Zákon o ochraně ovzduší

čas 15:13:10 – 15:14:39:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, několik poznámek k probíhající diskusi. Za prvé bych se rád tady zastal, respektive dosvědčil, že pan kolega Bárek i pan kolega Eybert i pan kolega Vícha velmi intenzivně dokazovali ministerstvu životního prostředí ohledně limitů a ohledně případného navýšení znečištění, pokud zákon bude upraven tím způsobem, jak je navrhováno a odpovědi skutečně byly negativní. Možná, že je škoda, že paní profesorka nenavštívila náš výbor a své argumenty tam nepřednesla, neboť takto na poslední chvíli věci vyhodnocovat pro některé z vás nemohou být úplně jednoduché, když třeba dostaneme poměrně taková příznačná a zjednodušená přirovnání. To je první věc, kterou jsem chtěl říci.

Ta druhá, byť mám pány kolegy Eyberta i Bise oba dva zhruba stejně rád, tak přesto považuji za korektní, abych řekl, že slova, o kterých vy jste mluvila, byla řečena panem senátorem Bisem, nikoliv panem senátorem Eybertem. To je spíše pro stenozáznam, kdyby náhodou potom Akademie věd chtěla na někoho zaútočit, tak aby věděla, na koho. Takže tolik ode mne. Děkuji za pozornost.

čas 15:35:56 – 15:39:43:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Byl bych hrozně nerad, aby debata pro naslouchající potom vypadala tak, že jsou tady někteří, kteří nechtějí čisté životní prostředí, a pak jsou tady někteří, kteří ho chtějí a budou ho bránit za každou cenu. A mně, nezlobte se, některá vyjádření připadají tak, jako kdyby se snažila tuto atmosféru vytvořit. Přitom, pokud jsem to dobře poslouchal, tak nikdo z vystupujících nevystupoval, nechoval se tak, jako kdyby nechtěl čisté životní prostředí, akorát jsme se možná lišili v přístupu, jak to řešit. Jedna strana, když to velmi zjednoduším, říká: Podívejte se, pokud budeme dělat něco nového a budeme na to mít nějaké nároky, tak si uvědomte, že tyto nároky s sebou přinášejí nějaké investice, nějaká omezení, nějaká zhoršení životního prostředí, s tím, že zároveň ve větší či menší míře nám umožní, abychom jinde způsobili lepší prostředí, menší náklady a lepší život. A akorát se lišíme v tom, kde je ta míra, kdy už k nějakému zákazu nebo k nějakému přitvrzení zákona přistoupit a kdy ne, protože jakmile na některém místě my zlepšíme životní prostředí, resp. zamezíme jeho zhoršení, tak v tom okamžiku se může stát, že někde jinde úplně ztratí už možnost, aby tam někdy lepší prostředí bylo, protože už nikdy nikdo žádný obchvat nebo třeba za 20 let nevybuduje.

A to je problém, který podle mého názoru tady řešíme, a nestojí tady skupina lidí, kteří nechtějí lepší životní prostředí, a skupina lidí, kteří ho chtějí.

Byl bych proto velmi rád, abychom takto k věci přistupovali a nestavěli se do pozic, kdy někdo chce být lepší než ten druhý a někdo, kdo brání znečišťování více než ten druhý.

A to souvisí i s tím, zda má nebo nemá – prostřednictvím pana předsedajícího – paní profesorka Syková pravdu. Vědci také mohou říci, je nezdravé, a bude to pravda, jíst měkké salámy. Legislativní řešení potom je zakázat jejich nákup. Ale v tom okamžiku dojde k tomu, že někteří jiní nebudou moci jísti vůbec nebo nebudou mít na jiný druh potravy. To se prostě takhle říci nedá.

A stejným způsobem se musíme chovat i z úrovně státu. Stát také, když navrhuje nějaký zákon, říká: Zákon v některých místech nepřipustí zhoršení životního prostředí, ale zároveň znemožní v jiném místě této země ho zlepšit. To je jenom pohled od toho, na koho se díváme. A myslím si, že v tomto směru my jsme povinni se na to dívat celkově, a v tomto směru je také třeba posuzovat tento zákon.

A na závěr si dovoluji zopakovat to, co jsem říkal: Je škoda, že asistent paní kolegyně jenom poslouchal, co tam bylo řečeno, že také neřekl svůj názor, nevysvětlil ho v okamžiku, kdy se jednalo ve výborech. Nepamatuji si, že by někdo na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pokud chtěl promluvit, promluvit nemohl.