Začínáme i pokračujeme
6. 12. 2016
Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů
14. 12. 2016
Praha, 3. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 4)
čas 18:40:58 – 18:41:16:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, přihlásil jsem se pouze s procedurálním návrhem. Navrhuji, abychom hlasovali o tom, že bychom schválili, že můžeme dnes jednat i hlasovat po 19.00 hodině. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o tom, že můžeme jednat a hlasovat i po 19.00 hodině.
čas 19:21:44 – 19:26:39:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, jelikož nejsem lékař, tak si spíše dovolím jenom několik obecnějších poznámek.
Ta první se týká úvodu toho dnešního projednávání tohohle tisku, kde si navzájem vystupující v podstatě notovali, jak – teď se omlouvám za to slovo, jiné mě nenapadá – jak si zamakali na tom výboru, když pět hodin probírali tu normu a pak našli nějaké řešení.
Já si k tomu jenom dovolím poznamenat, že my, co jsme tedy na tom výboru nebyli, to je nás většina, jsme si to potom přečetli dneska ráno. Dneska ráno jsme si přečetli něco, co je velmi složité, strašně dlouho se o tom jedná, všichni se málem kolem toho bavili, než se dostali k nějakému závěru. A když ten závěr měli, tak, světe, div se, přijde Ministerstvo zdravotnictví s tím, že když zákon putuje z Poslanecké sněmovny do Senátu s nějakými návrhy zákonů, nebo návrhy změn, kterých je celkem 18. Týká se to zákona, který má víc než 100 stran, a my to víme od rána. Pokud tedy někdo z nás večer nečekal a ještě si to nějak nesháněl atd. To, aby bylo jasné, v jaké jsme situaci. Já si myslím, že u některých z nás musí minimálně další náš přístup zdůvodňovat nebo dělat více pochopitelným.
Takže to je jedna moje poznámka.
Druhá poznámka, která se týká tohohle zákona více než kteréhokoli jiného, je, když začnete zjišťovat, co je správně. Typický příklad jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost. Když se bavíte s jednou skupinou a snažíte se jí pozorně naslouchat, tak na závěr diskuze dojdete k názoru, že je určitě dobře, aby to byl samostatný obor. Když se bavíte potom s druhou skupinou a snažíte se jí pozorně naslouchat, tak na závěr zjistíte, že je potřeba, aby to bylo dohromady.
Takže potom už zní jenom otázka, když oběma dáte zapravdu, co jste zač? Jestli jste normální, nebo nejste? Odpověď potom je, že spíše asi ne, když jste schopni dát dvěma názorům, které jsou rozdílné, oběma kladné stanovisko. Takže to je ta druhá věc, která tady před námi laiky existuje. A můj názor, který z toho potom vyplývá, je, že pokud se máme zachovat odpovědně, tak opravdu s tímto přístupem nemůžeme souhlasit, pane ministře. My musíme tenhle ten přístup odmítnout, dřív, než se stane standardním, než se stane obvyklým. A v tom případě nemáme jinou možnost, dle mého názoru, než ten zákon zamítnout, byť by ten vzduch včera byl sebevíce vydýchaný.
Druhá věc je, pokud se tak nestane, tak potom to je tak, že najednou obory přibývaly a jenom na jeden se nedostalo. A když se na ten jeden nedostalo, tak jak to, že se na ty ostatní dostalo a nakonec to dopadlo? Ať je to traumatologie, ať je to angiologie atd., když původně to mělo být všechno jinak. Mělo jich být méně a mělo to být v tom smyslu, jak tady říkala paní senátorka Filipiová.
Tak podle mě potom korektní je, když už jsme to takhle všechno nezvládli, tak je chybou a není korektní, když toho necháme a když jenom jednomu necháme toho Černého Petra. A znovu se nevyjadřuji k té odbornosti, protože nechci to, ale takhle to je. Takhle já to cítím, že najednou, protože ti byli nejslabší, nebo tam byly největší kapacity proti, tak to tedy jediné necháme vedle. Myslím tím ty lékaře pro děti a dorost. A všechny ostatní, kteří byli silnější a lépe si to dohodli, tak je tam tedy zařadíme a ty tam necháme.
Takže můj názor je takový, že pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, tak velmi prosím i o podporu pozměňovacího návrhu, který tady podává paní doktorka Šromová se mnou, abychom se i v tomhle směru chovali v rámci možností, já nevím, jestli správně, ale určitě spravedlivě. A to je ta druhá věc, kterou jsem tady chtěl říci. A to je všechno, děkuji za pozornost.
