Fiskální pakt
18. 7. 2018Zákon urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury
18. 7. 2018
Praha, 16. schůze Senátu
Návrh zákona o distribuci pojištění a zajištění (Tisk č. 289)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 18:42:28 – 19:02:00:
Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já si nemohu pomoci, chci, ale budu muset k tomu návrhu zákona trochu podrobněji promluvit, protože si nedovedu úplně vysvětlit to kladné hodnocení zákona, které tady zaznělo. A je na vás, abyste si potom udělali vlastní úsudek. První věc, kterou asi víte, ale já ji zopakuji pro jistotu, je, v jaké situaci se nacházíme. Ta evropská směrnice, která se nazývá Směrnice o distribuci pojištění, byla přijata 20. ledna 2016. Doba transpozice směrnice byla do 23. 2. 2018, teď máme červenec 2018, směrnice není transponována. Tzn. moje první otázka, paní ministryně, je, proč není transponována? Kde byl problém? Co je tak zásadní příčinou toho, že nemáme transponováno a děláme to s pěti nebo šestiměsíčním zpožděním?
Když se dělá nějaká transpozice, tak potom jsou v podstatě dvě možnosti. První je, že transponujete směrnici do stávajícího zákona. Ten platný zákon je zákon 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Nebo napíšete nový zákon. Ministerstvo financí, protože se mu asi zdálo, že má dostatek času nebo že to je efektivnější, tak napsalo nový zákon, který bychom dnes měli schválit. A mně prostě není jasné, proč nebyla využita transpozice tím druhým způsobem, a to je, že nebyl transponován ten starý zákon. Paní ministryně na to už trošičku odpověděla, že se jim zdálo, že jsou tam některé nedostatky, které jsou vlastně neopravitelné v rámci starého zákona, a proto máme před sebou nový zákon.
V novém zákoně, který bychom dnes měli schvalovat, je jednak promítnuta transpozice, pak jsou tam věci, které platily i v tom zákoně, který v současné době platí. A pak jsou tam přílepky, které si dovolím, že jsou v přímém rozporu s tím, co doporučuje směrnice. Ta směrnice, kterou tady mám, má vždycky znění, text a má preambuli. A v té preambuli je v bodě 18 napsáno, že zprostředkovatelé, kteří jsou již v členských státech registrováni, by neměli mít povinnost se podle této směrnice znovu registrovat. Jinými slovy směrnice sama od sebe říká, že by bylo dobré, že pokud některý stát tu směrnici bude transponovat, tak by neměl již fungující pojišťovací zprostředkovatele znovu zatěžovat nějakými dalšími poplatky. Já vám za chvíli řeknu, jak to vypadá v tomto zákoně.
A druhá věc, která tam platí, je bod 72 té preambule. A ten bod 72 říká, že tato směrnice by neměla malým a středním distributorům pojištění a zajištění, což jsou ti pojišťovací zprostředkovatelé, po novu samostatní zprostředkovatelé, ukládat příliš velkou zátěž. Jedním z nástrojů dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Tato zásada by se měla vztahovat jak na požadavky na distributory pojištění a zajištění, tak i na výkon dohledových pravomocí. Jinými slovy, ta směrnice zase, abychom si nemysleli, že za všechno může EU, říká: „Prosím vás, až tu směrnici budete transponovat, tak nenavyšujte zátěž pro zprostředkovatele, oni už toho mají dost. Opravdu se to snažte napsat tím způsobem, aby se tak nestalo.“
Teď jaká je skutečnost? V současné době je registrováno v registru, který vede a udržuje ČNB, zhruba 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří pokud chtěli být zapsáni v tom registru, tak museli zaplatit nějaké peníze. Zhruba v takové výši, že dnes ČNB od těchto pojišťovacích zprostředkovatelů už inkasovala 1,2 mld. Kč. 1,2 mld. Kč inkasovala ČNB za to, že vede registr pojišťovacích zprostředkovatelů. A teď, co se děje? ČNB podle stávajícího zákona, tzn. to je ten zákon 38 § 17, odst. 1, písm. e) dlouhodobě nedodržuje zákon. A to nedodržování zákona Českou národní bankou způsobilo, že pořád v registru máme 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů místo skutečných 20-30 000, kteří fungují. Ten § 17 v současnosti platného zákona říká kromě jiného, v § 17, že ČNB svým rozhodnutím zápis v registru zruší – pokud zruší zápis v registru toho pojišťovacího zprostředkovatele, tak on přestává fungovat, nemůže dál tu činnost vykonávat – pokud registrovaná osoba neprovozuje činnost pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných událostí nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
Tak já jsem si našel ten registr, který udržuje ČNB, a protože jsem zjistil, že zpravodajem tohoto zákona je pan senátor Kos, tak jsem tam zadal příjmení Kos a vyjelo mi celkem 20 Kosů, kteří jsou tam registrováni jako pojišťovací zprostředkovatelé. U každého z těch 20 Kosů jsem si našel v té registraci, kdy ukončil činnost. 19 z těch 20 Kosů, 19 ukončilo činnost před více než dvěma roky. 19 z 20 Kosů ukončilo činnost před více než dvěma roky, jinými slovy podle § 17, odst. 1 daného písmene měli být už dávno vyřazeni z registrace a dávno neměli být evidováni mezi těmi 150 000 zprostředkovateli. Neděje se tak a my tady máme 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří jsou uvedeni v registru, z nichž v tom samém registru se dá dohledat, že více než 60-70 % z nich už ukončilo činnost. A to se tam dá dohledat tím způsobem, protože když pojišťovna ukončí s pojišťovacím zprostředkovatelem činnost, tak to oznámí ČNB.
Tam zřejmě sedí úředník A, a ten úředník A do toho registru napíše, že pojišťovna napsala, že pojišťovací zprostředkovatel skončil, ukončil činnost. Ale už tam není úředník B, který by následně řekl: Aha, platí § 17 odst. 1 písm. e. Registrovaná osoba neprovozuje činnost pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných smluv událostí nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Čili já bych měl podle odst. 1 svým rozhodnutím zápis v registru zrušit. Neděje se tak. Takže ČNB porušuje zákon, ministerstvo financí to zřejmě neví. Moje otázka číslo tři na paní ministryni, možná by to měla být případně i na někoho z ČNB, je, proč ČNB porušuje zákon. A proč to ministerstvo financí nechává bez povšimnutí?
A jedeme dál. Takže to teď řešíme. Řešíme to tak, že tedy jsme řekli, že přijmeme nový zákon, že to uděláme tím způsobem, abychom to nějak vyčistili. V novém zákoně, to je tento zákon, který máme před sebou, jsme se rozhodli, že v § 9 odst. 1 a 2 říkáme, že oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele trvá do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl samostatný zprostředkovatel zapsán do registru. To je odstavec 1. Který mimochodem říká, že novým zákonem a jeho přijetím se všichni zprostředkovatele musí znovu zaregistrovat. Čili je porušena preambule, bod 17. Prosím vás, nechte je dál fungovat, nenuťte je se znova registrovat a znova platit. A v odst. 2 je napsáno, že ČNB evidentně těch 1,4 miliardy nestačí. A teď ty nové peníze jí taky nestačí, protože za tu registraci se znova zaplatí 10 tisíc. Ještě je napsáno: ČNB samostatnému zprostředkovateli prodlouží oprávnění činnosti vždy o dalších 12 měsíců, po zaplacení správního poplatku. ČNB samostatnému zprostředkovateli zaplacení správního poplatku neprodleně potvrdí. Zaplať pánbůh, že to aspoň potvrdí. Ten poplatek je 5 tisíc. Takže, milí, já se neznám s žádným pojišťovacím zprostředkovatelem, resp. podle nového zákona samostatným zprostředkovatelem. Je to tak, že podle nového zákona ti, co už byli zprostředkovateli a znovu chtějí být zprostředkovateli, tak přestože oni jedou furt dál, tak zaplatí znova 10 tisíc, a pokud to chtějí dělat, tak potom za rok dalších 5 tisíc. A budou to platit pořád. A jestli si náhodu myslíte, že ten správní poplatek je tam proto, aby ČNB dělala nějaký dozor nebo dohlížela na kvalitu těch zprostředkovatelů, v žádném případě. To nikoho nezajímá. ČNB, což je logické, zajímají ty prachy. Ale nezajímá ji to, jestli to někdo dělá dobře nebo nedělá dobře.
Mimochodem, o to jsem se také zajímal, jestli ČNB kontroluje, jestli pojišťovací zprostředkovatel pracuje správně. ČNB tak může činit. Ona může kontrolovat pojistné smlouvy a potom podává na veřejně dostupném webu zprávy. Já jsem si ty zprávy prošel. Ne sám, s pomocí kolegů. Za celou dobu ČNB nemá tam jedinou zprávu, ve které by bylo napsáno, že smlouva sepsaná mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem byla nesprávná. Ano, jsou tam nálezy, že nebyl správně vyplněn registr, že nebyla správně vyplněna data v registru zprostředkovatelů. Ale že by ČNB kontrolovala meritum věci, jinými slovy podívala se na to, jak jsou napsané smlouvy, to ani jednou v celé historii neudělala, resp. není o tom na tom veřejně přístupném webu ve zprávách ČNB, o jejich kontrolní činnosti, ani jedno slovo. Takto to dneska vypadá. Přesto říkáme, že to není dobré, že to nefunguje, že má málo pravomocí. A ta ČNB není schopna ani vyškrtnout lidi z registrů, ani provést jednu kontrolu jedné smlouvy. Druhá možnost je, že všechny smlouvy byly v pořádku. Ale pak by nebyla pravda, co říkala paní ministryně, že to úplně nefunguje. To si musíme vybrat. Kdyby dělala ty kontroly pořádně, tak potom by ty smlouvy nemohly být v pořádku. Čili bod 17 preambule, prosím vás, nenechte je znova platit. Ve směrnici, je to tedy jenom v preambuli, není to přímo ve směrnici, na ten jsme se vykašlali v rámci transpozice. Co se týká potom toho přezkoumávání té odbornosti, tak si o tom každý může udělat svůj názor, když prostě žádnou kontrolní zprávu ČNB za celou dobu, kdy ona měla mít dozor nad těmi zprostředkujícími pojišťovateli, nenajdete. Takže tak to je.
Další věc, která je taky velmi zajímavá, je, jakým způsobem ta ČNB v tomto novém zákoně bude mít dispozici udělování akreditací těm, kteří potom nadále mohou ty zprostředkovatele přezkušovat, příp. je školit, ale to nechám být, abych zase nebyl příliš dlouhý.
Moje čtvrtá otázka na paní ministryni je, proč je povinná nová registrace a proč jsou tam poplatky za další roky fungování lidí jako samostatných zprostředkovatelů, když ty poplatky nejsou spojeny s žádnou službou ve smyslu posilování odbornosti, zlepšování služby a zlepšování kvality těch samostatných zprostředkovatelů. Tak.
Teď co by nás mělo zajímat nejvíce. Jak tady paní ministryně říkala… Ochrana spotřebitele. To znamená ochrana těch, co podepisují ty smlouvy. První věc, která se stala, je, že podle starého zákona, pokud někdo dělal pojišťovacího zprostředkovatele, tak musel mít uzavřeno pojištění na svoji činnost, v rámci kterého bylo i zahrnuto pojištění na to, že on může udělat chybu při vyplňování té smlouvy. Třeba může špatně vyplnit adresu baráku, který je pojišťován. V okamžiku, kdy on toto udělá, za dva roky u takto vyplněné smlouvy ten barák shoří, tak se stane to, že přijde pojišťovna a řekne: Ale to není ten barák, který je v té pojišťovně. My vám nedáme ani korunu. V tom okamžiku až do této doby je to tak, že ten zprostředkující pojišťovatel má povinnost být pojištěn na tento omyl, jinými slovy on řekne, ano, udělal jsem chybu, jde za pojišťovnou, pojišťovna mu vyplatí nějakou část z té škody, která vznikla, on má nějaké peníze, aby to nahradil tomu člověku, se kterým sepisoval tu smlouvu. Dneska, jak jsme zvýšili tu ochranu toho spotřebitele, tak ta povinnost z toho nového zákona zmizela. Ten samostatný pojišťovatel nemusí ze zákona mít uzavřenou smlouvu pojišťovací, ve které by byl pojištěn na omyl. To znamená, můj dotaz je, jak to tedy je s tou ochranou spotřebitele, co se tedy zlepšilo, když najednou nemusí být to pojištění na ten omyla předtím muselo být to pojištění na ten omyl?
Co se týká kontrolní činnosti ČNB, pojistných smluv, o tom jsem už mluvil. Jak jsem říkal, je dohledatelný na webu přehled pravomocných rozhodnutí ČNB, ani jedno pravomocné rozhodnutí ČNB není o tom, že by někdo z pojišťovacích zprostředkovatelů napsal špatně pojišťovací smlouvu s nějakým spotřebitelem. Prostě ČNB inkasuje 1,2 miliardy korun, ministerstvo financí se na to kouká a jedeme dál močálem černým kolem bílých skal.
A teď byrokratická zátěž, § 79 a 80 tohoto zákona. Neuvěřitelné věci! Dříve to bylo tak, že pokud docházelo k nějakému jednání mezi pojišťovacím zprostředkovatelem a případně klientem, tak potom jednak si ty různé dokumenty ponechával ten klient, jednak si ty různé dokumenty ponechávala ta pojišťovna, pro kterou ten pojišťovací zprostředkovatel pracuje. Dneska jsme to tak vylepšili, že ty dokumenty si ještě musí taky ponechávat ten zprostředkovatel. Musí je, prosím, skladovat a pojišťovna také minimálně 10 let. To znamená, v případě, že se pojistí na dva roky, tak deset let tam to všechno musí shromažďovat a musí archivovat. A teď úplná lahůdka je, že když se nedomluví na pojištění, tak to stejně dva roky musí skladovat, to, že se nedomluvil. A pozor, jestli si myslíte, že skladuje jenom pojistné smlouvy, tak neskladuje jenom pojistné smlouvy. On skladuje i záznamy z jednání. V těch záznamech z jednání musí být spousta dalších věcí. Já vás nechci otravovat, já vám to nechci číst. Ale jestli máte sílu, § 79, § 80, přečtěte si to. To je neuvěřitelný byrokratický kolos, který někdo vybudoval, který prostě toho… Já fakt s nimi nemám nic společného. Úplně musí zničit. Neboť on bude mít prostě tři skříně plné papírů, kde bude mít záznamy záznamů o záznamech se záznamy. Takhle to prostě máme udělané. To je to naplnění té preambule č. 72, preambule té směrnice. To znamená, abychom si to řekli, jak to je.
Evropa říká, prosím vás, nenechte znova pojišťovací zprostředkovatele platit, už jednou zaplatili, snažte se, aby tomu tak nebylo. ČR říká, zaplaťte. Evropa říká, prosím vás, udělejte to tak, aby to zatížení bylo proporcionální. To znamená, ty malé, ty zprostředkovatele, nechte je být. Nenakládejte na ně žádné povinnosti. ČR říká, všechno co skladovaly pojišťovny, klienti, skladujte to taky, k tomu ještě skladujte i to, když náhodou jste se nedomluvili. Takže to jsou výsledky, které jsou v tomto zákoně, jak já jsem ho přečetl, jak jsem se já s ním musel tři čtyři hodiny zabývat, i když mě to vůbec nebaví. Ale vůbec k ničemu jinému jsem nedošel.
Můj názor je, že se to opravit nedá. Můj názor je, že se to dá jedině zamítnout. Navrhuji ten zákon zamítnout, protože stejně je po transpozici, dávno už je konec, už jsme stejně všechno prošli, někdo prostě si 26, 28, 30 měsíců, prostě pracoval tak, že to nemáme transponované, najednou někdo po nás chce, abychom toto schválili… Když jsme prostě všechno, co jsme mohli, porušili. My se tady něčím holedbáme, pak nakonec to dopadne tak, že to všechno je jinak, navýšili jsme byrokracii, mačkáme malé podnikatele. Děláme všechno pro to, aby těch papírů přibývalo a velkou instituci jako ČNB klidně necháme porušovat zákon, aniž by nám to vadilo.
Navrhuji zamítnutí a děkuji za pozornost.
čas 19:16:27 – 19:17:22:
Protože paní ministryně vystoupila a my už nemůžeme vystupovat, tak pouze faktická poznámka. Dvě věci. První. Dozvěděli jsme se, že ministerstvu financí nevadí, že ČNB dlouhodobě porušuje zákon, to je první věc, kterou jsme se dozvěděli. A druhá. Ta se týká paní ministryně a pojištění na omyl. § 27 odst. 2 současného platného zákona. Pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti pojišťovacího zprostředkovatele, to je dnes samostatný zprostředkovatel, nebo samostatného likvidátora pojistných událostí musí být sjednána tak, to znamená, musí být pojištěn tak, a teď je tam písmeno c) – aby z pojištění nebyly vyloučeny škody způsobené jednáním z nedbalosti, omylů nebo opomenutí. To dnes musí ten zprostředkovatel mít. Teď v novém zákoně to není. To je všechno. To znamená, někdo vám sjedná smlouvu, nemá to pojištění, hotovo.
