Zákon o obcích – senátní návrh

čas 11:19:11 – 11:22:38:

Vážený pane předsedají, vážené kolegyně, kolegové, asi by nebylo úplně fér, kdybych nevystoupil, byť vím, že třeba – nevím, jestli budu v menšinové části názorové, nebo většinové, já, když poslouchám tu debatu, tak jsem vzpomněl na takové dvě věci, které bych řekl, že s tou debatou souvisí.

První jsou slova prvního předsedy Senátu Petra Pitharta, který říkal, že prostě zákony se nepíší pro dobré časy. Zákony se píší pro špatné časy. To znamená, ta argumentace, že skoro všude to funguje – jo ale to jsou ty dobré časy. A pak to někdy taky někde nemusí fungovat. Nebo to může být tak, že to potom začne nefungovat všude. A pak přichází ty špatné časy.

Takže to je jenom moje první poznámka. Možná pohled, který bychom si také měli připustit, než budeme hlasovat.

Druhá moje vzpomínka. Teď nedávno jsme si připomínali popravu generála Eliáše. A my jsme to tentokrát udělali tak, že tam mluvili místo zkušených politiků mladí lidé. Většině z nich bylo méně než 18. A ti, co tam byli z nás starších, tak všichni tleskali. To bylo úžasné, co tam ti mladí lidé napsali a vytvořili a řekli o té době, ve které žil například generál Eliáš a někteří další. Takže to jsou takové dvě věci, které mě napadly v rámci debaty, kterou tu poslouchám.

A jinak už potom dvě poznámky spíše. My nezavádíme žádnou novou věkovou hranici. Ta věková hranice dnes existuje, akorát je 18 let. A my pro nějakou část úkonů a nějakou část práv těch lidí ji posuneme z 18 na 16. Čili ta hranice existuje, ta se nezavádí. Akorát se posunuje z 18 na 16. A jestli to je správně nebo není, na to máme různé názory, to tak bývá. Já osobně, pokud se jedná o případy, kdy vlastně jen ti lidé získají právo na to, aby vyjádřili svůj názor, není tam žádná možnost rozhodovací, tak to považuji za logické, že to bude možné. A to je celé a nijak zvlášť mi to nevadí. Takže jenom tolik ode mě k té debatě.

Něco jiného, a já neříkám, že to tak někdo nemůže myslet, že si připravuje toto jako první krok k druhému kroku, a to k volebnímu právu, ale v tuto chvíli, pokud my neposkytujeme žádnou rozhodovací možnost, ale jenom právo na to někde vystoupit, něco říci, něco navrhnout nebo něco okomentovat, tak prostě nerozumím tomu odporu. V okamžiku, kdy by to bylo právo o něčem rozhodovat, tak by s tím potom měla jít i povinnost nést odpovědnost včetně případně sankcí, což ale není tento případ, který my dnes projednáváme. A jestli se bojíme toho, že když povolíme toto, že za nějakou dobu bude jednodušší, aby nastalo něco dalšího, tak dobře, může to být hlavní důvod, proč pro to nebudeme, ale také to hlavní důvod být nemusí.

To je všechno.