Zákon o obalech

čas 15:09:24 – 15:14:26:

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jak už tady říkal pan senátor Tesařík, na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme poměrně dlouho návrh zákona o obalech diskutovali, s tím, že já jsem se nakonec spíše pro ilustraci rozhodl předložit pozměňovací návrh, a v rámci obecné rozpravy pak nechám na vás, nežádám vás o to, abyste můj pozměňovací návrh propustili do obecné rozpravy, zda tak učiníte či nikoliv.

Na svém pozměňovacím návrhu jsem chtěl jenom dokumentovat to, jak napříč stranami a napříč vládami Česká republika se často chová tak, že je papežštější než papež.

Když se podíváte na můj pozměňovací návrh, na jeho stranu druhou, kde je velká tabulka – nevím, jestli ji pan ministr má k dispozici, tak z této velké tabulky je zajímavý druhý sloupec a potom poslední sloupec. Ve druhém sloupci je napsáno, co si přeje Evropská unie ve své směrnici, jinými slovy, jak chce, abychom recyklovali a třídili odpad. A například v případě plastů tam vidíte 22,5 % nebo v případě skla tam vidíte 60 %. V posledním sloupci pak vidíte, jak na tom ČR dnes aktuálně je. V případě skla my už dnes recyklujeme na 81 %, to znamená, jsme lepší, než po nás chce EU. A v případě plastů recyklujeme dokonce na 58 %, to znamená, že jsme zase lepší než EU, která po nás chce 22,5 %.

Máme tedy nastavenou politiku recyklace tak, že funguje, recyklujeme, docela úspěšně se rozvíjíme.

Následně existují návrhy zákonů ČR, které jsou naprosto nelogické. Nelogické jsou, ať je vezmeme z té či oné strany. Měl by tady možná být zákon, který bude motivovat, abychom třídili ještě více. Kdybychom takový zákon chtěli přijmout, pak by to mělo vypadat, že v letech 2014, 2015, 2016 budeme přikazovat jednotlivým subjektům, aby třídily více, než je aktuální stav, což se neděje. My stejně po nich chceme, aby třídily méně, než dneska už třídíme.

Anebo je druhá možnost, že se na to podíváme tak, že si necháme velký manévrovací prostor a budeme plnit jen to, co nám evropská směrnice přikazuje, což je druhý sloupec.

Přesto tady máme návrh zákona, který se nechová ani tak, ani tak. Ani nemotivuje ke třídění, poněvadž stejně už třídíme více, než on přikazuje, a ani neponechává České republice manévrovací prostor v té podobě, jak umožňuje evropská směrnice. Čili jsme papežštější než papež, a ještě to není k ničemu, protože už stejně třídíme více.

Ve svém pozměňovacím návrhu jsem pak udělal to, že jsem navrhl, abychom přijali v zákoně ty hodnoty, které navrhuje, resp. přikazuje ve své směrnici EU. A to je můj pozměňovací návrh. Na druhé straně si uvědomuji, že navrhovat tento zákon s těmito hodnotami, když už platil zákon s vyššími hodnotami – proto říkám, že to není jen vina této vlády nebo předchozí vlády – je takové trošku zvláštní, a já to tady opravdu spíš říkám pro ilustraci. A je na vás, zda to propustíte nebo nepropustíte do podrobné rozpravy. Když se tak nestane, vůbec mi to nebude vadit, protože hlavní věc je, že jsem tady dnes o tom chtěl mluvit, abychom se do budoucna těchto věcí nedopouštěli. Opravdu se vždycky zamysleme. Když děláme nějaký zákon, buď ho jím motivujeme, aby se třídilo ještě více, což třeba někteří z nás nebudou vidět rádi, ale bude to mít nějakou logiku, anebo se držme limitů EU a zbytečně si nedávejme nějaké další limity, když je to úplně k ničemu a nemá to žádnou logiku ani žádnou motivaci to v sobě neskrývat.

Tolik moje vystoupení k pozměňovacímu návrhu v obecné rozpravě, s tím, že děkuji za pozornost a zároveň si dovolím pana ministra vyzvat k tomu, aby do budoucna takovéto zákony už sem nepřinášel a byl tak lepší, než byly předchozí vlády.