Zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu

čas 11:47:38 – 11:53:17:

My oba začínáme na „V“… Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já budu muset ve svém vystoupení trošku reagovat na mého kolegu Radko Martínka, se kterým se podezřele dlouho shoduji, tak dneska se aspoň shodovat nebudeme. Takže to bude možná i dobře.

První věc, kterou chci říci, je, že skutečně tomu pozměňovacímu návrhu předcházela složitá jednání. Já si myslím, že všechny strany si zaslouží za to, že byly ochotné hledat nějaké řešení, poděkování. Jak ministerstvo pro místní rozvoj, tak obě dvě asociace, Asociace cestovních kanceláří i Česká asociace pojišťoven, že nalézt ten kompromis nebylo jednoduché. Je pravdou i to, že do jisté míry, řečeno s určitou nadsázkou, ten problém je způsoben tím, že tady je jakýsi nález Ústavního soudu, a do jisté míry všechny ty ostatní věci byly vlastně vynuceny tím, že bylo zřejmé, že pokud nedojde k nějakým změnám, tak na základě toho nálezu Ústavního soudu dál to pojištění nemůže fungovat. Protože pokud Ústavní soud naznal, že to pojištění musí být do nekonečně vysoké výše, tak samozřejmě já nevím jak vy, ale já žádné pojištění na nekonečně vysokou výši nemám. To je ta věc, kde já s panem kolegou Martínkem nesouhlasím, protože já si nemyslím, že riziko pojišťoven v tom případu, který nastal, se limitně blíží k nule, protože když si představíte situaci, že by ve stejný čas např. všechny cestovní kanceláře žádaly pojistné plnění ve výši 30 procent roční tržby, všechny pojištěné cestovní kanceláře, tak si nemyslím, že by to znamenalo, že pojišťovny vydělávají. Tak to přece není! Každé pojištění je vždy spojené s nějakým rizikem. Souhlasím s tím, že to riziko těch pojišťoven se snížilo na úroveň, kdy už pro ně má smysl cestovní kanceláře pojišťovat. Ale nesouhlasím s tím, že se jejich riziko limitně blíží nule. Zvláště když vím, co to znamená – limitně se blížit nule. Jako bývalý učitel matematiky a fyziky.

A teď ještě jedna věc, která tady zmíněna nebyla, kterou jsme také na výboru projednávali, a to je, že výbor kromě toho návrhu na přijetí toho pozměňovacího návrhu přijel ještě doprovodné usnesení, ve kterém doporučuje ministerstvu pro místní rozvoj, aby tu věc nenechalo spát, aby vytvořilo podmínky pro vytvoření jakéhosi garančního fondu, který případně ty náklady, které už nebudou moci krýt pojišťovny, dokryl, protože to hlavní – a paní ministryně to na tom našem výboru několikrát říkala – je ochrana spotřebitele, ochrana klienta. A pokud garanční fond co možná v nejbližší době nevznikne, tak si myslím, že samozřejmě v tom případě je pravda, že spotřebitel není chráněn tak luxusně, tak dobře, jak by to mělo být.

Další věc, která je docela důležitá pro naše hlasování, a já nevím, zda si to všichni uvědomujeme, že pokud chceme, aby dál cestovní kanceláře mohly provozovat svoji podnikatelskou činnost a zároveň byly pojištěny pojišťovnami, tak jiné dobré řešení, než přijmout ten pozměňovací návrh, nemáme. Protože když ho nepřijmeme, tak máme potom už jenom dvě možnosti – nechat zamítnout, nebo navrhnout schválit v původním znění.

Když navrhneme „zamítnout“ a sněmovna, což nepředpokládám, by také akceptovala a zamítla, tak stejně ten problém zůstává. Díky Ústavnímu soudu problém zůstává. Pojišťovny by stejně nepojišťovaly, protože i podle stávající podoby zákona díky nálezu Ústavního soudu už pojišťovat nemohou, protože riziko pojištění by bylo nad rámec toho, co jsou ochotny podstoupit. A jestli se na tom domluvily, nebo ne, nevím, nechci to tady rozebírat. Ale já, kdybych byl majitelem pojišťovny, tak nekonečně vysoké pojistné plnění bych zakázal.

A pokud tedy ten návrh nepřijmeme, a bude tedy tím pádem platit to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, tak samozřejmě ten problém také setrvává. Tady je ještě taky jedna věc, abychom si řekli, jak to je. Není pravda, že se nikdo v Poslanecké sněmovně nepokusil ten problém řešit. Existoval pozměňovací návrh Jany Fišerové, která dávala obdobný návrh tomu, který tady dneska navrhujeme, a Poslanecká sněmovně za mě neznámých důvodů ten návrh nepřijala. My to tady jako druhá komora a zároveň záchranáři a sjednotitelé zachraňujeme. Takže vás prosím, abyste k tomuto pozměňovacímu návrhu přistoupili z tohoto pohledu, a pokud možno jej schválili.

Děkuji za pozornost.

čas 12:15:11 – 12:17:34:

Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já se omlouvám, že vystupuji podruhé, ale já musím reagovat na některé věty paní kolegyně Wagnerové. Já chci říct, první věc je, že je hrozně jednoduché zastávat principiální postoje, zvláště v okamžiku, když víte, že to všechno dobře dopadne a věci budou fungovat. A další věc, kterou k tomu chci říci, je, že já jsem nikoho neslyšel, kdo by tady řekl, že Ústavní soud jednal neracionálně. Nikoho jsem tady neslyšel, že by to řekl, já jsem to tedy nebyl. A podle toho, jak fungují naše soudy, tak já vůbec v této rovině, jestli to je racionální, nebo neracionální, ani dneska neuvažuji. To se přiznám. Je to podle práva, a jestli to je rozumné, nebo není to rozumné, to je věc, která ani nepřísluší tomu, jak se to rozhodnutí má posuzovat. Já jsem neslyšel, že by to někdo udělal v případě Ústavního soudu, tak bych prosil, aby to tak tady nebylo používáno.

Druhá věc je, která tady zazněla úplně natvrdo: „Vystrčil brání pojišťovny.“ To je fakt legrace. Já jsem řekl jedinou věc. A to je to, že kdybych vlastnil pojišťovnu, že bych zakázal, aby se uzavíraly smlouvy na nekonečně vysoké pojistné plnění. To je celé. A jestli tím člověk brání nebo nebrání pojišťovny?

Já si myslím, že nebrání. Mně jsou pojišťovny šumafuk, ale je to zkrátka tak, že jsme v situaci, kdy jedinou možností, aby ten systém dál fungoval, aby kanceláře podnikaly, byly pojištěny a ti, co chtějí, tak s kancelářemi mohli jezdit na dovolené apod., je skryt v tom pozměňovacím návrhu, který tady máme. Jestli do budoucna to budeme schopni vyřešit jiným způsobem, jedině dobře, ale velmi bych se ohrazoval proti tomu, že ti, co tady podporují ten pozměňovací návrh, erudují ústavní právo, brání pojišťovny, říkají o soudu, že jedná neracionálně, atd., tak to prostě není. A mě mrzí, že tímhle tím způsobem se tady o tom musíme bavit.