k tomu docela ostře vyjádřil ve svém vystoupení v Senátu (Přepis vystoupení lze nalézt například na www.senat.cz, nebo www.vystrcil.cz. ).

Vrátím-li se tedy nyní k Vaší otázce, pak jsem celou situaci před volbou vnímal takto.

Že podpořím přímou volbu prezidenta, o tom jsem pochybnost nikdy neměl. Rozhodoval jsem se však mezi dvěma možnostmi.

Tou první možností byla podpora přímé volby prezidenta a současná podpora senátních pozměňovacích návrhů, které by vracely celý ústavní zákon znovu do Poslanecké sněmovny k dalšímu projednání a hlasování. V případě navrácení hlasování do Poslanecké sněmovny však hrozilo značné riziko, že by přímá volba prezidenta již znovu v Poslanecké sněmovně neprošla.

Druhou možností bylo „překousnout“ snížení pravomocí Senátu a hlasovat přímo pro poslanecký návrh zákona bez dalších pozměňovacích návrhů.

Po vyhodnocení situace v Senátu a všech zaručených“ informací o atmosféře v Poslanecké sněmovně jsem nakonec s těžkým srdcem podpořil sněmovní verzi zákona.

Mám-li to říci jednoduše. Řekl jsem si nakonec, že člověk někdy musí umět ustoupit a dát přednost naplnění vyššího cíle a dobré věci i za cenu, že on sám a instituce, kterou zastupuje na tom spíše prodělá.

Jako senátor jste měl jistotu, že příštího prezidenta budete moci jako senátor volit ať dopadne hlasování o ústavním zákoně jakkoliv. Proč jste nakonec hlasoval pro zánik do této doby výlučné senátorské a poslanecké kompetence?

Také jsem to říkal ve svém vystoupení v Senátu. K mé podpoře přímé volby prezidenta mě vedly zejména dva důvody:

Za prvé jsem bytostně přesvědčen o tom, že lidé nejsou žádné „ovce“, že si umí dobře vybrat a že navíc milióny voličů se dají manipulovat a ovlivňovat mnohem obtížněji než 281 poslanců a senátorů.

Za druhé ze své vlastní zkušenosti vím, že pokud jste volen (zažil jsem to například jako hejtman nebo starosta) zastupiteli – tedy nepřímo, znamená to, že následně po svém zvolení zůstáváte, ať chcete nebo nechcete, pod vlivem těch, kteří Vás volili. Prostě to nemůže být jinak. Hraje tam roli vděčnost, dohody, domluva nebo třeba jen obyčejná lidská slušnost.

V případě fungování starosty, hejtmana a nakonec i vlády (musí získat důvěru PS) to považuji za logické a odpovídající tzv. koaličnímu způsobu vládnutí nebo chcete-li řízení státu, kraje nebo obce.

V případě volby prezidenta si však nemyslím, že by prezident měl být vděčný nebo zavázán konkrétním osobám, či stranám, které buď osobně nebo prostřednictvím hlasování svých poslanců a senátoru zajistily jeho zvolení prezidentem. Prezident by měl být v tomto ohledu pokud možno, co nejméně závislý. A to je ten druhý důvod, proč jsem podpořil přímou volbu.

Samozřejmě si uvědomuji, že přímá volba má i svá negativa a rizika, ale v životě se podaří nalézt a odsouhlasit ve všech směrech ideální řešení jen naprosto výjimečně.

Miloš Vystrčil, senátor