Zákon o evidenci tržeb

čas 10:19:26 – 10:41:15:

Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si k projednávanému návrhu zákona říci nejprve několik obecných připomínek a potom se budu držet i toho, k čemu jsme tady byli vyzýváni, že vás seznámím i s některými konkrétními výhradami, které se týkají přímo znění zákona.

Co se týká obecně k tomuto zákonu, pan ministr zde ve svém úvodním slově říkal některé obecné proklamace, které by uvedení v život tohoto zákona mělo naplnit, s tím, že si vůbec nejsem jistý, že zejména v některých případech měl pravdu a proto se pokusím podívat na některé věci trochu z jiného pohledu.

První věc, která tady zazněla, a tím vlastně končil pan kolega Oberfalzer, je otázkou, zda náhodou v tomto okamžiku nezačínáme hledat další daňové příjmy tím způsobem, že útočíme na ty nejslabší, na ty, kteří dneska dělají všechno pro to, aby nadále mohli podnikat, aby se nadále mohli živit sami, nezávisle na fungování státu, a aby nám neskončili na Úřadu práce.

Podíváme-li se na již zmíněnou zprávu NKÚ, mám ji tady vytisknutou, je to zpráva NKÚ z 27. dubna 2015 (ukazuje), zabývala se správou daně z přidané hodnoty a dopady legislativních změn na příjmy státního rozpočtu. A v závěru této zprávy se v jejím závěru skutečně dočtete, že tzv. daňová mezera je zhruba 104 miliard korun a z toho 7 %, čili něco více než 7 miliard korun, připadá na tu část, na kterou útočí, resp. kterou chce postihnout stát zavedením zákona o evidenci tržeb. Celé mi to připadá absurdní, neboť největší část úniků Nejvyšší kontrolní úřad charakterizuje jako úniky, kde podnikatelé úmyslně zkreslují údaje. To je 42 mld. korun ze 104 mld. korun, to znamená zhruba něco více než 40 %. A to zkreslování údajů evidence tržeb nepostihuje, neboť zkreslování údajů spočívá v tom, že si podnikatelé jinak vykazují náklady, které si většinou navyšují, a jinak si vykazují příjmy, s tím, že to zpravidla dělají například tím, že mění odhady zásob apod. Jsou to většinou velcí podnikatelé, velké podnikatelské subjekty. A jak říkám, je tam 40 % daňových úniků a ty EET žádným zásadním způsobem nepostihuje. A je to i v souladu s tím, co tady bylo řečeno, a je to v souladu s nálezem Nejvyššího kontrolního úřadu, který zřejmě, když zákon byl koncipován, ministerstvo financí k dispozici nemělo.

Druhá otázka, kterou jsem v důvodové zprávě také nenašel, je, jestli stát analyzoval, zda už dneska nemá dostatek zdrojů, dostatek nástrojů k tomu, aby zjistil, že k daňovým únikům skutečně dochází a jestli nástroje, které má, jsou efektivně využívány a případně, jestli také nezavede nějaké nástroje, které jsou úplně k ničemu a mohly by být zrušeny.

Rozuměl bych tomu, kdyby zároveň s EET byly zrušeny tři, čtyři nástroje, které stát dnes má k tomu, aby mohl kontrolovat daňové úniky, protože EET je nahrazuje. Nesouhlasil bych s tím patrně, ale rozuměl bych tomu. Tady se děje to, že se nic neruší, jen se další povinnost přidává. A moje otázka na pana ministra je, zda neuvažoval, že by některé nástroje byly zrušeny nebo zda o tom do budoucna neuvažuje.

Jenom abyste věděli, o čem mluvím. Jednak je tady možnost kontroly například toho, jestli nákupy odpovídají prodejům, jestli se využívá doměřování podle pomůcek, jestli se používá přenesení daňových povinností, jestli dobře funguje systém nespolehlivého plátce, jestli funguje ručení příjemce nezdanitelného plnění, jestli se využívá zvláštní způsob zajištění daně, jestli se používá k zajištění úhrady na neplatnou nebo dosud nestanovenou daň, atd. atd. Tyto nástroje dneska existují, stát je má k dispozici, a moje otázka je, zda je využívá, a případně, že je nevyužívá, jestli neuvažuje o tom, že by je třeba zrušil, aby také podnikatelům trochu zlidštil prostředí, ve kterém podnikají.

Třetí věc, kterou tady mám napsanou z obecných je, že tady dochází k situaci, která řekl bych, že není standardní a v demokratickém státě by to tak fungovat nemělo – podnikatelé si platí svoji kontrolu. To znamená, že je kontrolován a on to platí. Rozumím tomu, když má podnikatel náklady s nějakou evidencí, kterou stát potřebuje pro to, aby byla vyměřena daň, to znamená nechci, aby mi stát platil za to, když vyplňuji daňové přiznání, které potom pošlu, stát to vyhodnotí a zjistí, jestli mi má vrátit nějakou daň, kterou jsem platil. Ale abych platil to, že mne stát může on line kontrolovat, je věc, která si myslím, že nepatří do kultivované západoevropské demokracie. Pokud to stát chce, měl by nabídnout lidem, že když on line budou dávat účtenky, že jim to zaplatí, protože to pro ně je věc, kterou potřebuje a myslí si, že se to tady všechno zlepší a tudíž nechť na to ti, kteří si to myslí, také přistoupí a bude se to platit. Tady si to platí podnikatelé, s tím, že v žádném případě to není žádné narovnání, protože náklady jsou zhruba stejné pro velké i malé firmy, ale z hlediska relativního poměru to pro malé firmy a jednotlivé živnostníky může být velká část jejich zisků, zatímco pro velké firmy to bude poměrně malá část jejich zisků nebo jejich nákladů a v jejich fungování se to naprosto ztratí a je to pro ně řekněme nevýznamná položka.

Tím se dostávám obecně k tomu, co tady několikrát zaznělo, a to je zrovnoprávnění podnikání, stejné podmínky pro všechny, narovnání nerovnosti atd. Prosím vás, vrátím se k tomu potom ještě podrobněji. Například v § 11, který se nazývá Povolování evidence tržby ve zjednodušeném režimu, je to popsáno velmi neprůhledně. Velmi neprůhledně je tam napsáno, komu bude povolena evidence tržby ve zjednodušeném režimu a komu ne. Vrátím se k tomu. Vůbec to není jasné. Ten, kdo bude určovat, komu to bude povoleno nebo ne, bude správce daně a může si to dělat podle svého gusta, jak se mu to zlíbí, a ten člověk, který by chtěl případně povolit zjednodušenou evidenci tržeb, se ani nemůže odvolat.

Podobně v § 37 – také to proberu podrobněji – je to dokonce tak, že vláda stanoví svým nařízením, kdo vypadne z povinné evidence tržeb. Vláda si prostě může vybrat ty, ty, ty a ty, nebudeš evidovat tržby, protože my to uděláme svým nařízením, protože tě máme rádi, třeba, že začínáš na A nebo něco podobného se svým názvem. A tak to prostě je. A to je rovné podnikání? To je nastolení rovného prostředí? Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak není. A ještě se o tom blíže zmíním potom v konkrétních připomínkách, které budu říkat.

Další věc. Ať chceme nebo nechceme, a jestliže přistoupíme na filozofii, se kterou je zákon koncipován, tak tento zákon není ve své brutální podobě ničím jiným, než nástrojem vzájemné likvidace podnikatelů, protože pro mě nejjednodušší je, s někým se domluvit, nechat se zaměstnat v jiné hospodě a pak se domluvit s tím, že se tam nechal zaměstnat, aby tam neevidoval nějakou tržbu. To znamená domluvíme se, uděláme to. V tom okamžiku nějaký oběd nebo večeře nebyla evidována, podnikatel, který vlastní hospodu, neevidoval. Správní delikt 500 tisíc, končí! Hotovo. A on přece nemůže být u každé evidence tržby, budou to odesílat číšníci, jeho pracovníci, atd. A možnost, že lidé, protože na něj budou mít vztek, způsobí, že poplatník udělal správní delikt, tady existuje a není nereálná. Není nereálná zvlášť když potom přistoupíme na filozofii – budu o tom mluvit na konci – se kterou tato vláda vládne a se kterou pan ministr financí řídí ministerstvo financí.

Další věc. Odstraníme šedou černou ekonomiku, sníží se prostor. Prosím vás, tzv. dlaňovka bude fungovat pořád. To znamená, potřebuješ účtenku, nepotřebuješ účtenku, nepotřebuji. Tady máš peníze, nikde se nic nevypisuje, nikde se nic neposílá, elektronická evidence tržeb nefunguje. Jediné, co nastane, je, že se bude podvádět ještě více u těch, kteří podvádějí, než doposud, že se to prostě bude dělat bez papíru. A tyto věci EET neřeší. A myslím si, že to vždycky bude tak, že ti, co chtějí podvádět, budou o krok před těmi, co je honí a chtějí podvádějí zabránit.

Na závěr obecných věcí tady mám jednu, která bych řekl, že se podceňuje a mě to mrzí. Celý zákon a nejenom tento zákon vychází z předpokladů, mám skoro tendenci říci z předpokladu toho, že většina lidí se chová nečestně a nepoctivě. A z předpokladů toho, že tento národ je nečestný a nepoctivý a že všechno musí být ošetřeno zákonem. A vlastně jinými slovy z toho potom implicitně plyne, že co není ošetřeno zákonem, tak vlastně je možné. A úplně se zapomíná na to, že zákon je jenom nedokonalým popisem toho, jak by se lidé měli chovat. Jak by měli spolu vycházet, jak by měli žít. A když se to obrátí a řekne se, že co není v zákoně je dovoleno, a je to v pořádku. Je to morální, tak se potom dostáváme k tomu, že ministři říkají, ale já jsem nic špatného neudělal. Firma v době, kdy čerpala dotaci, tak už splňovala podmínky pro malého a středního podnikatele. Že předtím a potom už to nesplňovala přece není protizákonné. To je naprosto v pořádku. A kde je morálka? A kde jsou další věci související s tím, jak společnost tady bude vypadat? Jak budeme vychovávat děti? Tím, že budeme říkat, že to, co je v zákoně je v pořádku, a to co není v zákoně, že prostě můžeme dělat? Že s tím není žádný problém. Žádná etická pravidla, morální, neexistují? Není důvod, proč se s tímto rozčilovat? Není důvod se nad tím pozastavovat, protože zkrátka zákon nebyl porušen. Takto chceme fungovat této společnosti? A takto k tomu vede i tento zákon. Je to hrůza, je to ostuda.

Znovu říkám, že nepoctivost a předpoklad toho, že všichni jsou nepoctiví, nemůže být předpokladem pro to, abychom takové zákony odůvodňovali. Jak tady říkal pan kolega Hajda, nepoctivost se stala normou. A pak řekl zajímavou věc: já to vím, protože – teď říkal nějakou společnost, udělala průzkum. Společnost udělala průzkum a zjistila, že tady je velká nepoctivost, a že jsou tady velké podvody. A já se ptám, když ještě nefunguje EET, kde vzala data, jak na to přišla? Když to umí nějaká firma, tak to stát neumí?

Ministerstvo financí neumí zjistit, jak je kdo nepoctivý? Když my to všichni víme a máme na to průzkumy. Dokonce na to objednáváme firmy, a pak nakonec to nevíme, proto musíme zavádět ten zákon? To má logiku? Tímto způsobem se máme chovat? My to víme, že se tady krade, akorát to vlastně nevíme, a proto musíme přijmout zákon, kde to konečně zjistíme…Tolik k obecným věcem.

A teď ještě konkrétně přímo k zákonu, protože nejsem úplný optimista, ale jenom realistický optimista. Pokusím se vás aspoň přesvědčit, abychom, pokud zákon většinově chcete, aby prošel, abychom udělali některé změny.

První změna se týká § 11. Vysvětlím to tady, protože si myslím, že to je důležité pro vaše rozhodování. A v podrobné rozpravě na to není tolik času. Když se podíváme na § 11, tak to je paragraf, který se nazývá – povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu. První odstavec říká, že správce daně vydá na základě žádosti poplatníka povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu, pokud by evidování daně tržby běžným způsobem znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti tohoto poplatníka, ze které tržba plyne. Otázka zní: Co to je plynulý a hospodárný výkon činnosti? Co to je, jak zjistí člověk, že už v tomto okamžiku došlo k narušení plynulého a hospodárného výkonu činnosti? Je to někde napsáno, bude k tomu nějaká metodika nebo jak to bude uděláno? Jak to kdo zjistí?

Ptám se na to proto, že odstavec 2 říká: V žádosti poplatníka uvede důvody, které svědčí pro naplnění podmínek pro vydání povolení. To znamená důvody proto, že on si myslí, že tržby nejsou plynulé a hospodárné, ta činnost. A teď, jaké to mohou být důvody? Že tam je velká fronta každé pondělí, nebo že to dlouho trvá. Nebo, že to je v nějakém místě, kde není připojení, nebo jak to dělá, pro vydání povolení a tržby. To znamená, jak žádost bude vypadat? Bude to nějaký formulář nebo jí bude každý psát, jak ho to napadne? Jak budou koncipovány důvody? Co má dělat člověk, jak má žádost udělat atd. Teď se dostávám k nejkrásnějším odstavcům, to jsou odstavce 3 a 4.

Správce daně o žádosti rozhodne ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího podání. V povolení správce daně uvede tržby, na které se povolení vztahuje. Správce daně rozhodne ve lhůtě do 15 dnů. Otázka zní: Co když nerozhodne? Co se stane? Může nebo nemůže. Já ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji, aby když nerozhodne, tak aby se prostě bralo, jako že to je povolené. Protože to je správný přístup, a to ještě nenavrhuji to, co navrhuje pan ministr ve svém zákoně, že pokud dojde k nějakému závažnému deliktu, tak dokonce se provozovna zavře a tečka. Že bychom také správní úřad mohli zavřít a tečka. Otázka zní: Když rozhodne, proč neodůvodní. Odůvodní nebo neodůvodní. Proč neodůvodňuje, jak rozhodl a proč rozhodl.

Další otázka je: Oni budou nějak společně všechny daňové úřady poučeny, jak mají rozhodovat? Kdo zajistí to, že to bude stejné rozhodování, když žádost bude na Finančním úřadě v Telči nebo na FÚ v Jihlavě nebo na FÚ v Kolíně? Jak toto bude koordinováno? Jak zabezpečíme, že rozhodování bude transparentní a bude rovné, když máme rovnost podnikání a chceme to zrovnoprávnit. Jak toto všechno bude uděláno? Kdo o tom bude rozhodovat? To znamená, my budeme některé lidi z toho vymezovat? Ptám se, jak toto všechno bude fungovat. To je trojka.

Navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu, aby to musel odůvodnit ten správní úřad. Aby to bylo tak, že pokud do 15 dnů nerozhodne, tak to prostě platí, tečka. Je povoleno, zjednodušená evidence tržeb.

Poslední – úžasný. Byla-li žádost zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení o nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti je poplatník povinen, teď pozor, to je úžasný, uvést jiné důvody, než ty, které již obsahovala žádost původní. Jinak bude nová žádost odložena. O odložení žádosti musí být žádost ověřovatele vyrozuměna. Každý, kdo z nás podával nějakou žádost, tak podáváte novou žádost, tak to většinou vypadá tak, pane ministře, vy jste asi nikdy žádost nepodával, za vás to dělal někdo jiný. K žádosti máte nějaké důvody a přidáváte pak další důvody. Nebo je upřesňujete, ale většinou tam bývalé zůstávají. Nemůžou tam být jenom jiné důvody, protože to může být uděláno tak, že jste na něco zapomněl. Potřebujete to doplnit. Už zase vidím úředníky, jak říkají, ale on tam má ty samé důvody, které měl předtím. A k tomu jsou dva přidány, tzn. jsou tam stejné důvody. Nejsou tam jiné důvody, odkládáme. Odvolací orán neexistuje. Zdůvodnění neexistuje, bezvadné. Průhledné, transparentní, krásné podnikání, krásně napsaný. Paragraf 11 – úžasný výtvor, na který můžete být hrdi.

Takže to je k § 11 a moje pozměňovací návrhy. Paragraf 31 – uzavření provozovny. Tady jsem o tom mluvil. Kdyby přístup byl rovný, tak pokud do 15 dnů správní úřad daňový správce neodpoví, tak bych ho také zavřel. Představte si, kdybychom se k němu chovali jako k podnikateli. Když si najdete § 31, tak tam je napsáno, že když podnikatel něco nesplní, tak může dojít k uzavření provozovny, nebo k pozastavení výkonu činnosti, při které dochází k evidenci tržeb. Kdyby došlo k tomu samému případu daňovému správci, tak by mu mohla být také uzavřena provozovna nebo pozastavena činnost, aby si to vychutnal, co to znamená, když něco nesplní nebo neudělá, jak je v zákoně napsáno.

Ale správní úřad, daňový úřad žádnou takovou povinnost a žádnou sankci v zákoně nemá. Navrhuji jedinou věc, aby aspoň, když zákon projde, tak tam bylo doplněno slovo „opakované, zvlášť závažné porušení.“ Aspoň to, aby to nemohlo být tak, že daňový správce ho může zlikvidovat okamžitě. Aby aspoň se to muselo stát opakovaně. A aby aspoň to bylo tak, že podnikatel bude mít jakousi šanci se ještě napravit, opravit atd.

My nepředpokládáme, že tyto šance budeme podnikatelům dávat, my o ně nestojíme. My stojíme jen o ty zaměstnance a příp. o ty velké podnikatele.

O tom posledním už tady mluvila Veronika Vrecionová, a to je, že má existovat nařízení vlády, které bude vybírat podnikatele, kteří budou evidovat tržby a kteří nebudou evidovat tržby. A bude to dělat vláda. Neuvěřitelné! Já navrhuji, aby to bylo možné jedině zákonem. To znamená, třetí věc je, říkám, prosím vás, když to tedy někdo chce měnit, když někdo počítá s tím, že bude nutné v nějakém okamžiku říkat, kdo může a kdo nemůže, tak to dělejme zákonem, ať to dělá parlament. Nenechávejme tuto pravomoc vládě, protože to se nám nikdy nevyplatilo. Vždycky docházelo k excesům. Nehledě na to, že si nemyslím, že je dobré, abychom ministry této vlády, zejména jednoho z nich, vystavovali takovému pokušení.

Takže tolik ode mě, dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. A prosím, pokud nebudete hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona, abyste aspoň podpořili jeho průchod do podrobné rozpravy.

Děkuji za pozornost.

čas 11:54:09 – 11:59:58:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám jen nějaké krátké poznámky k tomu, jak diskuse probíhá.

Je možná trošku škoda, že pan ministr se do ní nezapojuje, protože pak nemůžeme slyšet odpovědi a nemůžeme reagovat.

Se mnou se do ní zapojil jenom tak, že když mě potkal na schodech, tak mi řekl, že jsem nemluvil k věci, a že tomu vůbec nerozumím…

Rád bych si od něj poslechl, čemu nerozumím a v čem jsem nemluvil k věci, protože si myslím, že to prostě k diskusi patří. Nemyslím si, že v Senátu hrozí, že bychom věci přeháněli a mluvili o věcech, které k zákonu, jako takovému nepatří.

Přihlásil jsem se hlavně ale proto, abych tady zopakoval některé věci, o kterých potom mluvila paní kolegyně Wagnerová, protože pak na ně bylo reagováno. Jsem potom v určité nejistotě, resp. chci něco zdůraznit.

První věc se týká § 11, který hovoří o možnosti vlastně provádět zjednodušenou evidenci tržeb. Pochopil jsem tam, že jedinou možností žadatele, jak se domoci toho, aby dostal rozhodnutí, pokud mu do 15 dnů nebylo zasláno nebo jak se ohradit proti tomu, když mu zjednodušená evidence tržeb nebyla poskytnuta je, že podá žalobu ke správnímu soudu. Žádná jiná možnost tam není, protože v zákoně není napsáno, že je možné podat odvolání a zároveň pořád platí to, co jsem říkal, že zdůvodnění o zákazu, že nebude zařazen mezi řekněme poplatníky, kteří mohou používat zjednodušenou evidenci tržeb, nebude mít žádné zdůvodnění.

To je jenom k tomu. Je to spíš dotaz na nepřítomného pana ministra, jestli tomu tak rozumím správně, když to chápu tak, že jediná možnost, jak se bránit, když žadatel má to, že bude dávat žalobu ke správnímu soudu.

Druhá věc – týká se toho, co tady říkal pan kolega Štěch, v reakci na paní kolegyni Wagnerovou, ohledně toho, zda také tomu, kdo vlastně si objednává službu nebo je příjemcem faktury, hrozí nějaká pokuta za správní delikt. Pochopil jsem to tak, že v odstavci 1 § 29, je napsáno, že to hrozí každému, kdo ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. A v tom okamžiku tím, že řeknu, že nechci fakturu nebo, že to uděláme daňovkou, tak ztěžuji nebo mařím. To znamená, můj názor je, že opravdu v extrémním výkladu se může stát, že člověk bude následně nucen k pokutě – nevím jestli 500 tisíc, ale k nějaké pokutě, protože z odst. 1 § 29 ze slov, že ztížil nebo zmařil, protože když není faktura, tak zmařil, ztížil. Není informace to, dle mého názoru plyne. To je druhá věc.

A třetí, o které se tady mluvilo a paní kolegyně Wagnerová ji zmiňovala v souvislosti s § 12, odst. 4. Týká se nařízení vlády. Je tam věta: Tyto tržby stanoví nařízením vláda.

Můj dotaz je zase na nepřítomného pana ministra, jestli je to totéž nařízení, o kterém se mluví v § 37, odst. 3, nebo to není totéž nařízení. Měl jsem také pocit, že to je jiné nařízení, že nařízení budou dvě. Ale chtěl bych to zase vysvětlit. Rovněž by mě zajímala odpověď, jestli zařízení je jedno nebo jsou dvě. A pokud jsou dvě, tak potom skutečně mě zajímá, proč nařízení, o kterém se hovoří v § 12, odst. 4, proč ho nemáme k dispozici? To opravdu nechápu. Zatímco nějak, byť s tím nesouhlasím, jsem rozuměl tomu, proč nařízení, o kterém se mluví v odst. 3 § 37, nemáme, neboť tam si teprv vláda bude vybírat. Tam ona si řekla, že zřejmě to bude sledovat a podle toho, jak se bude evidence tržeb vyvíjet, tak potom někoho vyjme nebo nevyjme atd.

Fakt v tomto smyslu bych rád nějaké vysvětlení, ale bohužel to vypadá, že žádné nám pan předkladatel neposkytne. Že si zřejmě počká až na závěrečné slovo a pak se dozvíme jenom to, co on chce, abychom se dozvěděli. Děkuji za pozornost. Ještě mám jednu věc – k paní kolegyni Hamousové, která mluvila o krásném příkladu restauracích. Dnes existuje a finanční úřady mají k dispozici, dle mých informací, tzv. možnost doměřování podle pomůcek. Doměřování podle pomůcek je existující nástroj, který v okamžiku, když v mé rodné Telči nebo někde jinde nějaký člověk, který má pořád plnou zahrádku najednou vykáže tržby, které vůbec tomu neodpovídají, tak finanční úřad normálně může zasáhnout a doměřit podle pomůcek. To znamená, ten nástroj, já jsem tady o tom mluvil – jak tomu nerozumím… Tak jsem o tom mluvil, že nástroje existují, a že se nevyužívají, by nemělo být důvodem proto, že zavádím nějaké jiné, kdy on-line začínám sledovat všechny! To je celé.

Děkuji za pozornost.