Žák, učitel, ředitel, zřizovatel, stát

V poslední době diskutujeme v Senátu školský zákon poměrně často. Diskuse o tom, zda má zřizovatel základní školy, kterou je zpravidla obec nebo město, nebo zřizovatel střední školy, kterou je nejčastěji kraj, platit provozní (nepedagogické – děti neučící a nevychovávající) pracovníky, nás čeká pravděpodobně na začátku července.

Předpokládám, že k tomuto plánu změny financování provozních pracovníků škol napíši ještě samostatný článek později. Bohužel to zatím vypadá, že se nedaří na školách, na krajích a na obcích celou situaci vysvětlit, a tak se vlastně logický záměr, aby provozní pracovníky platil ten, kdo platí i provoz, zatím nesetkává s přílišným porozuměním. Ale ještě nějaký čas na vysvětlení a uklidnění zbývá, tak uvidíme.

Nyní k jinému tématu. Na počátku června jsme prošli v Senátu velkou odbornou diskusí o tom, zda má v první třídě být zakázáno hodnocení známkami (známkování).

Část z nás prosazovala, aby si o tom, zda škola zvolí slovní hodnocení nebo budou učitelé známkovat rozhodovala nadále samostatně na základě vlastního rozhodnutí konkrétní škola (ředitel, pedagogická rada, školská rada  – tj. zástupci rodičů). Druhá část senátorek a senátorů trvala na tom, aby bylo zákonem v první třídě hodnocení známkami zakázáno. To znamená, že všechny školy a všichni učitelé by v první třídě museli používat pouze slovní hodnocení a nesměli by známkovat.

Nakonec při hlasování mírně převážil názor, že volba způsobu hodnocení žáka v první třídě má být ponechána na rozhodnutí škole. To znamená, že je to ředitel – ředitelka školy, která společně s pedagogickou radou a se souhlasem rady školy (zástupci rodičů) mohou rozhodnout, zda se v první třídě bude používat slovní hodnocení nebo budou děti hodnoceny známkami.

Podobně dopadla i debata, zda má být umožněno, aby dítě mohlo v první třídě propadnout. Opět mírně převážil názor těch, kteří říkali, že to má být na úvaze školy – učitele a že to nemá být tak, aby bylo zakázáno zákonem v první třídě propadnout. Jinými slovy žádný prvňáček by nikdy nemohl propadnout.

Za sebe si k tomu dovolím ještě připsat dvě poznámky.

První moje poznámka se týká osoby učitelky – učitele. Osobně jsem přesvědčen, že učitel má být člověk, který má rád děti a chce naučit a že pokud tomu tak není, tak to nespravíme zákonem, ale jedině lepším dozorem ředitele, pedagogické rady, zájmem rodičů apod.

Druhá moje poznámka směřuje ke zřizovatelům, v případě prvňáčků tedy k obcím a městům. Myslím, že by bylo dobré se třeba na zastupitelstvech více zajímat o to, zda se u Vás v prvních třídách známkuje nebo hodnotí slovně a proč? Toto rozhodnutí je totiž v pravomoci škol a to co někde vyhovuje, někde jinde vhodné býti nemusí. Je totiž dobré se někdy zeptat a věci vědět a znát důvody.

Zveřejněno v červencových, srpnových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.