Zákon o obcích – senátní návrh

čas 20:19:00 – 20:22:06:

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci dlouho zdržovat, ale rozhodně nechci říkat, že předkladatelé toho návrhu mají špatný úmysl, spíš naopak. Nakonec i já jsem proti tomu zákonu v rámci projednávání v našem výboru nic neměl, na druhou stranu já jsem potom toto znění ještě konzultoval s některými kolegy a vedlo mě to ke dvěma otázkám, které bych tady buď řečnicky nebo pokud mi na to někdo odpoví, tak bych mu velmi rád položil.

Ten text doplnění zákona ještě jednou přečtu, a to protože pak na ten text budu reagovat. První část toho textu říká, že zastupitelstvo obce může svým usnesením povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu z jednání zastupitelstva obce. Tento text sám o sobě, když si to přečteme, tak to z toho vypadá, že pokud to zastupitelstvo neudělá, takže nic povoleno není. Takže moje první otázka je jak to tedy je v současné době, co je a co není povolené. Vypadá to, že to není jasné a pokud to není jasné, tak moje druhá otázka je, jestli cesta do pekel není lemovaná dobrými úmysly a jestli nakonec tímto implicitně neříkáme, že je to vlastně tak, že nikdo žádný záznam pořizovat nesmí, což myslím, že není naším cílem, protože to by bylo popření zastupitelské demokracie a veřejného zasedání zastupitelstva.

Druhá část věty, která se vyskytuje v tom doplnění, říká, že podrobnosti o pořizování a zveřejňování záznamů stanoví jednací řád zastupitelstva obce bez čehokoliv dalšího, což zase je zřejmě proto, aby tam byl nějaký řád a nepředpokládám žádné – protože si nemyslím o předkladateli, že má v úmyslu dosáhnout toho, aby tam nikdo nemohl nic nahrávat a nikdo nemohl nic říkat. Já zase, když se na to podíváte objektivně, tak podrobnosti o pořizování a zveřejňování záznamů stanoví jednací řád zastupitelstva obce, tak mně z toho plyne, že by se také v jednacím řádu většina zastupitelů mohla domluvit na tom, že prostě se nic zveřejňovat nebude a že žádné záznamy se pořizovat nebudou, a to si také myslím, že není cílem předkladateli návrhu, takže to jsou moje dvě, nevím, jestli řečnické nebo otázky na zpravodaje, případně předkladatele. Omlouvám se, neboť k oběma cítím úctu, určité přátelství, že jim to říkám až tady na plénu, ale řekněme díky tomu, že jsem tomu zákonu nevěnoval tolik, kolik by si zasloužil, neboť vypadal, že je velmi jednoduchý, já jsem se k tomu hlubšímu zamyšlení dříve nedostal.