Zákon o dávce státní sociální pomoci

čas 14:51:55 – 14:57:03:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem se rozhodl vystoupit, protože chci tady po té rozpravě, která zatím zaznívá, poděkovat panu ministrovi, respektive ministerstvu a dalším spolupracovníkům z Poslanecké sněmovny za jednu změnu toho změnového zákona, kterou považuji za velmi důležitou. A myslím si, že je třeba ji tady zmínit trochu šířeji, než to udělal pan ministr v rámci toho úvodního slova. Vy si možná někteří vzpomínáte, že jsme jako Senát vyřadili ze školského zákona podporu studujícího rodiče. My jsme to nesprávně nazývali hlídačkovné, protože to není zdaleka jenom na hlídání dětí, ale je to podpora studujícího rodiče, to znamená mladého člověka, který studuje, a zároveň je rodičem. A my často se bavíme o tom, že nepodporujeme mladé lidi. A nepodporujeme mladé lidi, kteří se chtějí vzdělávat. A tohle to je typický příklad toho, jak se to podle mého názoru podařilo. A podařilo se to proto, že velmi rychle reagovali ministr financí Zbyněk Stanjura a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a následně poslanci – jak pan poslanec Navrátil nebo paní poslankyně Decroix, tak samozřejmě i ministři apod. A já jim za to chci poděkovat, protože v tom změnovém zákoně my máme novou dávku, která se nazývá podpora studujícího rodiče. A ta nová dávka umožňuje mladým lidem, kteří jsou zároveň rodiči, získat další příjem ve výši jedné třetiny minimální mzdy. A v okamžiku, kdybychom se potom zajímali, co to pro ty mladé rodiny, kde oba dva rodiče studují, znamená, tak kdybychom si vzali modelový příklad – a já ho tady schválně řeknu, protože si myslím, že bychom to měli někde veřejně sdělit, tak dochází k tomu, že ti dva studenti, kteří mají jedno malé dítě a jsou ve třetím ročníku vysokoškolského studia, si díky podpoře státu přijdou měsíčně zhruba na 48 tisíc korun. Samozřejmě potom to znamená, že mají nějaké výdaje s bydlením apod., ale nemyslím si, že v žádném případě se v tomhle tom český stát chová špatně. Já to považuji za jako úspěch. A děkuji představitelům této vlády za to, že se takhle postavili k tomu návrhu „hlídačkovného“, správně podpory studujících rodičů, protože si myslím, že v tom okamžiku jsme zásadně zvýšili podmínky, zlepšili podmínky, za kterých ti mladí lidé mohou studovat, a zároveň i vychovávat dítě, a to si myslím, že je zájmem nás všech. A já jsem považoval za důležité to tady zdůraznit. A poděkovat jednak kolegům a kolegyním z Poslanecké sněmovny, a potom i panu ministrovi, jak jsme se prostě na této věci ve spolupráci se Senátem, kde jsme to třeba s Jiřím Růžičkou a dalšími komunikovali, domlouvali a podařilo se to udělat jiným způsobem, než že tady předkládáme na poslední chvíli pozměňovací návrhy v rámci zákona, který je velmi komplikovaný. Takže tolik ode mě.

A další věc, kterou chci říct, jsou dvě poznámky. Nebo respektive jsou to moje dvě prosby. První je, že opravdu chci moc poprosit, aby, pokud je to jen trochu možné, pokud dáváme nějaké návrhy na přijetí usnesení nebo pozměňovací návrhy, abychom je zdůvodňovali. Aby ta zdůvodnění existovala a nebyla pouze na poslední chvíli řečená, protože potom ta práce s těmi návrhy je velmi obtížná a několikrát to tady zaznělo. A pak mám ještě jednu věc, která, jak to pozoruji, se skoro rok od roku zhoršuje, a teď v poslední době to nabralo docela na intenzitě, a to je, že se často stane, že některý senátor nebo senátorka vystoupí s kritikou, docela bych řekli někdy i silnou kritikou, a následně, když ten dotčený jde reagovat, tak ho nikdo neposlouchá – z těch, co to kritizovali. Nejsou tady, jsou pryč. A já prostě potom nevím, jako jak v takovém prostředí pracovat. A jestli vlastně vůbec ty věci, které jsou jako kritika vznášeny, jsou myšleny vážně, když toho, kdo kritizuje, vůbec nezajímá, co bude odpovězeno. Já proto chci všechny poprosit, abychom to zkusili dělat jinak. Že samozřejmě kritizujme, ale pak si tedy poslechněme i tu odpověď, protože potom je možné, že třeba část té kritiky se ukáže jako oprávněná, a část třeba jako neoprávněná. Děkuji.

čas 15:00:12 – 15:02:11:

Vážený pane předsedající, pane ministře, já vím, že možná tím teď dělám přesně to, co si někteří přejí, ale já to ještě jednou zkusím, protože se to má zkoušet. Já jsem tady řekl, že mám dvě prosby. Opravil jsem se z poznámek na prosby. A řekl jsem, že prosím všechny, pokud je to možné, abychom, pokud předkládáme nějaký návrh na usnesení nebo případě pozměňovací návrh, k němu dali zdůvodnění. Mluvil jsem ke všem, nemluvil jsem adresně. A velmi prosím, aby potom nedocházelo k tomu – klidně, kdo tomu nevěří, si to přehrajte – že to někdo z nějakých důvodů jiným způsobem interpretuje. To prostě není fér. A já znovu říkám, že jsem to skutečně obecně myslel. A mluvil jsem o několika schůzích nazpátek a říkal jsem delší období. A říkal jsem, že v poslední době se to zintenzivnilo. A opět jsem nemluvil ani o těch lidech, co jsou nalevo ode mě, ani o těch lidech, co jsou napravo ode mě konkrétně. A že pro někoho není akceptovatelné přijmout to, že můžu myslet všechny, protože jako předseda Senátu mi záleží na tom, abychom, pokud možno, dodržovali nějakou nepsanou kulturu, a že nemyslím jenom jednu stranu, za to já nemůžu. Ale opravdu to je tak. Obecně se to zhoršilo. Obecně. A dívám se klidně doprava. Tak to je. A já jsem v rámci toho, co se děje dnes, to chtěl připomenout, protože dneska se to znovu opakuje. A znovu neříkám, že se to týká nějakých jednotlivců. Tak bych byl velmi rád, kdybychom to takto vzali. A zkusili jako se bavit tak, že chceme, aby ty věci fungovaly. A ne vystupovat tak, z čehož by skoro vyplynulo, jako kdybychom chtěli, aby ty věci nefungovaly. Děkuji.

čas 15:21:43 – 15:22:11:

Pokud by s tím paní navrhovatelka souhlasila, navrhuji, abychom to hlasovali až po tom schválení či neschválení toho druhého změnového zákona, protože se to týká Úřadu práce. O úřadech práce hovoří ten druhý zákon, nehovoří o něm ten zákon, který nyní projednáváme. Čili navrhuji, pokud by pan zpravodaj souhlasil a paní navrhovatelka, abychom hlasovali to usnesení až v rámci hlasování o tom druhém zákoně, o tisku 86.