Praha, 6. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 44)
čas 15:35:37 – 15:40:05:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jen velmi stručně ke dvěma problémům, které se v souladu s projednáváním tohoto zákona vyskytují a které zákon nějakým způsobem řeší, případně navrhujeme, aby bylo řešeno doprovodným usnesením. První problém – a byl tady už několikrát zmíněn – spočívá v tom, že byť mají dneska všichni provozovatelé solárních elektráren, kteří používají panely, které byly uvedeny do provozu nebo na trh před 1. 1. 2013, povinnost do 30. června tohoto roku uzavřít smlouvy o tom, jakým způsobem budou ročně až do roku 2019 dávat příspěvky na likvidaci těchto panelů, tak neexistuje vyhláška ministerstva životního prostředí, která by tuto věc blíže upravovala.
V návrhu změny zákona, který máme před sebou, je kromě jiných také odstavec, který posunuje termín přípravy vyhlášky do konce tohoto roku. Já se velmi přimlouvám, abychom to akceptovali a jako pozměňovací návrh takto přijali s tím, že zároveň bych poprosil pana ministra, aby případně v závěrečném vystoupení nejen nám tady, ale všem řekl, kdy můžeme vydání této vyhlášky očekávat, aby to nebylo těsně před koncem roku, neboť paradoxně se o to, kdy tato vyhláška bude vydána, nejvíce zajímají tak zvaní malí solárníci, kteří mají pěti, deseti, patnácti, dvacetiwattové soláry na baráku, jenom teď mají strach, co všechno zase zapomněli, aby náhodou potom nebyli postihováni za to, že si udělali přesně to, co jsme vlastně my původně zamýšleli, a to, aby solární elektrárny byly především v tomto malém rozsahu, např. na fasádách nebo na střechách.
Druhá věc, o které chci trochu krátce promluvit, je usnesení, které máte rozdáno a které navrhoval pan kolega Eybert společně se mnou – v souvislosti s tím, co tady říkal pan kolega Dryml. Zatím není v zákoně nikde upraveno, jakým způsobem bude se těmi příspěvky, které provozovatelé solárních panelů budou platit a měli by je vlastně do roku 2019, jak o tom mluvil tady pan kolega Bis, všechny zaplatit, jak s nimi bude naloženo a kde budou uloženy. Jinými slovy, je tady otázka, jestli náhodou ta firma, která bude příspěvky inkasovat – to není žádný veřejnoprávní subjekt – a budou to soukromoprávní subjekty – jakým způsobem tato firma bude moci s těmi příspěvky nakládat. Jestli náhodou to nemůže být také tak, že firma vyhlásí krach, následně zmizí ze světa a společně s ní i ten příspěvek. Usnesení směřuje k tomu, aby v rámci vyhlášky nebo nějakým jiným způsobem ministerstvo životního prostředí do konce tohoto roku zajistilo, aby tyto peníze, jako je to v mnoha jiných případech, byly na zvláštním účtě a nemohly být použity jinak než na likvidaci fotovoltaických panelů.
Samozřejmě pokud se v budoucnu například ukáže, že likvidace fotovoltaických panelů je zisková, tak teoreticky, ryze teoreticky nic nebrání tomu, aby peníze byly těm, co je tam dávali, vráceny. Což si myslím, že se nestane. Ale pokud by tam byl zvláštní účet, na který nelze sáhnout za jiným účelem než za tím, aby byly likvidovány fotovoltaické panely, tak i toto teoreticky přichází do úvahy. A hlavně vyloučíme to, aby bylo možné společně s krachem firmy XY vlastně způsobit i zmizení těchto provozovateli solárních elektráren do těchto firem dodaných peněz. Proto bych prosil pana ministra, jestli v tomto směru by nám také nemohl říci, jaké mají záměry a jakým způsobem tyto peníze, které od roku 2014 až do roku 2019 budou putovat do různých firem, které potom budou v budoucnu mít povinnost zabezpečit likvidaci solárních panelů, budou zabezpečeny. Děkuji vám za pozornost.