Zákon o podpoře sportu

čas 15:06:29 – 15:20:41:

Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Prvně začnu tím jednodušším pro mě, a to je, že uvedu příklad toho, že skutečně pokud schválíme tento návrh zákona, návrh změny zákona s těmi pozměňujícími návrhy, tak i dle názoru naprosté většiny dříve pracujících senátorů to bude zlepšení. Protože jsem si musel udělat takový historický exkurz a nalézt si dvě svá vystoupení. To první je z 25. května 2016, ve kterém kritizuji změnu zákona o sportu, která zavedla ty povinné sportovní plány nebo plány rozvoje sportu na všech obcích, a kde jsme tenkrát v Senátu myslím si, že úplně všichni, bylo nás celkem asi 60, říkali, ne, paní Valachová, ale tomu, kdo ji zastupoval, že to je naprostý nesmysl, že to vůbec nebude fungovat a že to je věc, kterou nikdo nepotřebuje. Teď tedy uplynulo koukám šest nebo sedm let a došlo na naše slova. Doufám, že v některých případech to bude rychlejší. Jsem velmi rád a velmi prosím, aby ten pozměňovací návrh, který tady zdůvodňoval pan senátor Nytra a připravoval to pan Vladislav Vilímec, byl schválen a abychom zbavili obce té povinnosti připravovat plány rozvoje sportu, protože to skutečně nemá žádné opodstatnění, a souhlasím i s tím, co tady bylo řečeno, že potom vznikaly dvě skupiny obcí, které by byly různě připraveny např. na čerpání dotací, jejíž podmínkou bylo předložení plánu rozvoje sportu, trošku bych to tam maličko už dopředu cítil, že to možná tak třeba i někdo myslel. To je to, co mě vede k tomu, že říkám, že ten, zejména k tomu, že ten zákon, který tady je, tak je o něco málo lepší než ten, který jsme schvalovali v květnu 2019, ale když jsem se díval na to své vystoupení z toho května roku 2019, které se týkalo zřízení Národní sportovní agentury, tak bohužel musím konstatovat, že podle mě ty naprosto zásadní problémy spojené s tou Národní sportovní agenturou odstraněny nebyly a ani odstraněny být nemohou, a že to je zkrátka tak, že ta cesta, kterou se vydáváme, není správnou cestou. Trvám na tom, nevím, jestli to bude trvat dalších 6 nebo 8 let než k tomu všichni dojdeme, a já aspoň řeknu dva takové důvody, proč jsem přesvědčen, že tomu tak je. Já jsem přesvědčen bytostně. Ten zákon, který jsme schvalovali, měl jednu věc, abych za sebe byl pozitivní, kterou se podařilo odstranit. V tom zákoně před změnou, jak dnes platí, do něj je implementována absolutní moc obtížně odvolatelného předsedy. To byla věc, která nám velmi vadila, bylo to zřejmě politikum, byl to možná nějaký záměr bývalé vlády, a to se podařilo odstranit, a chci za to poděkovat. To skutečně velmi významně ten zákon posouvalo níže a níže.

A pak tam byly další dvě věci, které odstraněny nebyly. Jsem přesvědčen, že dlouhodobě ten sport, náš sport a jeho rozvoj významně poškozují. Jediné, co se stane, je, že všichni, on to říkal i pan předkladatel, budou chodit a budou prosit. Všichni budou chodit a budou prosit. Vzpomeňte si, prosím, na mě, až někde budete chodit a budete prosit, jako starostové atd. Je to o tom, že sport ztrácí své zastoupení ve vládě. Jestli se ptáte, kdo se u nás stará o sport, resp. o pohyb, abych byl přesnější, to jsou tři ministerstva. První ministerstvo je ministerstvo školství, kde se učí tělesná výchova. Myslím si, že hlavním posláním tělesné výchovy není, abychom všichni udělali 30 kliků za minutu, ale to, abychom věděli, že sport je důležitý a že je potřeba cvičit a hýbat se i mimo tělesnou výchovu. Potom je logické, aby to bylo tak, že ta tělesná výchova i výuka je propojena s tím, co děláme mimo výuku, mimo tělesnou výchovu. K tomu se ještě dostanu, to je ten druhý problém, který tam vidím. Ten první je, že není to tak, že by Národní sportovní agentura byla začleněna pod MŠMT, existuje mimo, ani předseda Národní sportovní agentury není náměstkem ministra školství. To znamená, není to tak, že by měla v podobě ministerstva školství zastoupení Národní sportovní agentura a sport jako ten sport organizovaný, zastoupení ve vládě.

Další, kdo dělá sport, je ministerstvo obrany a potom je to ministerstvo vnitra. Aby sport fungoval, musí to být tak, že všichni, co se starají o pohyb lidí, spolupracují. Tak jsou tady tři ministři, ministr vnitra, ministr školství a ministr obrany, nebo ministryně, s nimi se má bavit a koordinovat fungování sportu neministr. To bude co? Ti ho budou poslouchat. To bude fungovat bezvadně. S nimi se určitě domluví, co budou dělat sportovní centra řízená obranou, co budou dělat sportovní centra řízená vnitrem, jakým způsobem budou vybírány talenty atd. To nebude žádná legrace. Není to tak, že by tam tento člověk, který bude předsedou Národní sportovní agentury, měl nějaké speciální páky na to, aby se s těmi ministry nebo ministryněmi pobavil.

Jsem přesvědčen, že to, že dnes nemá přímé zastoupení sport, zájmový sport, organizovaný sport přímo ve vládě, prostřednictvím svého ministra, je špatně. Výmluva na to, že předtím byl popelkou, nebo že ministr školství ho nebral vážně, podle mě je falešná výmluva. To je jenom problém té nominace, toho, kdo si uvědomuje, jak je sport důležitý nebo není. To je první věc, kterou vidím jako nevyřešenou, která zůstává jako problém i poté, co schválíme tuto změnu toho zákona.

Druhý problém, který jsem zkráceně naznačil, je, že, a to bych řekl, že v tomto zákoně je ještě striktnější, dochází k odluce organizovaného sportu od školního a vysokoškolského sportu, vyloženě odluce. Ale to přece není smysl, abychom odloučili výuku tělesné výchovy a financování tělesné výchovy a sportování na vysokých školách a školských zařízeních a školách od toho ostatního. Představte si, že my to máme uděláno tak, že budeme mít minimálně, pokud jsem se dobře díval, dva plány sportu. Když se podíváme, v § 3a odst. 1 písm. a): Agentura vypracovává návrh plánů státní politiky ve sportu, atd. Potom to schvaluje vláda. Zároveň v § 4 ods. 2: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje školní a vysokoškolský sport a MŠMT vypracovává návrh plánů státní politiky školního a vysokoškolského sportu a předkládá je vládě ke schválení. To znamená, jsou tady dva státní návrhy, tedy jak má fungovat sport, jeden se týká školních zařízení a vysokoškolských zařízení, druhý je ten, který vypracovává agentura. Oba půjdou na vládu, kde už není nikdo kompetentní, kdo by je posoudil, kdo by je dal dohromady, oba budou schvalovány. Jakým způsobem do sebe budou zapadat, nevím. Nehledě na to, že další plány budeme mít na úrovni krajů. Ty nerušíme. Místo toho, abychom navázali sport, kterému se vyučují, tomu pohybu v těch školách, na ten organizovaný sport a na to sportování mimo školu, tak to od sebe oddělujeme, dokonce takovým způsobem, že nárok na dotaci nebudou mít školy, které se např. rozhodnou, že zorganizují společný turnaj škol ve fotbale. Ty nemají nárok na dotaci od Národní sportovní agentury, to si musí zaplatit samy, protože tak to je. Vůbec nechci dávat otázku, co se děje a jakým způsobem máme vnímat tzv. sportovní hry. Možná někteří z nás znáte sportovní hry. To byl nepovinný předmět odpoledne atd., který vychovával např. sportovce a fotbalisty, kteří potom chodili hrát fotbal atd. Celé to bylo provázané, pak ten učitel trénoval, odpoledne trénoval ty fotbalisty atd., chytrý ředitel, když věděl, že učitel trénuje ty fotbalisty, dokonce to věděl a dokonce to i zohlednil v rámci jeho výchovné práce, protože to byla taky výchova, protože jako učitel fyziky dělá přípravu doma u stolu, učitel tělesné výchovy by měl dělat přípravu tím způsobem, že pracuje s mládeží i mimo výuku tělesné výchovy. Ale práce mimo výuku tělesné výchovy učitele nemůže být, pokud je to ve školském zařízení, protože je to odděleno, tak je to velmi problematické z hlediska nějakého financování případně Národní sportovní agenturou.

Ty problémy budou vznikat, protože nikdy ta definice nebude taková, aby bylo jasné, co je školní a vysokoškolský sport a co ne. To znamená, tuto odluku toho sportu školního a vysokoškolského vidím jako velmi nešťastnou. Mám obavu, myslím si, že oprávněnou, že to bude působit velké problémy, protože skutečně ti, co dělají ten školní a vysokoškolský sport, nemají nárok na dotace z Národní sportovní agentury. Je to tady napsáno v § 6b odst. 1: Agentura poskytuje ze státního rozpočtu podporu sportu, s výjimkou sportu školního a vysokoškolského, který je definován v § 2 odst. 5, kde ta definice je zase taková, že nevíte, jaký neškolní sport je neškolní, jaký je školní atd. Nikdy to jasné úplně nebude. Už vidím ty metodiky a desítky stránek, kde to někdo bude vysvětlovat.

To je moje druhá výhrada, kterou tam mám, která není odstraněna. Myslím si, že do budoucna nebude reálné, aby to v této podobě fungovalo, pokud budeme chtít mít sport jako jeden, jako sport, který je tím, o čem tady mluvil pan kolega Sobotka, tím, co působí na výchovu dětí a zásadním způsobem ovlivňuje potom jejich schopnost v životě rozumně a dobře fungovat.

To jsou ty věci zásadní, pak tady mám už jenom opravdu jednu drobnost. Jestli pan předkladatel případně na ni také odpoví, budu rád, ale vím, že je to také spíše drobnost, a to je, že jsem, pokud jsem to správně pochopil, že Rada Národní sportovní agentury je usnášeníschopná, když jsou přítomní všichni tři, jindy ne. Víme, jak to může být. Dlouhodobá nemoc jednoho. To vidím jako docela zásadní problém. Dlouhodobá nemoc jednoho neumožní radě, která je statutár, udělat jakékoli rozhodnutí, protože tam není žádný obranný mechanismus, co s tím. Ono to možná vypadá jako hloupost, ale hloupost to v žádném případě není, protože když potom budou dva a jeden bude mít, já nevím, tříštivou zlomeninu nebo něco podobného, to pak může způsobit velký problém z hlediska rozhodování.

Druhá věc, která není úplně populární, proto ji tady také řeknu, je, že všude když se něco odvolává, je tam vždycky napsané zdůvodnění. Upozorňuji, že ani Senát ani Poslanecká sněmovna v okamžiku, kdy hlasuje o tom, jestli někdo je členem dozorčí komise nebo není, není povinen dávat odůvodnění, resp. žádné takové odůvodnění neexistuje. Kdysi o tom mluvil pan senátor Vícha. Říkal: Prosím vás, nechávám hlasovat o tom, jestli to bude tak nebo tak. Ono mi to vyjde takhle. Já nevím, jaké odůvodnění mám vzít. Jestli těch, co byli pro to, co vyšlo, nebo těch, co byli pro to, aby to bylo jinak. Jestli mi rozumíte… Chtít odůvodnění po Senátu, proč odvolal nějakého člověka nebo nominoval, když někteří uváděli důvody pro to, aby se tak stalo, druzí uváděli důvody pro to, aby se to nestalo, které se bude brát odůvodnění, když to vyšlo za a), nebo za b). Když to vyšlo podle jedněch, tím odůvodněním bude to, kteří byli pro, když to vyšlo podle druhých, tím odůvodněním bude to druhé. To znamená, to odůvodnění mi připadá také nesmyslné. Je to taková snaha o transparentnost, která nás potom ubíjí a způsobuje, že vznikají další a další papíry. Omlouvám se, že jsem byl trošku delší. Ale kdybych to měl shrnout, děkuji za odvedenou práci, děkuji za zbavení toho, že tam nemáme už jednoho, který vládne všemu, skoro se nedá odvolat, kromě toho, že s ním promluví premiér. To je velký kus práce, který byl velmi dobře odvedený.

To kolektivní vedení kromě toho, že musí být všichni tři, aby mohli rozhodnout, mi připadá jako velmi rozumné řešení. Ale ty dvě věci, o kterých jsem mluvil, to, že sport nemá zastoupení ve vládě, to, že dochází k odluce různých typů pohybů, to tam zůstává. Vidím to jako velký problém. Znovu opakuji, můj názor je, že dlouhodobě to takto fungovat nemůže. Děkuji za pozornost.

čas 16:10:20 – 16:11:15:

Vážené kolegyně, kolegové, já se velmi omlouvám, ale z odpovědí pana poslance Haase jsem měl dojem, že jsem nebyl pochopen, tak raději ještě jednou zopakuji jenom tři věci, které byly cílem mého vystoupení.

Zaprvé, ocenil jsem, že už agentuře nebude vládnout jeden člověk.

Zadruhé, řekl jsem, že nadále přetrvává to, že agentura nemá svého zástupce, jinými slovy sport nemá svého zástupce ve vládě. Nadále přetrvává. Ne že to je nová věc.

Zatřetí, že nedochází a není jednoduché propojení propagace pohybu a sportu ve škole a na vysokých školách s organizovaným sportem mimo tyto školy, že tam je problém s tímto propojením. Není potřeba ty další věci tolik rozebírat. Děkuji.