Zákon o obcích
3. 5. 2019
Větší zájem o veřejné dění, potvrdily debaty se senátorem
22. 5. 2019
Praha, 8. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Tisk č. 71)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 10:58:02 – 11:14:52:
Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já tedy v úvodu chci poděkovat panu poslanci Hniličkovi, že jsme měli možnost se o návrhu toho zákona bavit v předstihu, ještě před vlastním jednáním na plénu, vyjasnit si některé věci. Bohužel, zároveň musím říci, že ta debata o návrhu toho zákona, kterou jsme mohli vést, mě utvrdila v tom, že v tomto směru to není zákon na podporu sportu, ale je to dle mého názoru atentát na sport. Vysvětlím, proč si to myslím. Těch důvodů je několik. Já se odrazím od toho, co tady říkal pan poslanec, zkusím ty věci, které on tvrdil, že ten zákon přinese, vyvrátit nebo zpochybnit.
První věc, proč atentát na sport? V současné době, ať je to, jak chce, tak spadá sport a gesce starosti o sport pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má svého ministra, ten ministr pravidelně sedí na jednáních vlády a když se tam jedná o věcech, které se týkají sportu, což je například projednávání zákona o státním rozpočtu, tak tam je a může říct svůj názor. V okamžiku, kdy vznikne agentura, národní agentura, jak navrhuje ten návrh toho zákona, tak předseda té agentury, pokud není přizván, tak se jednání vlády nebude účastnit, to zásadní, co se bude zřejmě projednávat bez jeho účasti, pokud ho tam vláda nepozve, je rozpočet ústředních státních orgánů. A vůbec není jisté, že až přijdou léta hubená, až přijde jiný premiér než ten, který fandí sportu, tak dojde k tomu, že celý rozpočet slavné agentury bude rozebrán jinými ministerstvy, protože tam zkrátka při jednání o státním rozpočtu ten předseda té agentury nebude, tím pádem vůbec není jisté, že je zajištěno nějaké dlouhodobé financování sportu, programů s tím spojených, protože ten způsob, který je navržen, toho fungování ústředního státního orgánu, který se má starat o sport, nezaručuje, není to žádný fond, je to normální organizace, ústřední orgán státní správy, který každoročně čerpá svůj rozpočet, dokonce to bývá tak, že potom když nevyčerpá, tak musí vracet a následně se znova ten rozpočet v rámci kapitoly státního rozpočtu vrací nazpátek. Takže to je první věc, která tady je velmi pochybná. Vlastně sport ztrácí svoji pozici ve vládě, bude na vládě pouze tehdy hájen, pokud tam bude ten zástupce té agentury přizván.
Druhá věc, která s tím souvisí, je, že nadále a více ještě než doposud tříštíme podporu sportu. V současné době máme sport, řekněme, z hlediska toho, jak o něj pečujeme, kompetencí s tím spojených, na třech ministerstvech. Je to ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které zároveň je dle kompetenčního zákona garantem toho, aby ten sport se rozvíjel nějak koordinovaně atd. Pak je to ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra.
V okamžiku, kdy vznikne národní agentura pro sport, tak dojde k tomu, že se změní kompetenční zákon, mimochodem poslaneckým návrhem měníme kompetenční zákon. To je věc naprosto nevídaná. Ministerstvu školství se ponechává pouze péče o tělovýchovu, odebírá se mu péče o sport, o reprezentaci a o turistiku. To znamená, jinými slovy, když se podíváme do toho zákona, tak vůbec dnes není jasné, jakým způsobem bude s ministerstvem školství agentura komunikovat například tělovýchovu, výuku tělocviku. Jak bude komunikovat s ministerstvem fungování sportovních tříd a sportovních škol. Jak to bude celé vypadat. To by mělo asi nějak na sebe navazovat. Takže my jsme to roztříštili. Potom já se k tomu ještě dostanu. Dáváme sice jakési kvazikompetence agentuře, které potom by měla schvalovat vláda, která by měla s těmi ostatními ministerstvy nakonec fungování toho sportu jako celku koordinovat. Ale když si představíte, že ředitel agentury má koordinovat fungování podpory sportu se 3 ministry, on je jenom ředitel agentury, tak jak to asi tak bude fungovat, jak to ti ministři budou brát vážně. To je opravdu úsměvné.
Můj názor je, že to prostě fungovat nemůže. Jediné, co se stane, že ta věc bude ještě více roztříštěna. Pokud bychom chtěli skutečně k tomu nějak systémově přistoupit, tak jedna z možností je zřízení ministerstva sportu, ale tím bychom podle mého názoru některé věci, které se týkají ministerstva vnitra a obrany, nakonec i školství, nevyřešili. Pokud to někdo chce vážně řešit, tak by měl vzniknout v kompetenci nějakého vicepremiéra i kompetence, která má možnost koordinovat ten sport. Kdyby vznikl vicepremiér, neříkám pouze pro sport, ale člověk, který má na starosti resorty, které se starají o sport, tak potom to má nějakou logiku, mohlo by to nějak začít fungovat. Ale člověk by musel sedět ve vládě a musel by mít zásadní vliv na to, jakým způsobem finance budou pro ten sport rozdělovány. To znamená, já zakončím první část svého vystoupení. Sport schválením tohoto zákona ztrácí svoji pozici, ztrácí svůj vliv, je závislý pouze na tom, do jaké míry vychází premiér, který navrhuje, vláda potom schvaluje, s předsedou agentury.
Druhá věc, která tady byla zmíněna, je transparentnost, předvídatelnost a stabilita. To je z důvodové zprávy. V důvodové zprávě není napsáno, ale pan předkladatel to tady říkal, ještě odbornost, systematičnost a nezávislost. Můj názor je, že se zřízením agentury dochází ke snížení transparentnosti a ke zvýšení korupčního potenciálu v oblasti financování sportu. Vysvětlím, proč si to myslím. Už to tady naznačoval pan zpravodaj Štohl. V čele agentury je předseda, kterého na návrh premiéra jmenuje vláda. Upozorňuji, že premiér může kteréhokoliv člena vlády kdykoliv odvolat, bez udání důvodu. Dost dobře si nedovedu představit, že by některému z premiérů, který je dostatečně silný, některý ministr odmítl jmenovat nějakého předsedu agentury, protože v tom okamžiku by riskoval svoji pozici, resp. pokud premiér trošku řídí vládu, tak si myslím, že jednoznačně má vliv na to, kdo bude předsedou agentury.
A teď k tomu, co tady říkal pan senátor Štohl. Předseda agentury bez jakýchkoliv dalších pojišťovacích mechanismů jmenuje dva místopředsedy. Co se týká odbornosti, na předsedu agentury je z hlediska odbornosti stanoven pouze jeden požadavek, a to je, že by měl zastávat 5 let řídící funkci v oblasti sportu. Nevím, co to může být, mohl se starat třeba o nějaký fotbalový klub. To je všechno.
Následně na ty dva místopředsedy, aby byla, řekněme, odbornost zajištěna, nejsou z hlediska jejich odbornosti kladeny vůbec žádné požadavky. Ani z hlediska jejich vzdělání, ani z hlediska jejich odbornosti. To znamená, v čele agentury budou stát tři lidé, z nichž jeden z hlediska odbornosti má jenom jedinou podmínku, a to je, že někde 5 let měl něco řídit, co se týká sportu, a další dva vůbec nic, to mohou být lidé, kteří vyšli ze základní školy, a nikdy nesportovali… Ale mohou být kamarády pana předsedy…
Pak je tam další věc, a to je, že tam ještě bude národní rada pro sport. Národní rada pro sport, to říkal pan předkladatel, má 15 členů, a světe, div se, všech 15 členů bez jakékoliv kontrasignace kohokoliv jmenuje, nebo ještě více než 15, minimálně 15 členů, jmenuje předseda agentury, bez kontrasignace kohokoliv a kontroly kohokoliv, jmenuje dva místopředsedy a minimálně všech 15 členů národní rady pro sport.
Abychom měli jistotu, že národní rada pro sport nebude dělat něco jiného, než chce předseda agentury, tak pracuje ta národní rada pro sport podle statutů.
Hádejte, kdo schvaluje a stanovuje, jaký bude statut? Jaký bude statut, stanovuje předseda agentury. Takže předseda agentury ještě té národní radě pro sport, kterou si vybral, kdyby náhodou potom někdo přišel k rozumu, tak ještě on schvaluje, a tím pádem mění statut, podle kterého agentura funguje, jedná, hlasuje, schvaluje atd. Takže to je ta nezávislost. To je ta odbornost.
Teď k těm dalším věcem, které se tam toho týkají. Předvídatelnost. O tom jsem už mluvil. Jak chcete něco předvídat, když každý rok vám vláda schvaluje rozpočet, pardon, vláda navrhuje rozpočet, následně potom rozpočet schvaluje Poslanecká sněmovna, vy nemáte žádné fondové financování. To znamená, jakým způsobem toto chcete zaručit.
Teď k tomu vlastnímu zákonu ještě několik věcí. Když se podíváme na § 3d odst. 3, tak tam je napsáno, že pravidla činnosti financování a vzájemné spolupráce resortních sportovních center, to je právě spolupráce třeba s ministerstvem školství atd., podle odst. 1 atd., stanoví vláda. To znamená, my dneska nevíme, jak vláda nastaví komunikaci mezi agenturou a odpovědnými ministerstvy. Dneska to nevíme. Můžeme si myslet, že to udělá dobře, můžeme si myslet, že to vůbec dělat nebude atd.
Další věc, což je § 3d odst. 5. Agentura vydává etický kodex, kterým se řídí při své činnosti zaměstnanci a další představitelé agentury. To znamená, předseda, místopředsedové atd. Hádejte, kdo je ta agentura? Ten etický kodex vydává předseda, protože to je ta agentura. To znamená, předseda si vydá etický kodex, podle kterého se potom následně bude řídit. Takto je to tam napsáno. Bez kontrasignace, bez kontroly kohokoliv, bez předložení komukoliv.
To je ta nezávislost. A nemusíme se ničeho bát, bude to určitě transparentní… A systematické…
Teď tady mám napsáno, § 3e odst. 3 a 4, to je tady, tam je napsáno, že podrobnosti rozsahu dalších údajů o sportovní organizaci podle § 2 atd. stanoví agentura vyhláškou.
Vyhlášky nemáme. To, čeho se tyto vyhlášky mají týkat, je vyplňování rejstříku. Pan předkladatel vždycky tady mluví o rejstříku a o tom, že ten rejstřík všechno zařídí.
Informace, prosím vás, pro vás. Rejstřík existuje, je zřízen a v současné době ho udržuje ministerstvo školství. Zavedlo ho ministerstvo školství a paní Kateřina Valachová, která následně z pro mě nepochopitelných důvodů, hlasovala pro tento zákon, se chlubí tím, že je to ona, kdo zařídil, aby v době, kdy byla ministryní na ministerstvu školství, vznikl rejstřík.
Pokud se podíváte na podmínky, za kterých má fungovat tento rejstřík do návrhu zákona, tak podmínky, za kterých má rejstřík fungovat v návrhu zákona, jsou stejné, jako podmínky, které jsou v dnešním návrhu zákona, akorát to spadá pod ministerstvo školství. A to, co tady říká pan předkladatel, že je bezvadné, že bude rejstřík, tak ten už je, a podmínky jsou úplně stejné, jako jsou v současném zákoně.
Jediné, co není, a to nevíme, jak bude vypadat, jsou vyhlášky. Takhle to asi je. Jde o to, abychom si uvědomili, co tady máme před sebou za iluzi a za věci.
Jinak jinými slovy, když to zjednoduším. Pan předkladatel předstoupil a řek: My jsme zjistili, že se nám financovat sport moc nedaří, že na ministerstvu školství je nepořádek, my si s tímto nepořádkem nevíme rady, tak ministerstvu odebere starosti o sport, o reprezentaci a o turisty a dáme to agentuře, a z toho plyne, že už to bude fungovat.
Takhle to asi je, když to velmi zjednoduším.
§ 6b odst. 3, to vám ještě přečtu, nebojte se, už to nebude dlouhé, ale je to prostě naprosto šílené. Kdybyste to udělali někde ve městě, tak vás vynesou v zubech.
§ 6b odst. 3: Agentura – což je zase ten předseda – může uzavřít se sportovní organizací smlouvu nebo memorandum o dlouhodobé spolupráci k realizaci víceletého projektu. Tím není dotčeno ustanovení, které se týká velkých rozpočtových pravidel.
Předseda může tedy sám o sobě, bez jakýchkoliv podmínek, uzavřít nějakou dlouhodobou smlouvu s kýmkoliv, nikdo to nekontrasignuje, nikdo to nekontroluje. A to on může udělat, protože to je v § 6b odst. 3. Nevím, jak to bude probíhat, ale je to úplně řekl bych úplně nebezpečné, když to řeknu velmi slušně, zvrácené.
Co se týká nějakých posledních věcí. Bylo tu řečeno, že stanovisko vlády bylo neutrální. Následně poté, co byly některé připomínky vlády řekněme zohledněny v rámci přijatého komplexního pozměňovacího návrhu, tak se dá říci, že většina členů vlády tento návrh podpořila, abych byl spravedlivý. Druhá věc – a k tomu se také ještě dostanu – je to kočkopes z hlediska způsobu fungování, protože kompetenčním zákonem je agentura pro financování sportu nebo Národní agentura pro sport zařazena mezi další ústřední orgány státní správy, jako je například Český statistický úřad, katastrální úřad a kybernetický úřad atd. A všechny tyto úřady, další úřady, ne ministerstva, mají podmínku, že předsedou nemůže být poslanec ani senátor. To je logické, tam má být nezávislost, tyto úřady mají fungovat nezávisle. V případě agentury pro sport je z nějakých důvodů, kterým nikdo nerozumí, najednou možné, aby předsedou této agentury byl senátor nebo poslanec. To zase potom znamená, že to tedy je ministerstvo nebo to není ministerstvo. Když by to bylo ministerstvo, tak je to rozumné a tak to vnímáme. Když to není ministerstvo, tak je to u všech ostatních orgánů, a je jich tam 17, nebudu je číst, zakázáno. Přesto agentura je zařazena mezi tyto všechny ostatní ústřední orgány státní správy, a zároveň je to tam vyčleněno tak, že v tomto případě to má být nějaký senátor nebo ministr.
To je, řekl bych, mimo normální chápání, normální logiku toho, jak se mají zákony dělat.
Na závěr řeknu, že jsem přesvědčen, protože si také cením toho, co zejména v oblasti sportu pan poslanec Hnilička dokázal, že byl zneužit a že dochází k tomu, že pokud tento zákon bude schválen, tak hrozí, že dlouhou dobu se sport bude vzpamatovávat z toho, co potom následně přijde. Děkuji za pozornost.
čas 13:57:41 – 14:02:43:
Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega Antl tady toho řekl minimálně část, co jsem také chtěl zdůraznit. Já k tomu jenom dodávám, směrem k panu poslanci, pane poslanče, byť se vám to nezdá, tak já jsem přesvědčen, že někteří z nás se vás snaží zachránit. Opravdu jsem přesvědčen, že jste zneužit k věcem, o kterých ani netušíte, co se potom všechno může dít. Já osobně se divím, že vám z těch pravomocí, pokud se chcete ucházet o toho předsedu té sportovní agentury, dneska neběhá mráz po zádech. Uvědomte si, že vy nejste v žádném rozhodnutí nikým a ničím krytý, že vy sám budete všechno jmenovat, rozhodovat a uzákoňovat, pokud se stanete tím, nebo, řekněme, dělat platným, pokud se stanete tím předsedou. To přece jako opravdu snad ani není možné, aby bylo myšleno vážně. Jestli skutečně jste přesvědčen, vy na tuto otázku jste neodpověděl, vy vždycky říkáte, jak máte rád sport, jak to myslíte všechno vážně, se srdcem na dlani, že je to takhle správně nastaveno, že tam není žádný kontrolní mechanismus z hlediska výkonu těch pravomocí předsedy, tak tomu fakt nerozumím. Myslím si, že byste do toho takhle po hlavě chodit neměl, neboť je to velmi nebezpečné.
Teď už jenom dvě věci. První zopakuji, vy si to sami promítněte z hlediska toho, co tady zaznělo, co by měl, zdůrazňuji, ten nový zákon nebo ta změna toho zákona garantovat. Větší transparentnost, nevím, kde ta transparentnost je a kde by měla být větší, větší transparentnost je třeba dána, řekněme, otevřeným účtem nebo nějakým dalším způsobem kontroly či větší otevřenosti, než dneska má sekce 5 ministerstva školství, větší předvídatelnost a stabilita státní podpory, což znamená, že by měl být vytvořen nějaký fond, nikoliv organizace, která každý rok má nový rozpočet, který je schvalován Poslaneckou sněmovnou, větší odbornost, o tom jsme tady mluvili, tady prostě není žádná odbornost kromě toho, že ten předseda má mít 5 let té praxe, zajištěna, větší systematičnost, což také rovněž, pokud něco zakládám, ten systém ani není nikde poznat, není zaručeno, to poslední, tím jsem vlastně začínal, větší nezávislost.
Ta druhá moje poznámka bude hodně ostrá, ale on to tady naznačoval už pan senátor Hilšer, já to zopakuji. Proti korupci se v podstatě dá bojovat dvěma způsoby. Ten první je, že se skutečně snažíme, aby se méně uplácelo, aby byly lepší, efektivnější kontrolní mechanismy, aby ty procesy byly transparentnější, bylo na ně lépe vidět, aby třeba byly i přijaty některé zákony, které do jisté míry neumožňují těm veřejným činitelům se chovat tak, aniž by to ta veřejnost neviděla. Druhá možnost boje proti korupci je, že se v uvozovkách ta korupce legalizuje, že se přijmou zákony, ve kterých je možné tu osobní intervenci uplatnit, ono je to legální, je to v souladu s tím zákonem. Aniž byste museli jakoukoliv další nelegální činnost realizovat.
Uvědomte si, že pokud někdo je sám vojákem v poli, v nějaké instituci, je jmenován někým, jak se bude bránit, když někdo zvedne telefon a řekne: Já si myslím, že teď by bylo dobré vypsat dotační titul, který bude financovat výstavbu sportovních stadionů ve městech do 5 tisíc obyvatel, zároveň s větším počtem než 4 tisíce obyvatel. A ona tam zrovna budou jenom tři nebo čtyři města. Jak to budete dělat?
To znamená, já opravdu jsem přesvědčen o tom, že tento zákon je špatný, zvyšuje korupční potenciál významně, nemyslím to vůbec osobně, že pokud se vydáme touto cestou schvalování tohoto zákona a podobných, tak dochází k balkanizaci našeho právního řádu, dochází k tomu, že my připouštíme, že je možné se dostat k veřejným prostředkům pouze tak, že přijmeme zákon, který těm, co budou zrovna u moci, těm, kteří zrovna budou těmi odpovědnými pracovníky, dává obrovskou moc, aby dělali a financovali z veřejných peněz ty věci, které oni považují za vhodné a správné.
Děkuji za pozornost.
