Praha, 7. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 40)
čas 14:20:05 – 14:26:26:
V podstatě chápu základní filozofický směr, který vede mého kolegu Jaroslava Kuberu k návrhu na zamítnutí tohoto zákona, a tak si dovolím říci, že v rámci nějakého hlasování, které tady proběhlo na začátku dnešního dne, jsme nakonec velkou většinou přijali za své, že budeme postupovat tak, že se „smíříme“ s tou hrůzou, která nám sem byla předložena jednak ze strany ministerstva průmyslu a obchodu, tak – a teď bohužel to říkám bez toho, aniž by tady byl zástupce – z ministerstva pro místní rozvoj, byť nám potom pomáhali s nápravou a že uděláme všechno, abychom škody, které díky nekvalitě těchto dvou zákonů, by mohly vzniknout, minimalizovali.
První minimalizace byla provedena tím, že jsme do zákona č. 406/2000 Sb. dostali změnu, která umožňuje ministerstvu průmyslu a obchodu udělat to, že v nějakém okamžiku se pomocí vyhlášky ti, co jsou v pronájmu v nějakých bytech nebo vlastní bytové domy, dozvědí, jak poznají, zda se jim vyplatí nebo nevyplatí instalovat měřiče a budou tím pádem vědět, zda je musí nebo nemusí instalovat a tím pádem dojde k tomu, že v některých případech ušetříme některým majitelům bytových domů a případně nájemcům bytů zbytečné výdaje.
To jsme schválili a to máme za sebou.
Teď máme před sebou druhý krok, který souvisí s vlastním provedením platby. Byť existují puristické názory některých právníků, že tento zákon vlastně neříká, že se podle toho, jak se to rozpočítá, musí platit. To tam plně přímo napsáno není. Tak se předpokládá, že tomu tak bude a potom tento zákon tak, jak je podán pozměňovací návrh našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, říká: Pokud se ukáže, že jste ten, komu se nevyplatí instalovat měřící přístroje nebo měřící zařízení ke spotřebě tepla, tak potom si platbu za spotřebu tepla domluvte, „jak chcete“. Pokud se ukáže, že jste ten, kdo musí instalovat měřiče spotřeby tepla, tak potom platba bude probíhat tím způsobem, že část této platby bude rozdělena podle podlahové plochy. A to je ta část základní, o které mluvila paní kolegyně Seitlová a která navrhovala, aby byla 50 % a méně. A část budete potom platit podle toho, kolik tepla spotřebujete, což by se mělo poznávat podle indikátorů.
Víc s tím v tomto zákoně neděláme. A necháváme tam třetí problém, o kterém všichni víme a který není malicherný. A to je to, že výpočet přerozděleného tepla v rámci jednoho zdroje mezi bytové jednotky se dělá na základě měření, které je děláno velmi pochybnými přístroji, tzv. indikátory, jejichž měření může být zatíženo poměrně velkou chybou. Pokud byste si to chtěli nějak představit, tak indikátor neměří teplo, ale měří teplotu a podle toho, jak se vám mění teplota v bytě, tak následně se uvažuje o tom, kolik tepla do vašeho bytu přišlo, resp. odešlo. To je samozřejmě velmi nebezpečné, neboť se například může stát, že indikátor bude na sluníčku, anebo, že indikátor bude měřit teplo, které tam vznikne díky tělesnému teplu, neboť tam máte hodně lidí na návštěvě. A v obou těchto případech indikátor indikuje zvýšenou teplotu a tato zvýšená teplota je základním podkladem pro to, aby vám byla naúčtována větší spotřeba tepla, byť to bylo způsobeno větším počtem lidí a vůbec ne topením nebo sluníčkem.
Ale toto my dnes neřešíme, protože to neumíme vyřešit v daný okamžik, a je nešťastné, že takovýmto způsobem se to do zákona dostalo. A jediným naším cílem, a podle mne i cílem obou ministerstev by mělo být prokázat maximální množství případů, že se vůbec instalace indikátorů nevyplatí. V tom okamžiku se dostáváme do režimu 1, který my umožňujeme, to znamená, že se lidé s nájemci mohou dohodnout a zaplatí to tak, jak jsou dlouhodobě zvyklí.
To je vlastně jinými slovy řečeno to, co tady říkala už paní kolegyně Seitlová, která v tomto zákoně odvedla veliký kus práce. Chci jí za to poděkovat. A chci vás požádat, abyste zákon propustili do podrobné rozpravy a abychom pro větší jistotu nebo bezpečí toho, že bude mít větší naději, projít Poslaneckou sněmovnou, přijali pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové, protože ten je řekněme vlídnější vůči Poslanecké sněmovně. A pokud jsme se už vydali na cestu toho, že opravujeme něco špatného pro to, aby to bylo méně špatné, bylo by i dobré, abychom do toho započítali Poslaneckou sněmovnu a poslali jí upravený návrh v té podobě, aby pro ni byl co možná nejpřijatelnější a že tato pravděpodobnost potom potvrdí verzi, která přijde ze Senátu, že by měla co možná největší naději na úspěch. Děkuji za pozornost.