Zákon o důchodovém pojištění

čas 15:07:26 – 15:21:52:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, možná některé věci budu opakovat, ale protože se budu snažit, aby to, co budu říkat, mělo nějakou logiku, tak to je ten důvod. Já zkusím říci některé důvody, proč tady dneska jsme, a případně shrnout i to, proč si někteří myslí, že bychom zákon schválit měli, a jiní nikoli.

Důvod první je ekonomická situace této země a velmi rychle rostoucí zadlužení nebo chcete-li dluh ČR. A to, zda tato vláda mohla nebo nemohla nebo měla nebo neměla dříve reagovat a zda dělá nebo nedělá dost. Já ještě neznám a nikdy jsem nepoznal žádnou vládu, která by dělala dost, vždycky to bylo tak, že jsme si mysleli, že by ještě měla dělat některé další věci. Na druhé straně si nepamatuji vládu, která by toho měla tolik za sebou při tak krátké době vládnutí, jako je tato vláda, neboť má za sebou zhruba 1,5 roku. A v tom roce se musela potýkat se stále existujícím nebezpečím covidu, s tím, že přišla válka na Ukrajině a s tím, že jsme měli evropské předsednictví a řešili jsme v rámci něho energetickou krizi. A s tím, že tu vzniklo dědictví, kde bylo rozdáváno více peněz, než byla produktivita práce, jinými slovy bylo zaděláno na inflaci, která potom skutečně, světe, div se, přišla.

A do toho samozřejmě patří důchody a jejich valorizace nebo zvyšování, které je buď pravidelné nebo nepravidelné, když inflace přeroste přes 5 %. A tato vláda by samozřejmě měla všechno sledovat, všechno vědět a mít ty nejlepší prognostiky na světě. Jeden z nich za chvilku skončí. Tak se podívejme, co mohla dělat a co věděla v případě této valorizace, o které se dnes bavíme.

Tato vláda věděla, že meziměsíčně v červenci vzrostla inflace o 1,4 %, v srpnu o 0,5 %, v září o 1,2 %, v říjnu o -2,5 %, v listopadu o 1,9 % a v prosinci o 0,2 %, v součtu 2,7 % za pět měsíců. 2,7 % za pět měsíců. To není 5 %, to je méně. Byl před nimi leden, kde věděla, pane ministře, že minulý leden to bylo vyšší než ta 2 procenta nebo 3, nebo 0,2 co to bylo v prosinci, ale asi obtížně mohla tušit, že to bude 8,6 %. 8,6 plus předchozích pět měsíců 2,7 je dohromady 11,5, které najednou měly být vyplaceny, a je to nějakých 37 miliard, které najednou měly být vydány z toho rozpočtu. Vláda stála před úkolem, jak to řešit, jestli vydat 37 miliard, což znamená, že to je zhruba o 20 miliard více, než se počítalo, to znamená, v tomto roce to vyjde 20 miliard, a protože to je za posledních 5 měsíců, příští rok to není 20 miliard, ale je to nějakých 37, nebo pardon, za 7 měsíců, takže by to bylo potom dalších 35 miliard, to znamená, do konce tohoto roku a během příštího roku by se vyplatilo navíc 55 miliard, což je 55 tisíc 5,5 tisíce korun na jednoho občana ČR, navýšení zadlužení. Taková je situace. Když vezmeme tento konec roku a ten příští rok, před kterou dnes stojíme, otázkou je, jestli s tím umíme nebo neumíme a máme nebo nemáme něco dělat.

Tato vláda se rozhodla, že přistoupí k tomu, že s tím udělá to, že nevyplatí těch 37 miliard, na které to vychází, ale dojde ke změně toho valorizačního vzorce, dojde ke snížení té valorizace. Ty důchody nadále budou růst, ale nebudou růst takovým tempem jako doposud, a že, jak tady už bylo řečeno jednou, tu výplatu udělá, řekněme, sociálnější. Nebude tam tak vysoká progrese, bude tam degrese. To znamená, více se z těch méně peněz přidá těm, co mají nižší důchody a méně se z těch peněz přidá těm, co mají vyšší důchody. Jinými slovy, na ty, co mají nejnižší důchody, i přes zmenšené množství vydání peněz vyjde více, než by, v některých případech dokonce více, a to je v případě v tom nejnižším, ten důchod 8000 měsíčně, dokonce dostane ten důchodce více, než by dostal při té standardní valorizaci, takhle by se to udělalo.

Můj názor je, že tady se mohlo přidat ještě trochu více, že se, pane ministře, mohlo udělat i to, že by se třeba dalo 500 korun plus 2,3 % a tak dále. Možná, že by to nejvíce pomohlo těm nejníže příjmovým skupinám, ale na to už je dnes pozdě… Pozdě se o tom bavit.

Rozhodně však platí dle mého názoru to, že kdo je trošku soudný, vidí, že to není tak, že by tady byla nějaká vláda, která dopředu už stoprocentně věděla, že bude muset vyplatit až 37 miliard korun v tomto roce, najednou to je jinak. Tak to není, kdo chce čísla číst a vidí je, tak by to měl uznat.

Co to znamená? Co to pro nás v tuto chvíli znamená? Pro tu budoucnost jsem říkal, to znamená, že pokud my přijmeme tento zákon, v tomto roce ušetříme 20 miliard, v dalším roce 35 miliard, dohromady 55 miliard. To znamená, snížíme zadlužení na každého občana za konec tohoto roku a příští rok o 55 tisíc 5,5 tisíce korun. Druhá věc, co to znamená pro ty, o kterých se dnes nejvíce mluví? To znamená, co to znamená pro důchodce, pro seniory? I při vyplacení této snížené valorizace se průměrný reálný důchod mírně zvýší. Průměrný reálný důchod se při vyplacení této snížené valorizace zvýší. Jinými slovy to znamená, že po realizaci této valorizace, pokud schválíme tento návrh zákona, senioři si koupí za svůj důchod více, než si koupí doposud. Koupí si více! Zatímco u ekonomicky aktivních už je to dlouhodobě tak, asi rok a půl až dva, že si za to, co vydávají, koupí méně, než si koupili dříve. Jinými slovy, jejich reálné mzdy klesají. To neznamená, že klesají nominální mzdy. Ta mzda může růst, ale roste pomaleji, než roste inflace. Když roste pomaleji, než roste inflace, znamená to, že si toho koupí méně, i když vydělávají více, než si koupili před nějakou dobou. U seniorů tomu tak není. Po zavedení této snížené valorizace a po jejím přijetí dojde k tomu, že jejich průměrný reálný důchod se mírně, ale zvýší. Takže to jsou věci, které by tady měly zaznít. To znamená, nikdo nikomu ani nominálně, to už vůbec, ani reálně nesnižuje důchody.

To je věc, která by tady měla zaznít. Je potřeba si to takhle uvědomit. Jak jsem tady slyšel hned od několika senátorů, kteří navrhují zamítnutí toho zákona, nebo nejsou pro něj, oni s tím věcným obsahem zákona nemají problém, dokonce někteří říkají, že by ho i podpořili. Jinými slovy, a to je důležité, já potom s tím budu pracovat, považuji ten věcný návrh zákona v principu za správný, za prospěšný, a teď pozor na to, v zájmu všeho lidu. V souladu s jejich vědomím a svědomím. Pozor, to jsou slova ze slibu senátora. Takže tak se mi to zdá, že to z věcného pohledu pro ně vypadá. A teď se dostáváme k té druhé věci, která se týká práva. Jsou tady velmi podrobné rozbory, např. od pana senátora Canova a od dalších, kteří říkají, že to není ústavní, že to není v souladu s Ústavou. Pak jsou tady jiné právní názory, které říkají, že to není protiústavní, že to je v pořádku, byť třeba na hraně. My máme oba dva ty zdroje k dispozici. Podle mého názoru většina z nás není schopna s jistotou říci, zda to je nebo není v rozporu s Ústavou. Zkrátka to nevíme.

V slibu senátora je napsáno, že bude zachovávat Ústavu a zákony. Zachovávat Ústavu a zákony určitě znamená, že to nebude porušovat. Když budeme hlasovat pro ten návrh zákona v té pozměněné podobě, neporušujeme zákon. Zachovávat Ústavu určitě znamená, že také se snaží, aby nebyla porušována někým jiným. My jsme dnes v situaci, že jistě nevíme, jestli někdo jiný, to znamená navrhovatel toho zákona, porušuje nebo ne. Někteří z nás si myslí, že ne, někteří si myslí, že ano. V této situaci dneska jsme. Z té vycházíme při hlasování o tomto zákoně.

Druhá věc ale, kterou tedy určitě víme, je, že zároveň v tom slibu senátora je napsáno, že slibujeme na svoji čest, že budeme svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To není ve spojení se zachováváním Ústavy a zákonů, že ho budeme vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já se vás zeptám, kdybyste měli rodinu širokou, kde je babička s dědečkem, vy, vaše děti a případně vnoučata, a teď jste zjistili, že v té rodině jsou protěžováni, resp. jsou plně dotováni v rámci zdražování, kterého jsme svědky, babička s dědečkem, naopak hrozí vašim vnoučatům nebo dětem, že následně dojde k tomu, že oni budou mít velké problémy se splácením dluhů, které ta rodina dělá, a že vaše děti dokonce jsou na tom tak, přestože chodí do práce, vydělávají méně, než vydělávaly před rokem. Co by se v té rodině stalo? Rodina by se sešla, pokud by to bylo možné, jsem přesvědčen, že ta rodina by se usnesla na tom, že si to trošku přerozdělí. Jinými slovy, že je možné, aby ti senioři v té rodině také trošku slevili z toho doplňování těch peněz, které nyní dostávají, protože se všechno zdražuje, aby to také částečně mohlo být kompenzováno těm dětem, případně těm vnoučatům. To rozhodnutí by se stalo, to rozhodnutí by se stalo na základě toho, že by to udělala ta rodina v zájmu té rodiny, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což je slib toho senátora.

Pak jsme tedy v situaci dneska všichni, že tady máme jako senátoři – slibujeme věrnost ČR, to naštěstí problém není, pak slibujeme tomu, že budeme zachovávat své zákony a Ústavu, tam problém je, tam nevíme, jak to je přesně, a pak tady třetí věc, a to je to, že budeme hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu všeho lidu. To podle mého názoru je tak, že bychom měli hlasovat pro tu novelu, protože to v zájmu všeho lidu je, protože nechceme mezigenerační rozpor. Chceme, aby ty generace si navzájem pomáhaly a spolupracovaly.

Nechceme, aby vznikal dluh, který někdo po nás bude muset splácet. Pokud toto nechceme, v zájmu všeho lidu je, že budeme hlasovat pro tu novelu, je to v zájmu a v souladu s naším vědomím a svědomím. Pak se tedy ptám: Kdo tady porušuje Ústavu a slib senátora? Ten, kdo říká, abychom to zamítli a zachovávali Ústavu a zákony, nebo ten, kdo říká, abychom to schválili a hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu všeho lidu?

Myslím si, že to je minimálně nerozhodně, spíše se přikláním na stranu toho, abychom ten zákon schválili, protože na rozdíl od toho, když ho neschválíme, tak to padá pod stůl, v případě, že by měli pravdu ti, že je porušena Ústava, tady je opravný prostředek, který nastoupí, a to je Ústavní soud. To znamená, tam my se ničemu nezpronevěřujeme, naopak dle mého názoru správný výklad toho, jak se máme chovat, abychom se s co nejmenší pravděpodobností dopustili chyby, je to, že budeme hlasovat pro ten zákon.

Chci vás všechny poprosit, abyste hlasovali pro ten zákon, abyste udělali všechno pro to, abychom zamezili mezigeneračním rozporům, abychom pokud možno udělali všechno pro to, aby ta budoucnost byla co nejméně zadlužená. Nejsme dokonalí. Každý dělá chyby. Ale pokud hledáme korektně to řešení, toto řešení pro naši budoucnost je nejlepší. Může se stát, že se ukáže, že tam byl problém, který my jsme bagatelizovali, nebo jsme ho plně nerozpoznali. Ale je napravitelný. Pokud ten zákon zamítneme, tak to zadlužení a ten mezigenerační nesoulad už nastane. To už se odstranit nedá. Děkuji za pozornost.